Řezník, který vyhrál válku: Polní maršál Douglas Haig (1)

26.02.2021 - Daniel Černohorský

Těžko bychom mezi veliteli první světové války našli kontroverznější postavu, než byl Douglas Haig. Jeho nákladné ofenzivy na Sommě a u Passchendaele se staly téměř synonymem krveprolití a marnosti bitev Velké války. Na druhou stranu Britové pod jeho velením dosáhli svých největších úspěchů na západní frontě

<p>Ganerál Haig konverzuje s ministrem pro munici David Lloyd Georgem a francouzským generálem Joffrem.</p>

Ganerál Haig konverzuje s ministrem pro munici David Lloyd Georgem a francouzským generálem Joffrem.


Reklama

Douglas Haig se narodil v Edinburghu 19. června 1861 do rodiny bohatých lihovarníků whisky. Studoval na oxfordské univerzitě a na královské vojenské akademii v Sandhurstu. V únoru 1885 pak v hodnosti poručíka nastoupil k 7. královninu husarskému pluku (Queen‘s Own Hussars).

Válečný ouřada

Haig strávil u kavalerie celých devět let. Zúčastnil se bojů v Súdánu (1881–1899) proti Mahdího povstalcům, druhé búrské války (1899–1902) a řadu let působil také v Indii, kde zastával různé správní funkce. Nadřízení si brzo všimli jeho schopností v administrativě, inspekci a organizaci výcviku, a aby mohli Haiga co nejefektivněji využít, jmenovali ho v srpnu 1906 ředitelem vojenského výcviku na ministerstvu války.

Zde dostal za úkol sestavit britský expediční sbor (BEF, British Expeditionary Force), který měl být v případě vojenského konfliktu s Německem vyslán do Evropy. Po vypuknutí války v srpnu 1914 pomáhal Haig zorganizovat britské expediční síly, kterým velel polní maršál sir John French, on sám byl pak pověřen vedením I. sboru. Haig již v té době předpovídal, že válka bude trvat měsíce, ne-li roky, a že bude zapotřebí armáda o síle milion mužů.

Na kordy se spojenci

Během srpnových bojů a postupu německých sil na západní frontě britský velitel neustále kritizoval nespolehlivost a nedostatek bojových zkušeností francouzských spojenců. Tato kritika mu vydržela po celý zbytek války. Požadoval, aby Britové mohli operovat samostatně, French však jeho návrh jednoznačně odmítl. Po zastavení německého postupu na řece Marně (5.–12. září 1914) se císařská armáda pokusila napravit svoji chybu a ochvatem obejít Francouze a Brity.

O totéž se však pokoušeli i spojenci, následovala tak série obchvatných pokusů známých jako „úprk k moři“. Obchvat se však nepodařil ani jedné straně, místo toho došlo k první bitvě u Yper (19. října–22. listopadu). Němci měli početní převahu i výhodnější taktickou pozici a okamžitě zatlačili Brity do defenzivy. Vojáci BEF jen s velkými obtížemi odolávali. Hlavní zásluhu na jejich úspěšné obraně měl právě Haig. Jeho nadřízení French a francouzský generál Ferdinand Foch totiž absolutně ztratili kontakt s realitou a neustále bombardovali velitele I. sboru rozkazy k útoku, zatímco on narychlo uzavíral průlomy ve svých liniích.

Vzhledem k tomu, že neměl prakticky žádné zálohy, byl tento úkol mimořádně složitý. Nakonec ale Britové i díky přísunu francouzských posil své zákopy uhájili a Haig byl 16. listopadu povýšen na generála. Dvaadvacátého listopadu pak německý velitel von Falkenhayn ofenzivu zastavil a pozornost centrálních mocností se obrátila na východ. Do té doby měli Britové více jak 54 000 mrtvých, zraněných a pohřešovaných. 

Do čela armády

Od prosince 1914 vedl Haig přeorganizovanou 1. armádu a během roku 1915 řídil britské útoky u Neuve-Chapelle (10.–13. března) a Loos (25. září– 8. října), které měly za cíl prorazit německé obranné linie a obnovit pohybovou válku. Akce ale nepřinesly očekávaný výsledek a 1. armáda utrpěla v bojích těžké ztráty. Zejména u Loos, kde Britové ztratili téměř 60 000 mužů.

Pokračování: Řezník, který vyhrál válku? Polní maršál Douglas Haig (2)

Neúspěchy ofenziv byly dávány za vinu vrchnímu veliteli Frenchovi. „Malý polní maršál“ očividně nebyl stvořen pro moderní války a politiku národních konfliktů a stále častěji se ozývaly hlasy žádající jeho odvolání. Byl to však Haig, kdo třímal dýku. Během návštěvy krále Jiřího V. ve Francii mu sdělil, že „French je pro vojsko zdrojem velké slabosti a nikdo už v něj nemá důvěru“. Zároveň však dodal, že on sám je připraven splnit své povinnosti v jakékoliv funkci, což znamenalo zaujmout Frenchovo místo. Polní maršál byl pak 16. prosince 1915 skutečně odvolán a funkci velitele britské armády ve Francii převzal právě Haig.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Jakýkoliv pokus o dodatečnou úpravu, umazání části textu nebo jeho vyškrábání perořízkem po sobě na ovčí kůži zanechal viditelnou vadu na povrchu. (ilustrační foto: PixabayCC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907