Raději se jim vyhněte obloukem: 5 nejagresivnějších zástupců zvířecí říše

20.12.2019 - Vladimír Socha

Zřejmě nepatří mezi první pětici zvířat, která by si lidská mysl primárně spojila s nebezpečím. Při setkání v přírodě je ale velmi prozíravé vyhnout se jim širokým obloukem

<h3>Černá smrt Afriky</h3><p><strong>Mamba černá</strong> <em>(Dendroaspis polylepis)</em> patří k nejobávanějším hadům afrického kontinentu, což je plně opodstatněné. <strong>Může dorůst délky přes čtyři metry a na krátkou vzdálenost se pohybuje rychlostí až 20 km/h. Navíc se vyskytuje téměř ve všech prostředích, jaké Afrika nabízí</strong>, od bažin přes savany až po vesnice. Když jí záměrně nebo náhodou vstoupíte do zamýšlené únikové cesty, její chování se promění ve vražednou zuřivost. <strong>Do těla nepřítele nebo kořisti dokáže vpravit mnoho dávek smrtícího neurotoxického jedu, který ji okamžitě ochromí.</strong></p><p>Jed tohoto hada je pro člověka smrtelný již v množství 10 až 15 miligramů, mamba přitom jediným kousnutím dokáže vpravit do těla i několik stovek miligramů! Uštknutí mambou černou proto bývá v drtivé většině případů smrtelné. Není-li v dosahu pomoc, oběť umírá do dvou minut.</p>

Černá smrt Afriky

Mamba černá (Dendroaspis polylepis) patří k nejobávanějším hadům afrického kontinentu, což je plně opodstatněné. Může dorůst délky přes čtyři metry a na krátkou vzdálenost se pohybuje rychlostí až 20 km/h. Navíc se vyskytuje téměř ve všech prostředích, jaké Afrika nabízí, od bažin přes savany až po vesnice. Když jí záměrně nebo náhodou vstoupíte do zamýšlené únikové cesty, její chování se promění ve vražednou zuřivost. Do těla nepřítele nebo kořisti dokáže vpravit mnoho dávek smrtícího neurotoxického jedu, který ji okamžitě ochromí.

Jed tohoto hada je pro člověka smrtelný již v množství 10 až 15 miligramů, mamba přitom jediným kousnutím dokáže vpravit do těla i několik stovek miligramů! Uštknutí mambou černou proto bývá v drtivé většině případů smrtelné. Není-li v dosahu pomoc, oběť umírá do dvou minut.

<h3>Nesmlouvavý útočník</h3><p>Nejagresivnějším a nejnebezpečnějším žralokem není proslulý žralok bílý, ani obávaný žralok tygří, nýbrž <strong>žralok bělavý</strong> <em>(Carcharhinus leucas)</em>. <strong>Má pověst extrémně agresivního predátora, který v mělkých vodách bez rozvahy útočí i na člověka a může být zodpovědný za množství případů záhadných úmrtí a zmizení.</strong> Disponuje velmi silným stiskem čelistí a co je nejhorší – dokáže se adaptovat na sladkovodní ekosystémy, takže se s ním lidé mohou ke své smůle občas setkat i v řekách a jezerech teplých oblastí světa.</p><p>Za kořist poslouží žralokům bělavým jakýkoli jiný obratlovec, kterého dokážou ulovit, živí se ale i měkkýši a korýši. Velmi agresivně si chrání teritorium. Mnoho útoků, které byly původně přisuzovány žraloku bílému a tygřímu, měl na svědomí právě tento druh.</p>

Nesmlouvavý útočník

Nejagresivnějším a nejnebezpečnějším žralokem není proslulý žralok bílý, ani obávaný žralok tygří, nýbrž žralok bělavý (Carcharhinus leucas)Má pověst extrémně agresivního predátora, který v mělkých vodách bez rozvahy útočí i na člověka a může být zodpovědný za množství případů záhadných úmrtí a zmizení. Disponuje velmi silným stiskem čelistí a co je nejhorší – dokáže se adaptovat na sladkovodní ekosystémy, takže se s ním lidé mohou ke své smůle občas setkat i v řekách a jezerech teplých oblastí světa.

