Otazníky kolem tvrdých krunýřů: Co jste nejspíš nevěděli o mořských želvách

16.03.2022 - Nikita Nashipae Loxodonta

Pod pojmem plaz si většina lidí představí v prvé řadě hada. Mezi plazy ovšem patří i želvy. Na dva výrazné zástupce z čeledí karetovitých můžete narazit při potápění i šnorchlování v Rudém moři. Vám i želvám bude určitě k užitku, když se o nich dozvíte trochu víc

<p><strong>Kareta obrovská</strong> <em>(Chelonia mydas)</em> - želva se musí pravidelně nadechovat u hladiny, jinak by se utopila. Pokud ji budeme v tento moment honit a chtít vyfotit příliš zblízka, může se vylekat a místo, aby se v klidu nadechla, vydá zbytek vzduchu na únik. Může to pro ni mít fatální následky.</p>

Kareta obrovská (Chelonia mydas) - želva se musí pravidelně nadechovat u hladiny, jinak by se utopila. Pokud ji budeme v tento moment honit a chtít vyfotit příliš zblízka, může se vylekat a místo, aby se v klidu nadechla, vydá zbytek vzduchu na únik. Může to pro ni mít fatální následky.


Reklama

Na jihu Egypta v Rudém moři leží dnes již známá oblast, kterou si oblíbili nejen turisté, ale také mořské želvy karety. Při šnorchlování či potápění je máte díky tomu možnost zblízka pozorovat v jejich přirozeném prostředí. Mnoho ze života těchto želv nám kupodivu zůstává utajeno i dnes ve 21. století (stejně jako o většině mořských nebo vodních tvorů). Od okamžiku jejich narození a příchodu do moře až po jejich první, druhý a často i třetí rok nejsou informace o životě karet nikde vědecky podchyceny. Co o želvách vlastně víme?

Neproměněné evolucí

Na naší planetě bylo dosud určeno 270 žijících druhů želv, které osídlují sladkou vodu, moře i suchou zem v mírném tropickém pásmu. Želvy patří k nejstarším plazům na Zemi a jsou dokonce starší než ještěři a hadi. Suchozemské druhy se objevily před 210 miliony let a o nejstarších známých mořských želvách jsme byli donedávna přesvědčeni, že žily už před více než 160 miliony let a vyvinuly se patrně z raných typů obojživelníků. Jenže stáří nedávného nálezu vodní želvy Odontochelys semitestacea ze svrchního triasu v Číně se odhaduje na 220 milionů let!

V každém případě u želv za dobu známé existence proběhlo jen několik málo evolučních změn. Současné druhy jsou tak téměř stejné jako ty, které žily v dobách dinosaurů. Dnes obývá světová moře pouhých sedm druhů dvou čeledí: karetovitých (Cheloniidae) se šesti druhy a kožatkovitých (Dermochelyidae) s jediným druhem kožatkou velkou.

Slzy pomáhající od soli

Želvy máme zařazeny jako loudavé tvory, ale nemyslete si, že vodní želvy jsou podobně pomalé jako jejich suchozemští příbuzní. Mořské i sladkovodní želvy byste pod vodou jen stěží dohonili, tedy doplavali. Jednotlivé druhy se dokážou v mokrém prostředí pohybovat rychlostí 3 až 30 km za hodinu. Párkrát mávnou ploutvemi a jsou pryč. Naše podvodní pohyby jsou v porovnání s nimi směšně neohrabané a pomalé. Ale ve vodní říši jsou v poměru k ostatním obyvatelům, například rybám, opravdu těžkopádné. Proto některé vodní druhy, především ty žijící v kalných vodách, loví přepadením ze zálohy. Nehybně sedí na dně a čekají na kořist, která popluje kolem.

Želvy mají vynikající orientační smysl, k určení směru jim pomáhá odlesk světla od hladiny moře, hvězdy i slunce. Spoléhají ale také na schopnost vnímat změny v zemském magnetismu. Pro pobyt pod vodou jsou vybaveny záklopkami, které znemožňují proniknutí vody do nozder při ponoření. Mořské želvy se navíc pohybují v prostředí s velkým obsahem rozpuštěných solí a potřebují přebytečné množství vylučovat z těla ven. Činí tak prostřednictvím slz, i když jiní plazi mají pro tento účel speciálně vyvinutou žlázu. 

Teplota určuje pohlaví

Jednou z běžnějších želv, kterou můžete v oblasti Rudého moře spatřit, je kareta obrovská (Chelonia mydas). Dorůstá délky okolo dvou metrů a v dospělosti dosahuje hmotnosti mezi 90 až 140 kilogramy. Od ostatních mořských želv ji poznáte snadno díky jednomu páru štítků mezi očima. Kromě toho ji od karety pravé odlišíte i podle stravovacích návyků. Když uvidíte mořskou želvu pasoucí se na mořské trávě na dně, jedná se právě o karetu obrovskou. 

Tento druh žije kromě doby páření celý život v moři. Želvy pohlavně dospívají mezi pěti až osmi lety. V době rozmnožování samičky vystoupí na pláže, kde se samy narodily. Tady průměrně každé dva roky nakladou do vyhloubených děr v písku vajíčka, obvykle 50–160 kusů. Vejce zrají asi dva měsíce a jejich vývoj přímo závisí na slunečním záření. Pokud se teplota pohybuje pod 30° C, narodí se samci. Jestliže je teplota vyšší, obvykle se rodí samičky. 

