Revue

Injekční aplikace vlastního spermatu zůsobila viditelný otok pravého předloktí.

<h3>Bouře století (USA, 1993)</h3>Na začátku března 1993 zasáhla východ Spojených států bouře, která ovlivnila život poloviny Američanů. <strong>Například i na známé floridské pláži Daytona klesly teploty pod nulu a v Birminghamu, největším městě jižně položeného státu Alabama, napadlo přes třicet centimetrů sněhu.</strong> Směrem na sever sněhová pokrývka mohutněla. Od Alabamy po Kanadu byly zaznamenány rekordní srážky, kvůli nimž zemřelo 270 lidí. V newyorských Syrakusách spadlo přes metr sněhu a v oblasti Apalačských hor ještě o dalších třicet centimetrů víc. Na mnoha místech dosahoval vítr v nárazech rychlosti přes 110 km/h a někde dokonce přesáhl 150 km/h.

Španělský důchodce si na své zahradě postavil UFO v přepočtu za 2,6 milionu korun – letět by mělo na fiktivní planetu.

Robotičtí recepční v hotelu Henn na.

Neodolnějším vytrvalcem extrémního závodu se stal Ilja Pesterev, který se zastavil na metě 39 kilometrů.

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Nano Salguero a Dr. Paul Lada