Proč nemají vnitřní planety prstence?

24.02.2018 - Michal Švanda

Nejznámějším zástupcem planety s prstenci je Saturn, z pozorování je nicméně patrné, že podobnou „ozdobou“ se mohou pochlubit i ostatní plynné planety ve Sluneční soustavě – Jupiter, Uran a Neptun. Proč ale podobné prstence nevidíme u vnitřních planet Sluneční soustavy?

<p>Snímek pořízený letos v roce 2017 sondou Cassini zachycuje zkracující se stíny, jež planeta vrhá na své prstence. Tehdy, v době Saturnova letního slunovratu, dopadají pouze na zcela vnitřní prstence</p>

Snímek pořízený letos v roce 2017 sondou Cassini zachycuje zkracující se stíny, jež planeta vrhá na své prstence. Tehdy, v době Saturnova letního slunovratu, dopadají pouze na zcela vnitřní prstence


Reklama

Vědci mají v současnosti jen velmi nepřesnou představu o tom, jak se prstence velkých planet formují. Jejich existence zřejmě souvisí s bohatou rodinou měsíců, přičemž se nejspíš vytvořily při slapovém rozpadu některého souputníka. 

Planety zemského typu nemají početné rodiny měsíců, a to především kvůli své blízkosti ke Slunci. Jednak centrální hvězda orbity přirozených satelitů mnohem víc ruší a jednak na jejich tvorbu po bouřlivém počátku Sluneční soustavy nezůstalo uvnitř systému dost materiálu – zejména toho těkavého, tedy například vodního ledu. Tím se zřejmě vysvětluje, proč planety zemského typu neobklopuje podobný prstenec jako Saturn. 

Přinejmenším u jedné z nich se to však v budoucnu nejspíš změní. Marsovský měsíc Phobos se k planetě v důsledku slapového brzdění neustále přibližuje a za 20–30 milionů let jej slapy nejspíš roztrhají na prach. Mars poté pravděpodobně obklopí rozsáhlý prachový prstenec, není však jasné, jak dlouho přetrvá – nanejvýš snad několik milionů let.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jenom přístav nestačí

Severní Amerika
kdy: 1803
cena: 5,95 miliardy korun

Obrovské území o rozloze 2 140 000 km², jemuž se v 18. století říkalo Louisiana, představovalo od kolonizace Severní Ameriky žhavou oblast evropské politiky a nadvládu nad ním si postupně předávala Francie se Španělskem. V roce 1800 jej sice získal zpět pod kontrolu Francouzů Napoleon Bonaparte, nicméně jeho zemí zmítaly nepokoje a válka s Brity, což vojevůdce přivedlo na myšlenku prodat Louisianu Američanům. Svým rozhodnutím nahrál do karet tehdejšímu prezidentovi Thomasi Jeffersonovi, který o koupi území již dlouho usiloval – jeho součást totiž tvořila strategicky významná řeka Mississippi a také přístav v New Orleans: Podle původního plánu měly Spojené státy koupit pouze zmíněné město, ale po poradě s delegáty Jamesem Monroem a Robertem Livingstonem se jejich zájem rozšířil na celou Louisianu

V roce 1803 skutečně došlo k prodeji v přepočtu za 5,95 miliardy korun a navrch USA odpustily Francii dluh ve výši 1,9 miliardy korun. Díky tomuto obchodu se přitom rozrostly takřka dvojnásobně: Na novém území vznikly státy Louisiana, Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas či Nebraska, ale zahrnuje rovněž části Severní i Jižní Dakoty, Montany, Wyomingu, Colorada, Minnesoty či Texasu. 

Zajímavosti
Věda

Arthur Schopenhauer (1788–1860 byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie. Výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mimo jiné například Friedricha Nietzscheho.

Historie

Srdcem vesnice se stala vždy masivní mešita, postavená spíš jako kasárna – včetně zbrojnice a zásob obilí.

Cestování

Vojáci trávili v zákopech dlouhé dny a nejvíce je deptaly nekonečné hodiny nudy.

Válka

Aguas Zarcas, páchnoucí kosmická hrouda hlíny.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907