Za kořist poslouží žralokům bělavým jakýkoli jiný obratlovec, kterého dokážou ulovit, živí se ale i měkkýši a korýši. Velmi agresivně si chrání teritorium. Mnoho útoků, které byly původně přisuzovány žraloku bílému a tygřímu, měl na svědomí právě tento druh.

<h3>Obávaní všežravci</h3><p><strong>Prasata divoká</strong> <em>(Sus scrofa)</em> obývají velká území Evropy a západní Asie, přičemž se zdržují zejména v lesních ekosystémech. Stejně jako je vlk divokou obdobou našeho psa domácího, je divoké prase nedomestikovaným protějškem vepříků. <strong>Zatímco ale na domestikovaná prasata pohlížíme jako na poměrně líná a bezbranná stvoření, jejich divoký příbuzný je ve svých ekosystémech obávaným tvorem.</strong> Jde o všežravce, ale dokáže skolit i větší kořist – někdy dokonce zabíjí srnčí dorostence! Prasata jsou často plachá, ale mohou být naopak i velmi agresivní a zaútočit také na lidi. <strong>Vzhledem k velikosti i ostrým tesákům mohou pro člověka, který nechtěně naruší jejich teritorium, představovat značné nebezpečí.</strong></p><p>Velcí jedinci dosahují délky až kolem 200 centimetrů a hmotnosti výrazně přes 100 kilogramů. Co se týče útoků na člověka, praseti divokému není co vyčítat. Chová se zcela přirozeně, když brání mláďata nebo teritorium.</p>

Obávaní všežravci

Prasata divoká (Sus scrofa) obývají velká území Evropy a západní Asie, přičemž se zdržují zejména v lesních ekosystémech. Stejně jako je vlk divokou obdobou našeho psa domácího, je divoké prase nedomestikovaným protějškem vepříků. Zatímco ale na domestikovaná prasata pohlížíme jako na poměrně líná a bezbranná stvoření, jejich divoký příbuzný je ve svých ekosystémech obávaným tvorem. Jde o všežravce, ale dokáže skolit i větší kořist – někdy dokonce zabíjí srnčí dorostence! Prasata jsou často plachá, ale mohou být naopak i velmi agresivní a zaútočit také na lidi. Vzhledem k velikosti i ostrým tesákům mohou pro člověka, který nechtěně naruší jejich teritorium, představovat značné nebezpečí.

Velcí jedinci dosahují délky až kolem 200 centimetrů a hmotnosti výrazně přes 100 kilogramů. Co se týče útoků na člověka, praseti divokému není co vyčítat. Chová se zcela přirozeně, když brání mláďata nebo teritorium.

<h3>Bohatýrský bojovník</h3><p>Ačkoliv <strong>rosomák sibiřský</strong> <em>(Gulo gulo)</em> vypadá jako miniaturní medvěd, ve skutečnosti jde o největšího suchozemského zástupce čeledi lasicovitých. <strong>Vzrůstem nepřesahuje statného psa, přesto se chová jako dominantní predátor velikosti grizzlyho.</strong> Rosomáci jsou známí svojí neuvěřitelnou agresivitou a odvahou, s jakou při lovu napadají kořist. <strong>Nezaleknou se ani mnohonásobně většího protivníka a byly zdokumentovány případy ulovení jelena i jiných velkých kopytníků.</strong> Také při útoku na člověka mohou být tyto šelmy velmi nebezpečné. Bylo dokonce pozorováno, že rosomáci se při obraně svého teritoria dokážou postavit i medvědům.</p><p>Rosomáci obývají prostředí tundry a tajgy severní polokoule, zejména pak Kanadu, Aljašku a Sibiř. Dříve byli hojní také v severní Evropě, ale za poslední dvě století byly počty těchto zajímavých šelem výrazně zdecimovány člověkem kvůli zvýšenému zájmu o kvalitní kožešinu.</p>

