Příběh české želvy: Předci dnešních obřích želv kdysi obývali českou kotlinu
Ať už je řeč o želvách mořských, či suchozemských, jen málokdo z nás si jejich přirozený výskyt spojuje s územím České republiky. Nedávná studie tuzemských paleontologů však naznačuje, že předci dnešního želvího rodu Manouria kdysi obývali Evropu – a konkrétně právě naši kotlinu.
O překvapivou senzaci se postaral sběratel Zdeněk Dvořák, který v lokalitě Ahníkov I na severozápadě Čech nedaleko zaniklé obce Kadaň objevil v roce 1995 zkamenělý želví krunýř. Od té doby nicméně fosilie ležela v depozitáři a teprve v roce 2023 se na ni zaměřil tým paleontologa Milana Chrousta z Geologického ústavu Akademie věd. Odborníci následně zjistili, že dvacet milionů let stará zkamenělina patřila předkovi dnešní suchozemské želvy mohutné z rodu Manouria, která představuje čtvrtou největší zástupkyni svého druhu na světě.
Z Čech na Floridu
Ačkoliv želvy Manouria obývají souš, potřebují k životu vlhko. „Rády se koupou a překvapivě jedí hlívovité houby. Nemáme důvod si myslet, že u jejich dávných předků tomu bylo jinak,“ vysvětluje Chroust. K přežití však zmínění tvorové vyžadují také teplo a hustou vegetaci, takže se jim daří například v Thajsku či v dalších asijských zemích s tropickými pralesy.
Střední Evropa na první pohled uvedené želví nároky nesplňuje, nicméně v minulosti byl opak pravdou. „Před dvaceti miliony let zde panovalo tropické klima, podobné dnešním podmínkám na Floridě či právě v Thajsku. V mostecké oblasti se rozkládal rozlehlý močál, obývaný různými druhy želv a krokodýlů. Klima se však měnilo, ubývalo srážek a přibližně před šesti miliony roků se výrazně ochladilo. Želvy se tak pravděpodobně musely přesunout do dnešních tropů,“ dodává paleontolog.
V bažině smutku
Zkamenělina objevená v Mostecké pánvi každopádně náležela novému druhu, a bylo tedy zapotřebí jej pojmenovat. Češi tak sáhli do popkulturní historie a inspirovali se ikonickým filmem z roku 1984. „Morla je prastará obří želva z Nekonečného příběhu, žijící v bažinách smutku. Na uvedené jméno padla volba ze tří důvodů. Námi popsaná zkamenělina představuje nejstaršího zástupce těchto želv, je velká a skutečně prastará. Lokalita Ahníkov, kde se fosilie našla, se často rekonstruuje jako močál nebo bažina, velmi podobná právě bažinám smutku. A nakonec – jméno musí znít libozvučně, což podle nás pojmenování Manouria morla splňuje,“ uzavírá Chroust.
