Respekt budící jaguár americký: Největší kočkovitá šelma Ameriky

05.03.2022 - Vladimír Čech ml.

Jaguár balancuje poslední roky na hraně drsné reality mezi přežitím a zánikem. Naděje ale umírá poslední a na místech jako je brazilský Pantanal, kde byly tyto kočky ještě nedávno nemilosrdně masakrovány, jsou jistým zdrojem příjmů pro své někdejší odpůrce

<p>Jedna z mých nejoblíbenějších fotografií jaguára, která nejen zachycuje samotné zvíře, ale i jeho přirozené prostředí.</p>

Jedna z mých nejoblíbenějších fotografií jaguára, která nejen zachycuje samotné zvíře, ale i jeho přirozené prostředí.


Reklama

Jaguár americký (Panthera onca) je po tygru a lvu třetí největší kočkovitou šelmou naší planety. Škála velikosti a hmotnosti jednotlivých kusů je přitom vskutku pozoruhodná – napříč všemi zeměmi, kde se vyskytuje, byla zjištěna průměrná velikost od 160 do 250 cm a hmotnost cca 30–100 kilogramů u samic a zhruba 35–120 kilo u samců. Jedinci z centrální Ameriky jsou podle záznamů v průměru téměř o polovinu menší a lehčí než jejich „bratránci“ z brazilského Pantanalu či venezuelských Llanos

Nádherná jaguáří kožešina, pro kterou býval (a i dodnes někdy je) zabíjen, je zlatavě žlutá až rezavě rudá s množstvím kruhových roset, jež obklopují menší tmavé skvrny. Na první pohled, když jaguára uvidíte např. na televizní obrazovce nebo na fotografii, může dojít k záměně s jinou kočkovitou šelmou – levhartem (Panthera pardus). Ovšem vzhledem k tomu, že levharti žijí v Africe a Asii, zatímco jaguáři se vyskytují výhradně v Jižní a Střední Americe, je záměna ve volné přírodě vyloučena.

Kromě odlišného místa výskytu se liší i v mnoha jiných parametrech – např. kresbou srsti a také stavbou těla. Jaguár je celkově mohutnější a podsaditější a má větší a širší hlavu s nesmírně silnými čelistmi. Vzhledem k velikosti těla nemá žádná z kočkovitých šelem silnější stisk než právě jaguár. Díky tomu je schopen usmrtit svou oběť tak, že jí zkrátka prokousne lebku.

Hlučná láska jaguárů

O rozmnožování a rodinném životě jaguárů toho moc nevíme a nadto většina poznatků pochází z pozorování zvířat chovaných v zajetí. Stejně jako třeba tygr, je i jaguár solitérní tvor a s jedincem opačného pohlaví se potřebuje setkávat pouze kvůli páření. Samec poté nastávající matku opouští a ta se o celou výchovu mláďat stará sama.

V jednom vrhu bývají až čtyři slepá koťata, která váží pouhých 700–900 gramů. Během následujících týdnů mláďata nejprve „prokouknou“ a začnou zvědavě prozkoumávat nejbližší okolí. Zhruba po půl roce života už doprovázejí svou matku na loveckých výpravách. Ve věku dvou let samici opouštějí a hledají si své vlastní teritorium. 

Měl jsem neskutečné štěstí, že jsem brazilské jaguáry mohl pozorovat nejen při běžných „každodenních povinnostech“, ale dokonce i během milostných hrátek. Většinou se tyto scény odehrávaly za „intimního osvětlení“, takže snímků mám pramálo. Ovšem zážitek z pozorování a především ze zvukového doprovodu, který páření jaguárů doprovází, se mi asi z hlavy nikdy nevykouří. Dvojice totiž vydává takové zvuky, že by se mi z nich ježily i chlupy na zádech, kdybych nějaké měl. 

Specialisté na lov kajmanů

Jaguár velice obratně leze po stromech, ale třeba na rozdíl od již zmíněného levharta dává přednost lovu na zemi a to především v noci. Není nijak vytrvalým běžcem, spíše jde o sprintera na krátké vzdálenosti. Stylem lovu hodně připomíná tygra a jeho úspěch závisí na tom, zda se dokáže k vyhlédnuté kořisti přiblížit dostatečně blízko a překvapit ji. Na jaguáří jídelníček se dostávají zvířata nejrůznější velikosti – od myší přes ryby, žáby, želvy, kapybary až po jeleny. 

V oblastech mokřadů jako je Pantanal nebo venezuelské Llanos se u jaguárů během posledních pár let vyvinula neobyčejná potravní specializace. Zejména samci totiž s oblibou číhají na nebezpečnou kořist – zubaté kajmany. Takový lov na kajmana, nebo alespoň pokus o něj, můžete s trochou štěstí vidět hlavně koncem léta. Tehdy hladina vody v řekách klesá na minimální úroveň a jaguáři si na vyšších březích zřizují dokonalé pozorovatelny, z nichž nad kajmanem získávají výhodu díky momentu překvapení a možnosti zaútočit na oběť z pro ně výhodné pozice. Já měl prozatím štěstí jen na pokusy, úspěšně ulovený kajman by byl z pohledu fotografa velmi vítanou nadstavbou. 

Budoucnost díky „Jaguářímu koridoru“?

