Raketový konstruktér Vasilij Mišin: Neúspěšný dobyvatel Měsíce (1.)

03.03.2019 - Karel Pacner

Pokračovatel legendárního Sergeje Koroljova to neměl snadné. Nebyl natolik silnou vůdčí osobností, potýkal se s vlastní nerozhodností i s alkoholem a na prvního hlavního konstruktéra nedokázal navázat. S nástupem Vasilije Mišina ztratila sovětská kosmonautika tempo

<p>Vasilij Mišin usedl do křesla hlavního konstruktéra ve věku 49 let. Na obrázku start rakety N-1</p>

Vasilij Mišin usedl do křesla hlavního konstruktéra ve věku 49 let. Na obrázku start rakety N-1


Reklama

Podplukovník inženýr Vasilij Mišin v září 1945 zjistil, že stopy archivu Wernhera von Brauna vedou do Československa. Sověti sledovali cestu vagonu s technickými spisy do Rakouska, kam ovšem nedojel. Nakonec se od českých železničářů dozvěděli, že byl vagon ve stanici Vizovice tiše odpojen a vyložen – a spisy zůstaly v kůlně! Jakmile vešli dovnitř, Mišin v duchu zajásal: spatřil nápis VZBV, jímž Němci označovali věci týkající se bojové rakety V-2.

Po dvou dnech projížděl městem zvláštní vlak, který vezl dary československé vlády Stalinovi – plzeňské pivo a auto Tatra. Mišin dal k němu připojit i vagon s von Braunovými spisy – lépe střežený transport nemohl najít. Splnění úkolu sdělil berlínskému velitelství sovětských raketových inženýrů, kteří pátrali po německých vynálezech. Následně dostal depeši podepsanou neznámým podplukovníkem inženýrem Sergejem Koroljovem: „Okamžitě se vraťte!“

V Berlíně se oba muži poprvé setkali. Nový nadřízený se Mišina zeptal: „Kde chcete pracovat?“ Odpověď zněla: „Chci domů!“ Koroljov se usmál: „Všichni chtějí domů. Ale nejdřív se tady musíme pořádně porozhlédnout.“ Mišin se bránil: „My už jsme ale poslali do Moskvy von Braunovy projekty.“ Koroljov zůstal nekompromisní: „Ty papíry jedou zpátky. A vy taky pojedete – do Bleicherode!“ Tak se Vasilij Mišin stal spolupracovníkem Sergeje Koroljova.

První rudá hvězda

Vasilij Pavlovič Mišin přišel na svět 5. ledna 1917 do rolnické rodiny ve vesnici Byvalino v Moskevské gubernii. Jeho rodiče se brzy rozešli, starší bratr a sestra zemřeli. Chlapec žil u dědečka a otec jej zpočátku navštěvoval. Pak ho ale zavřeli, protože slyšel anekdotu o Stalinovi a neohlásil to.

Vaska pracoval v kolchozu a současně chodil do vzdálené sedmileté základní školy. Poté se v Moskvě vyučil slévačem a po večerech studoval. V roce 1935 se stal posluchačem fakulty výzbroje Moskevské vysoké školy letecké, po jejímž absolvování pracoval u konstruktéra Viktora Bolchovitinova ve Filech na raketové stíhačce BI-1. Za návrh dálkového ovládání kulometného dvojčete, který použili konstruktéři jiných bojových letadel, získal Mišin své první státní ocenění – Řád rudé hvězdy. Kromě toho se zabýval vývojem motoru pro tuto stíhačku, což ho přivedlo k raketové technice. BI-1 se ovšem nakonec nevyráběla, protože při vysokých rychlostech narušovala její trup rázová vlna, s níž si inženýři nevěděli rady.

Náměstek šéfkonstruktéra

V roce 1944 se ukázalo, jak obrovský skok ve vývoji kapalinových raket Němci udělali. Když sovětská armáda dobyla německou zkušební střelnici poblíž polského městečka Blizna, odborníci tam našli zbytky V-2 včetně obrovské spalovací komory. Všichni raketoví inženýři se na ni chodili dívat a žasli – komora byla tak velká, že se do ní pohodlně vešel člověk.

Den před oslavou vítězství na Rudém náměstí v Moskvě, 8. srpna 1945, si lidový komisař leteckého průmyslu Aleksej Ivanovič Šachurin pozval Mišina a několik dalších inženýrů z výzkumného raketového ústavu NII-1 a řekl jim: „Soudruzi, musíte odletět do Německa, abyste prozkoumali ukořistěnou raketovou techniku.“ Druhý den ráno dostali důstojnické uniformy a doklady a večer už odlétali.

Hlavním centrem sovětského výzkumu V-2 se stal Nordhausen a tamním vedením pověřili začátkem roku 1946 inženýra Koroljova. Nový šéf nabídl Mišinovi post svého zástupce. Koncem léta pak Koroljova jmenovali hlavním konstruktérem „výrobku číslo jedna“ – tedy kopie německé V-2, která vznikala ve výzkumném ústavu NII-88 v objektu staré dělostřelecké továrny v Kaliningradu, u železniční stanice Podlipky, jižně od hlavního města. A s Koroljovem se vrátil do Moskvy i Mišin.

