Příroda

Na rozdíl od afrických slonů má jenom malá část slonů indických vyvinuté kly. U cejlonské populace jde o jen asi 2–3 %.

Ostrost nahrazuje sílu

Piraňa je synonymem pro obávaného vodního tvora, který údajně dokáže během chvilky ohlodat nohu kopytníka nebo neopatrného člověka doslova až na kost. Jak se to má ale se sílou čelistí těchto masožravých jihoamerických ryb? V roce 2012 proběhl výzkum, při němž se povedlo přímo změřit sílu stisku čelistí piraní stříbřitých (Serrasalmus rhombeus). Výsledek kupodivu nebyl příliš impozantní – síla čelistního stisku těchto ryb činí jen asi 320 newtonů, což je zhruba čtyřikrát méně než u dospělého člověka! Piraně tedy nespoléhají na extrémně silný stisk, protože mají velmi početné a ostré zuby, které se i tak rychle „prořežou“ masem kořisti. A pověst rybích zabijáků je tak zachována…

Lepší výsledek v testu síly čelistí vykazovala pravěká příbuzná dnešních piraní, žijící v Jižní Americe asi před devíti miliony lety. U tohoto druhu o délce do 130 cm, odborně nazvaného Megapiranha paranensis, se síla stisku odhaduje až na 4 750 newtonů, což už je srovnatelné s některými krokodýly. (foto: Shutterstock)

Dvojice vakoplchů drobných (Cercartetus nanus). Vědci se dlouho domnívali, že se vakoplši živí především hmyzem. V poslední době bylo zjištěno, že se živí ve velkém rozsahu nektarem a pylem květů některých druhů stromů a keřů.

Mateřství klade na kosatky vysoké nároky a samice s mládětem potřebuje v porovnání s „bezdětnou“ kosatkou asi o 40 % více potravy.

Kareta obrovská (Chelonia mydas) - želva se musí pravidelně nadechovat u hladiny, jinak by se utopila. Pokud ji budeme v tento moment honit a chtít vyfotit příliš zblízka, může se vylekat a místo, aby se v klidu nadechla, vydá zbytek vzduchu na únik. Může to pro ni mít fatální následky.

Vodopád Svartifoss s převisem z „kamenných varhan“.

Puma středoamerická (Puma concolor) a její mládě v národním parku Corcovado

Malpy pruhohřbeté (Cebus libidinosus) používají kamenné nástroje velmi všestranně. Vědci dokonce zaznamenali, že samičky házejí kameny po samečcích, když usoudí, že přišel čas páření.

Na krátké vzdálenosti dokáže prase bradavičnaté běžet rychlostí až 55 km/h.

Zrozeni k běhu

Mara stepní (Dolichotis patagonum) je po kapybaře (Hydrochoerus hydrochaeris) druhým největším zástupcem čeledi morčatovitých (Caviidae). Podle jedné z provedených studií byla průměrná váha samců 7,73 kilogramů a samic 8,44 kilogramu. Těžko říct, o jak spolehlivé údaje se jedná, protože většinou se uvádí, že samci jsou větší než jejich družky.

Kromě velikosti lze mary jednoznačně poznat podle dlouhých uší (Dolichotis doslova znamená „dlouhé ucho“), jimiž připomínají zajíce, a krátkého, téměř neosrstěného ocasu. Podobně jako kopytnatci mají mary prodloužené nártní kůstky zadních nohou, což jim umožňuje rychlý a efektivní běh. Dlouhé jsou i přední nohy, což tato zvířata výrazně odlišuje od jiných hlodavců. Prsty předních i zadních nohou (na předních nohou jsou čtyři, na zadních tři) jsou zakončeny drápy podobnými malým kopýtkům. 

Jedna z mých nejoblíbenějších fotografií jaguára, která nejen zachycuje samotné zvíře, ale i jeho přirozené prostředí.

Pohled z vrcholu Morro da Igreja ukazuje pověstnou formaci nazvanou Pedra Furada, tedy Děravá skála, vytvořenou erozí větru a deště

Rorýs dělá ve vzduchu úplně vše. Loví, páří se, sbírá materiál na výrobu hnízda i spí. To, jak čelí spánkovému deficitu, ale dosud není známo.

Skoky z rozmaru 

Mezi nejlepší skokany živočišné říše patří bezpochyby antilopy, které tuto dovednost mají mnohdy i ve svém druhovém jméně. Názorným příkladem je antilopa skákavá (Antidorcas marsupialis) – stádní druh z jihu Afriky. Menší štíhlá a elegantní antilopa váží obvykle kolem 35 kilogramů, a pokud je zdravá, dokáže z pouhého rozmaru skákat hodně přes dva metry vysoko. Samci antilop skákavých tímto způsobem dávají najevo svoji dominanci a dobrý zdravotní stav. O síle jejich nohou svědčí i fakt, že dokážou běhat rychlostí až kolem 88 km/h, tedy dvakrát rychleji než trénovaní lidští atleti.

Dalším přeborníkem ve skocích je antilopa impala (Aepyceros melampus), která je dvakrát těžší než antilopa skákavá. Impaly bez problémů dokážou přeskočit třímetrové keříky nebo jiné impaly, které jim stojí v cestě při útěku. Přitom doletí do vzdáleností až kolem desíti metrů!