Musk obrací kurz: Místo cesty na Mars chce nejdřív město na Měsíci
Elon Musk překvapivě mění kurz: místo okamžité cesty na Mars chce SpaceX během deseti let vybudovat soběstačné město na Měsíci, které má lidstvu zajistit rychlejší a bezpečnější vstup do meziplanetární éry.
Ještě nedávno Elon Musk tvrdil, že Měsíc je jen „rozptýlení“ a že lidstvo by mělo cílit na Mars. Teď ale přichází obrat: společnost SpaceX podle něj přesouvá svůj krátkodobý fokus na vybudování soběstačného města na Měsíci. Mars sice i nadále zůstává dlouhodobým cílem, první krok ale má vést jinam – k našemu souputníkovi.
Nejdřív na Měsíc
Hlavní důvod změny je čistě pragmatický. Cesta na Mars je logisticky i časově náročná, protože startovní okno se otevírá jen jednou za 26 měsíců a samotný let trvá přibližně půl roku. Jakákoli chyba nebo zdržení tak znamená roky čekání na další pokus.
Naproti tomu je Měsíc vzdálený jen dva dny letu a startovat k němu lze přibližně každých deset dní. To umožňuje rychlejší testování technologií, rychlejší opravy i rychlejší postup vpřed. Podle Muska by tak bylo možné vybudovat soběstačné měsíční město do deseti let, zatímco podobná kolonie na Marsu by zabrala více než dvě dekády.
Do hry ale vstupuje i obava z katastrofického scénáře. Musk otevřeně připouští, že se obává přírodní či člověkem způsobené katastrofy, která by přerušila zásobování mimozemské kolonie ze Země. Pokud by základna nebyla dostatečně soběstačná, její obyvatelé by nepřežili. Rychlejší budování infrastruktury na Měsíci tak podle něj zvyšuje šanci, že lidstvo vytvoří bezpečný „záložní civilizační přístav“ dříve, než by to bylo možné na Marsu.
Skutečný skok již brzy
Klíčovým nástrojem této strategie je plně znovupoužitelná raketa Starship, která má dopravovat obrovské množství nákladu i lidí. Dosud však absolvovala pouze 11 suborbitálních testů a stále před ní stojí řada technických milníků, včetně úspěšného orbitálního letu a tankování paliva ve vesmíru. Právě možnost přečerpávání paliva na oběžné dráze je zásadní, protože každá lunární mise bude vyžadovat sérii podpůrných startů s kosmickými „tankery“.
Muskova vize přitom nekončí u obytných habitatů. Hovoří také o budoucích měsíčních továrnách, které by využívaly místní zdroje k výrobě satelitů a jejich vysílání dál do vesmíru. Takový průmysl by podle něj mohl pomoci lidstvu posunout se po tzv. kardašovově škále (viz Od planetární k hvězdné civilizaci), jež hodnotí civilizace podle množství energie, které dokážou ovládat. Lidstvo zatím nedosáhlo ani prvního stupně této škály, tedy plného využití energie vlastní planety.
Plány SpaceX se zároveň prolínají s americkým programem Artemis, jehož cílem je návrat astronautů na Měsíc a vybudování trvalé přítomnosti kolem roku 2030. NASA vybrala Starship jako lunární přistávací modul pro misi Artemis III, která by měla dopravit lidi na povrch koncem tohoto desetiletí. Vývoj však provází zpoždění a konkurence nespí. Například společnost Blue Origin Jeffa Bezose otevřeně usiluje o roli alternativního dodavatele lunárních technologií.
Mars tímto obratem nezmizel z plánovací mapy. Musk stále opakuje, že pilotovaná mise by mohla proběhnout kolem roku 2031 a že práce na cestě k rudé planetě poběží paralelně. Měsíc má však být prvním cílem, jakýmsi zkušebním polem pro meziplanetární civilizaci.
Pokud se plány technologického magnáta podaří naplnit, mohlo by během dekády vzniknout první město mimo Zemi. Soběstačná lunární kolonie by přitom fungovala jako pomyslný odrazový můstek pro skutečný meziplanetární skok směrem k Marsu.
Od planetární k meziplanetární civilizaci
Kardašovova škála je teoretický způsob, jak měřit vyspělost civilizací podle toho, kolik energie dokážou využívat. V roce 1964 ji navrhl sovětský astronom Nikolaj Kardašov s jednoduchou myšlenkou: čím více energie má civilizace pod kontrolou, tím technologicky vyspělejší je.
Civilizace typu I by měla umět využít veškerou energii dostupnou na své planetě (například sluneční záření, vítr či geotermální zdroje), typ II by dokázal zachytit energii celé své hvězdy – třeba pomocí hypotetické „Dysonovy sféry“ obklopující Slunce – a typ III by ovládal energii celé galaxie.
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Consommations_%C3%A9nerg%C3%A9t…
Lidstvo zatím na první stupeň nedosáhlo: pohybujeme se zhruba kolem hodnoty 0,7. To ale neznamená, že jsme „na 70 % cesty“ k dosažení typu I – škála je totiž logaritmická. Každý celý stupeň představuje obrovský skok v množství využívané energie. Abychom se z dnešních zhruba 0,7 posunuli na hodnotu 1, museli bychom zvýšit dostupnou a kontrolovanou energii přibližně o tisícinásobek. Jinými slovy, i když číslo 0,7 vypadá jako relativně vysoké, k plně planetární civilizaci máme stále velmi daleko.