V databázi Mezinárodního svazu ochrany přírody je jaguár veden jako „téměř ohrožený druh“, což znamená, že v blízké budoucnosti mu může hrozit vymírání. Pod tento stav se velkou měrou podepsal úbytek přirozeného prostředí, například v téměř celé severní oblasti někdejšího výskytu. Velmi výrazný pokles byl zaznamenán v 60. letech 20. století, kdy bylo v brazilské Amazonii kvůli kožešině ročně zabito 15 000 jaguárů. Detailní výzkumy prokázaly, že jaguár ztratil 37 % území svého původního rozšíření a na dalších 18 % o něm nejsou dostatečné informace. V některých regionech je ovšem vývoj pozitivnější a šance na přežití druhu je poměrně vysoká na sedmdesáti procentech současného rozšíření – to platí především o Amazonii, oblastech paraguayského Gran Chaca a brazilského Pantanalu, kde v tomto směru slaví úspěchy již zmíněný vliv ekoturismu.

TIP: Ocelot velký: Menší bratr jaguára musí čelit nástrahám lidské civilizace 

Současné snahy o zachování jaguára většinou spočívají ve vzdělávání místních rančerů a v propagování ekoturistiky. Organizace Panthera, která se zabývá ochranou velkých kočkovitých šelem na celém světě, se snaží jaguáry a oblast jejich výskytu monitorovat pomocí rádiových obojků a fotopastí. Odborníky této nadace překvapily výsledky genetické analýzy, které potvrdily, že od Mexika až po Argentinu žije jeden jediný geneticky totožný druh jaguára. Tento fakt vědce vedl k vytvoření iniciativy tzv. „Jaguářího koridoru“, který by celou populaci propojil i napříč lidmi využívanou krajinou. Byla by tím zaručena genetická pestrost, která je pro budoucnost těchto nádherných šelem naprosto zásadní.

Co o jaguárech možná nevíte

  • Mezi velkými kočkami je právě jaguár tím druhem, který nejraději loví ve vodě.
  • U amazonských indiánů se traduje, že jaguáři vycházejí z pralesa proto, aby si hráli s malými dětmi.
  • Byl zaznamenán případ, kdy biologové telemetricky označili jednoho z jaguárů a tento jedinec byl při další kontrole nalezen v novém teritoriu vzdáleném 800 kilometrů od toho původního.
  • Jaguár obývá rozmanitá životní prostředí, od tropických pralesů přes travnaté pampy až po husté rákosiny a křovinaté porosty mořských břehů.
  • Stejně jako levhart, tak i jaguár má svoji melanistickou (tmavou) formu, která není zase tak neobvyklá a zejména v zoologických zahradách můžete tmavé jedince pozorovat v celkem hojném počtu.

Jaguár americký (Panthera onca)

  • Řád: Šelmy (Carnivora)
  • Čeleď: Kočkovití (Felidae)
  • Velikost: Délka 160–250 cm, hmotnost 30–120 kg.
  • Status: Téměř ohrožený druh. Úmluva CITES vede jaguára v příloze I, což znamená, že veškerý mezinárodní obchod s ním je striktně zakázán. Zákaz lovu jaguára platí v Argentině, Belize, Kolumbii, Francouzské Guyaně, Hondurasu, Nikaragui, Panamě, Paraguayi, Surinamu, Spojených státech, Uruguayi a Venezuele. V Brazílii, Kostarice, Guatemale, Mexiku a Peru se případný lov omezuje na „problémové jedince“ a v Bolívii je povoleno lovit jaguára jako trofej. V Ekvádoru a Guyaně dokonce není zákonem nijak chráněn. 
  • Populace: Kvůli nedostupnosti velké části území jeho výskytu lze velikost populace velice těžké odhadnout. Výzkum se většinou zaměřuje na konkrétní bioregiony.
  • Výskyt: Ve Střední a Jižní Americe. 
  • Věk: V zajetí až 22 let.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dospělá samice skákavky pruhované (Salticus scenicus) z čeledi skákavkovití (Salticidae). (foto: Wikimedia Commons, Kaldari, CC0 1.0)

Věda

Kanadští kulometčíci během bitvy u Vimy, někteří důstojníci je trestali například jen za bláto na kalhotách. (foto: Wikimedia Commons, Library and Archives Canada, CC0)

Válka

Půlmetrový meteorit CNEOS 2014-01-08 je podle vědců nejstarším známým mezihvězdným návštěvníkem. V roce 2017 astronomové zaznamenali průlet objektu 'Oumuamua a o dva roky později průlet mezihvězdné komety 2I/Borisov

Vesmír

Charles Ponzi (1882–1949) ve dvacátých letech 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Mgreason, CC0)

Historie

Šamana si veřejnost bude moci společně s originály venuší nalezených na území Moravy (i té nejslavnější Věstonické) na vlastní oči prohlédnout na výstavě Nejstarší šperky a ozdoby těla v Pavilonu Anthropos od 19. srpna 2022. (foto: Moravské zemské muzeum, Jan Cága, CC BY 4.0)

Zajímavosti

Samečci australských delfínů Sousa sahulensis nabízejí samičkám dar, který nelze prakticky využít, ale slouží jako důkaz síly a zdatnosti. (foto: Shutterstock)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907