Před 50 miliony lety kralovali antarktickému nebi draví ptáci s šestimetrovým rozpětím křídel

31.10.2020 - Stanislav Mihulka

Nedlouho po tom, co se ze světa zmizeli velcí neptačí dinosauři – pterosauři a další giganti druhohor, se objevila nová monstra

<p>S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit</p>

S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit


Reklama

Paleontologové před pár lety našli kost, která je pozůstatkem dávného ptáka obrovských rozměrů, ze skupiny pelagornitidů. Tento pták mohl mít křídla s rozpětím kolem 6,4 metrů a nebe brázdil zhruba 15 milionů let po katastrofickém konci druhohor. Pro srovnání – dnešním rekordmanem v tomto ohledu je albatros stěhovavý (Diomedea exulans) s maximálním rozpětím 3,63 metru.

Zmíněná kost pochází ze Seymourova ostrova v Antarktidě, kde ji vědci nalezli v osmdesátých letech. Bez většího zájmu ležela ve sbírkách univerzitního muzea University of California Museum of Paleontology, až ji v roce 2015 náhodou objevil tehdejší student Peter Kloess. Nakonec se z toho vyklubala část čelisti pelagornitida, jehož hlava musela být dlouhá tak asi 60 centimetrů.

TIP: Crossvallia waiparensis: Na Novém Zélandu našli obřího tučňáka z počátku třetihor

Dotyčný pelagornitid byl jedním z největších létajících ptáků vůbec a společně s pterosaury z čeledi Azhdarchidae možná i úplně největšími, pokud jde o rozpětí křídel. Zobák těchto monster pokrývaly asi tři centimetry dlouhé kostěné výrůstky, které připomínaly zuby. Podle všeho šlo o nelítostné dravce, kteří se živili velkými rybami a hlavonožci. „Zubatý“ zobák se jim tedy určitě hodil.

Tito třetihorní ptáci žili asi před 50 miliony let, v období eocénu. Antarktida tehdy byla normálním kontinentem, na němž byl led vzácností. Byl to ráj ptáků, v němž žily první druhy tučňáků a zástupci dalších skupin ptáků, nám známých i vymřelých. Velcí pelagornitidi ale zřejmě vládli tehdejší obloze.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Dnešní život se odehrává v sedě

Věda
Reklama

Kresba pratura ze 16. století. Poslední kus pratura uhynul v roce 1627.

Příroda

Loni probíhal na ISS experiment s cílem pochopit, jak se tělo přizpůsobuje mimozemskému prostředí. Hlavu a hruď astronautky Anne McClainové pokrývá několik senzorů sbírajících data o cirkadiánních rytmech.

Vesmír

Zaniklou obec dnes připomínají nově vysázené aleje i fotografie původních domů rozeseté v krajině. Na místo, kde kdysi stávala obec Fukov, upomíná také dřevěný kříž.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907