Všežravec, který si nevybírá

Blízkou příbuznou karety obrovské je kareta pravá (Eretmochelys imbricata), momentálně jeden z nejohroženějších želvích druhů, i když v Rudém moři je to úplně nejběžnější druh karety. Poznáte ji podle čtyř kostěných destiček nad očima. Její krunýř má zubaté okraje a střední podélný kýl. Dorůstá velikosti něco málo přes jeden metr a hmotnosti 80 kilogramů. Má ostrý a zakřivený čenich připomínající zobák a dva drápy na každé ploutvi. 

Karetu pravou zastihnete nejčastěji na korálových útesech, jak vykusuje polypy z jejich vápenatých schránek. Živí se i dalšími bezobratlými živočichy, především žebernatkami a medúzami. Dokáže spořádat i velice nebezpečné druhy – například jedovatou měchýřovku portugalskou (Physalia physalis) nebo živočichy z třídy polypovců (Hydrozoa). Pochutná si i na mořských houbách. 

Potrava pro ptáky a kraby

Rozmnožování karet pravých je stále zahaleno mnoha otazníky. Víme ovšem, že samice v sobě mohou uchovávat samcovo sperma a klást oplozená vejce až dlouho po páření. Tehdy každá samička naklade přibližně 100 až 180 vajec. Když se malé želvy vylíhnou, nedosahují obvykle ani hmotnosti 22 gramů a na délku měří zhruba 2,5 cm. Hned po vylíhnutí se instinktivně snaží dostat co nejrychleji do oceánu, kam je vede odraz měsíce ve vodě. Toto vodítko si karety bohužel na některých místech pletou s umělými světelnými zdroji, jako je třeba veřejné osvětlení. 

Želvy, které se do oceánu nedostanou do úsvitu, se stávají kořistí ptáků (hlavně bahňáků a racků) nebo nejrůznějších druhů větších krabů. V moři pak často skončí v žaludcích větších druhů ryb. Proto se snaží skrývat pod kameny nebo v korálech. Teprve až dorostou velikosti kolem 35 cm, je jejich karapax natolik pevný, že se v moři mohou cítit bezpečněji. Ti jedinci, kteří překonají kritická léta, se mohou dožít až padesáti let. V dospělosti totiž už nemají mnoho přirozených nepřátel, ačkoli se najde několik živočichů, kteří si dokážou s tvrdostí želvího krunýře – například žraloci, chobotnice, několik druhů větších krokodýlů a ryb.

Tajemství ohrožených želv

Karety tráví skoro celý život v oceánu a nad hladinu moře vyplouvají jen zhruba každých 15 až 20 minut, aby se nadechly. Proto je velmi obtížné studovat jejich život a migrační trasy, stejně jako u většiny mořských tvorů. Teprve v posledních desetiletích začínají vědci pomocí moderních technologií mapovat chování želv a jejich migrační trasy, které někdy vedou napříč oceánem.

Například některé karety obrovské žijící na pobřeží Brazílie se vydávají naklást vejce až na 4 500 km vzdálený ostrov Ascension na východě Atlantského oceánu. Není jasné, jak dokážou trefit na místo určení, ale vědci se domnívají, že využívají kombinaci zemského magnetického pole, znalost oceánských proudů, chemismu vody a také orientaci podle známých rysů mořského dna. Kožatky velké zase při sledování potravy (medúz) cestují z tropických moří až do arktických vod. 

TIP: Krásná želví nájezdnice: Cesta želvy nádherné z domácností do volné přírody

Mořské želvy jsou na Červeném seznamu ohrožených druhů uvedeny jako druhy „ohrožené“ nebo „kriticky ohrožené“. To znamená, že patří mezi nejohroženější zvířata světa a hrozí jim vyhynutí. Přitom o nich ještě zdaleka nevíme vše.

Co o želvách pravděpodobně nevíte

  • Želvy patří mezi studenokrevné živočichy a obratlovce. 
  • Pozemní želvy jsou v podstatě herbivorní, spásají trávu, listy a plody. Mnohé však nepohrdnou ani neopatrnou housenkou či zdechlinami zvířat. 
  • Mladé sladkovodní želvy se živí hmyzem a až vyrostou, dají se na rostlinnou potravu.
  • Potravou mořských želv jsou buď výhradně rostliny, nebo bezobratlí živočichové, tedy houby, žahavci, měkkýši, ostnokožci – například krabi, pláštěnci, medúzy, olihně i ryby.
  • Úmrtnost vajec a mláďat je vysoká kvůli predátorům. Mývalové, psi, krysy, prasata, varani, krabi nebo nosálové dokážou vejce bleskově vyhrabat. 
  • Na vejcích a mláďatech želv se živí i mravenci, larvy hmyzu či roztoči. 
  • Malé želvy se po vylíhnutí (většinou v noci) musí dostat do vody a to je velmi nebezpečné. Rackové, divocí psi a další se vrhají na vylíhlá mláďata, která jsou jen o málo větší než pětikoruna. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Nikita Nashipae Loxodonta (se souhlasem k publikování)




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejdražší kartička Pokémon TCG se loni prodala v přepočtu za neuvěřitelných 8,2 milionu korun. (ilustrační foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Dostupnost kyslíku bude pro pilotované vesmírné mise klíčová. (foto: NASACC0)

Vesmír

Vydáte-li se do národního parku Inthanon v severním Thajsku, zastavte se ve vesnici Ban Khun Klang. U ní najdete botanickou zahradu věnovanou stromovým kapradinám. (foto: © Topi Pigula - se souhlasem k publikování)

Příroda

(ilustrační foto: Wikimedia Commons, Satyamon1993CC BY-SA 4.0)

Věda
Zajímavosti

Evropští lídři 50. let - Richard hrabě von Coudenhove-Kalergi (zcela vlevo) býval označován jako prorok či velvyslanec Evropy. (foto: Wikimedia Commons, van Duinen (Anefo), CC0 1.0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907