Hrdina socialistické práce

Bezútěšnost staré fabriky mladého inženýra vyděsila: „Překvapilo mě, že továrna není na výrobu raket připravená. Museli jsme začínat doslova z ničeho.“ Když zvládli výrobu německých raket pod označením R-1, vyvinuli ještě lepší střelu R-2. Všichni přitom zdolávali neuvěřitelné obtíže vyplývající z nízké úrovně techniky, neznalosti a liknavosti dělníků a montérů.

V dubnu 1947 dostal Koroljov za úkol postavit R-3 o doletu 3 000 km, přičemž výpočty a teoretické předpoklady mělo dodat Mišinovo oddělení. Na podzim roku 1949 se však ukázalo, že motoráři zřejmě včas nezkonstruují pohonné jednotky. Mišin proto navrhl: „Co kdybychom místo R-3 přešli rovnou na mezikontinentální R-7 a vojáky dočasně uspokojili strategickou balistickou R-5, kterou stavějí kolegové?“ Koroljov souhlasil.

Konstrukci rakety R-7 vedl od počátku – tedy od roku 1950 – Mišin. Rovněž šéfoval projektantům a konstruktérům střely R-11, jež měla mít dolet 270 km. V dubnu 1956 dostala skupina atomových fyziků a raketových odborníků včetně Mišina za dokončení R-11 zlatou hvězdu Hrdiny socialistické práce. Náměstek hlavního konstruktéra překypoval nápady a energií, pracoval ve dne v noci. 

Eso v sovětském rukávu

Nová R-7 – 105 m vysoké monstrum o hmotnosti 300 t – měla dopravovat atomovou bombu vážící 5,5 t na cíl vzdálený 12 000 km. Na podzim roku 1957 vynesla první družici a další kosmická tělesa a její tvůrci se stali v tajném raketovém a kremelském společenství slavnými. Ohromení se neubránili ani zaoceánští rivalové. V květnu 1961, po triumfu Jurije Gagarina, vyhlásil americký prezident John Kennedy ambiciózní cíl: do konce desetiletí vyslat člověka na Měsíc.

Koroljov stavěl superraketu N-1, která měla dopravovat na nízkou dráhu okolo Země až 80 t nákladu. I její vývoj řídil Mišin. Nakonec se kapacita nosiče zvýšila na 98 t, což by umožnilo dostat k Měsíci kabinu se dvěma muži, z nichž jeden by mohl v lunárním modulu přistát na povrchu. Vysazení jediného člověka představovalo ohromné riziko, ale jiná možnost neexistovala. „Vojenští velitelé však neměli o let na Měsíc prakticky žádný zájem,“ přiznal později Mišin. „Požadovali vypouštění kosmických strojů do blízkého vesmíru. Cíle vojáků na jedné straně a civilních a vědeckých institucí na straně druhé se naprosto lišily.“ Proto se nakonec zpozdil jak vývoj superrakety, tak výstavba startovacího komplexu na Bajkonuru.

Nástupce s výhradou

V pátek 14. ledna 1966 odpoledne zazvonil Mišinovi na stole telefon. Ze sluchátka se ozval náměstek ministra zdravotnictví Avetik Burnazjan a oznámil mu: „Sergej Pavlovič Koroljov zemřel během operace.“ První náměstek hlavního konstruktéra, velký statný osmačtyřicetiletý chlap, se rozbrečel jako malé dítě.

TIP: Utajený sovětský hrdina: Raketový konstruktér Sergej Koroljov

Po pohřbu zakladatele sovětské praktické kosmonautiky se jeho náměstci shodli, že nástupcem by se měl stát Mišin. Jenom Sergej Krjukov namítl: „Hlavní konstruktér by měl mít trpělivost s lidmi, vyslyšet všechny návrhy. To Mišin neumí. Poslouchá jenom toho, kdo se mu líbí, a potom si stejně dělá, co sám chce.“ Nakonec hlasovali – pro Mišina byli všichni až na Krjukova. Po zdlouhavém schvalovacím procesu stranického ústředního výboru jmenovali oficiálně druhého hlavního konstruktéra v květnu 1966.

Pokračování příště

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Tající ledy sice uvolňují cestu ledoborcům, pro běžné lodě však zůstává Severozápadní průjezd nedostupný. Poprvé tudy dokázal proplout Roald Amundsen při výpravě, jež započala roku 1903. 

Zajímavosti
Revue
Věda

Netopýři se kořistí pavouků stávají mnohem častěji, než si biologové dříve mysleli.

Příroda

Podle některých věděckých teorií existuje na Plutu skrytý podpovrchový kapalný oceán.

Vesmír
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907