Reportáž Davida Těšínského ukazuje, že punková estetika v Thajsku není „jen“ módou. Je také vzkazem konformní společnosti

Focením strávil David Těšínský v Thajsku dva měsíce a vybíral si především pouliční témata: obyčejný život v neobvyklých kulisách. „Přespával jsem přes couchsurfing, což je komunita milých lidí, kteří dávají cestovatelům k dispozici kousek svého domova. Takhle mi na jihu doporučili několik míst a samozřejmě se nedalo odolat Lopburi, kde prý vládnou opice,“ vzpomíná Těšínský.

„Vládnout“ však možná není to správné slovo – víc by se hodilo „terorizovat“. Tamní makakové jávští tradičně představovali spíš drobnou nepříjemnost a zdržovali se především v okolí chrámu Phra Prang Sam Yot z 13. století. Jenže poutníci i návštěvníci je krmili a opičí populace se úspěšně rozrostla asi na tři tisíce jedinců.

Drzí tvorové přitom dokážou ukrást například peněženku, brýle či mobil, načež je vracejí výměnou za jídlo. Během pandemie nicméně turismus ustal a vyhladovělí makaci se usadili v centru města, kde začali krást v obchodech a obtěžovat děti. O opuštěné kino dokonce sváděly bitvy jejich konkurenční gangy. Zakrátko tak u sebe každý v Lopburi nosil hůl a školáci běžně chodili vyzbrojení airsoftovými pistolemi.

„Měl jsem štěstí,“ vzpomíná Těšínský. „Žádná z opic po mně neskočila a nic mi neukradly. Ale majitele obchodů otravovaly pořád a každou chvilku je někdo vyháněl ven s klackem. Dokonce mi místní vykládali, že někteří makaci kradou alkohol a pak se na ulici totálně opijou – ale nedokážu říct, do jaké míry šlo o vtip,“ usmívá se fotograf.

Neúnosnou situaci nakonec vyřešila místní vláda, když předloni nechala na dva a půl tisíce zvířat odchytit a vykastrovat. Agresivita opic se tak výrazně snížila a jejich populace se pomalu zmenšuje.

Sex Pistols? Neznám

Ikonickým se pro Těšínského stalo setkání s místními „pankáči“. A uvozovky jsou zde zcela namístě. „Narazil jsem na ně náhodou, když jsem byl o Vánocích v Hat Yai na jihu země. Zrovna na Silvestra se masivně slavilo, vlastně podobně jako u nás, včetně stromečků a výzdoby. A najednou se z davu vyloupli tihle kluci: na hlavě číra, trička s názvy punkových kapel, řetězy, upnuté kalhoty… Nádherně vyparádění, čistý styl sedmdesátých a osmdesátých let.“

„Jenže když jsem se jich zeptal, jestli ty kapely, co mají na triku, poslouchají – klasiky jako Sex Pistols nebo Ramones – tak na mě jenom koukali. Oni je vůbec neznali!“ směje se Těšínský. „Byli to pozéři, prostě to vzali jako módu.“

Punková estetika však v Thajsku neznamená „jen“ módu, stala se nositelkou politického postoje. Nemusíte punk poslouchat, ale můžete souznít s jeho ideály svobody a volnosti.

Ačkoliv se tamní punkový underground nikdy nerozšířil tak jako na Západě, vždycky byl při tom, když společností zmítaly sociální bouře. Různé vojenské junty, které si v zemi pravidelně vyměňují vládu s politiky, nechaly střílet do protestujících v letech 1973, 1977, 1992 i 2010. Všechno to byly krvavé lázně s vyššími desítkami mrtvých a jednalo se vesměs o studenty, přičemž mnozí punk milovali. Natužené barevné vlasy tudíž ani tak nevypovídají o hudebním vkusu, jako spíš vzkazují konzervativní společnosti s její zálibou v konformitě, že se může jít „bodnout“…