Bohatýrský bojovník

Ačkoliv rosomák sibiřský (Gulo gulo) vypadá jako miniaturní medvěd, ve skutečnosti jde o největšího suchozemského zástupce čeledi lasicovitých. Vzrůstem nepřesahuje statného psa, přesto se chová jako dominantní predátor velikosti grizzlyho. Rosomáci jsou známí svojí neuvěřitelnou agresivitou a odvahou, s jakou při lovu napadají kořist. Nezaleknou se ani mnohonásobně většího protivníka a byly zdokumentovány případy ulovení jelena i jiných velkých kopytníků. Také při útoku na člověka mohou být tyto šelmy velmi nebezpečné. Bylo dokonce pozorováno, že rosomáci se při obraně svého teritoria dokážou postavit i medvědům.

Rosomáci obývají prostředí tundry a tajgy severní polokoule, zejména pak Kanadu, Aljašku a Sibiř. Dříve byli hojní také v severní Evropě, ale za poslední dvě století byly počty těchto zajímavých šelem výrazně zdecimovány člověkem kvůli zvýšenému zájmu o kvalitní kožešinu.

<h3>Strážce teritoria</h3><p><strong>Jestřáb lesní</strong> <em>(Accipiter gentilis)</em> je poměrně velký dravec s rozpětím křídel až 127 centimetrů, podstatně větší jsou samice. <strong>Jestřábi jsou silně teritoriální a zuřivě chrání především hnízda a mláďata. K tomu účelu neváhají použít ostré zahnuté drápy i silný zobák.</strong> Nečiní jim přitom problém zaútočit i na člověka, pokud se ocitne v přílišné blízkosti hnízda. V současnosti jsou jestřábi lesní na našem území vedeni jako ohrožený a přísně chráněný druh. Mnozí myslivci jej však považují za škodnou. Kromě Evropy se tito krásní dravci vyskytují také v Severní Americe a v mnoha částech Asie.</p><p>Jestřábi jsou velmi zdatní predátoři, schopní bleskově najít kořist a stejně bleskově zabíjet. Napadají i větší živočichy, které dokážou rychle a spolehlivě usmrtit.</p>

Strážce teritoria

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) je poměrně velký dravec s rozpětím křídel až 127 centimetrů, podstatně větší jsou samice. Jestřábi jsou silně teritoriální a zuřivě chrání především hnízda a mláďata. K tomu účelu neváhají použít ostré zahnuté drápy i silný zobák. Nečiní jim přitom problém zaútočit i na člověka, pokud se ocitne v přílišné blízkosti hnízda. V současnosti jsou jestřábi lesní na našem území vedeni jako ohrožený a přísně chráněný druh. Mnozí myslivci jej však považují za škodnou. Kromě Evropy se tito krásní dravci vyskytují také v Severní Americe a v mnoha částech Asie.

Jestřábi jsou velmi zdatní predátoři, schopní bleskově najít kořist a stejně bleskově zabíjet. Napadají i větší živočichy, které dokážou rychle a spolehlivě usmrtit.




Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Obrazec dlouhý 37 metrů s jasně viditelnými liniemi o tloušťce mezi 30 a 40 centimetry představuje kočku s natočenou hlavou. Vědci jeho vznik datují do let 200 až 100 před naším letopočtem.

Zajímavosti

Ledovec Silvretta ve švýcarských Alpách. Odborníci odhadují, že do konce století zmizí 95 procent ze současných čtyř tisíc alpských ledovců.

Věda

Čingischán byl vůči nepřátelům nemilosrdný. Ti, kteří se vzdali, však mohli očekávat shovívavost.

Zajímavosti

Solar Orbiter má panely s rozpětím 18 metrů a váží 1,8 tuny. Na palubě nese deset měřicích přístrojů a okolo Slunce bude obíhat do roku 2027.

Vesmír

Slovenský prezident Jozef Tiso s Adolfem Hitlerem.

Historie

Vyvolávací cena státovky je jeden milion korun. „Odhaduji, že se její cena může vyšplhat až na čtyřnásobek,“ uvádí Aleš Kohout spolumajitel aukční společnosti. Naposledy se ve veřejné nabídce tato bankovka objevila v květnu 1994 a vydražila se za 280 000 Kč. 

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907