Rodinné tragédie srazily Sissi na kolena: Realita měla k pohádce opravdu daleko!

19.06.2017 - František Stellner

Zatímco filmy líčí život císařovny Alžběty jako pohádkovou romanci, ve skutečnosti byl její osud kombinací úzkosti, bolesti a nenaplněných tužeb

Smrt korunního prince -<p>Synova sebevražda znamenala pro císařovnu šok, z něhož se již nikdy nevzpamatovala</p>
Smrt korunního prince -

Synova sebevražda znamenala pro císařovnu šok, z něhož se již nikdy nevzpamatovala


Reklama

Dne 10. září 1898 odpoledne přistoupil u mola Ženevského jezera anarchista Luigi Lucheni mlčky ke starší dámě v černém a vrazil jí do srdce trojhranný pilník. Nezavraždil však vlivnou panovnici, ale excentrickou, unavenou a těžce depresivní stárnoucí ženu, jež se pokud možno stranila všech lidí a kterou nikdo nebral vážně. 

Těžce zkoušení rodiče

Sňatek Františka Josefa I. s Alžbětou představoval jedenadvacáté spojení mezi Habsburky a Wittelsbachy. Naštěstí se na jejich dětech rodové zatížení neprojevilo. Císařovna porodila během čtyř let tři děti: Žofii (1855–1857), Giselu (1856–1932) a Rudolfa (1858–1889), později přišla na svět Marie Valérie (1868–1924).

U prvního dítěte si proti vůli tchýně prosadila, aby maličká Žofie doprovázela rodiče na cestě po Uhrách. Jenže dcerka zemřela a tchýně vmetla Alžbětě do tváře, že své dítě zabila. Císařovna byla šokována.

Vůči dědici říše – Rudolfovi se chovala velmi chladně a lhostejně, ponechala ho v péči arcivévodkyně Žofie, rezignovala a více citu projevovala svým papouškům a psům než synovi. Rudolf zdědil po bavorských předcích inteligenci a citlivost, ale matku vlastně neznal a s otcem si nikdy nerozuměl. Odmalička se musel připravovat na vojenské povolání. V důsledku toho „vykazoval zřetelné příznaky pro hospitalizaci: chorobně vystupňovaný strach, častou nečestnost a často blouznivě tvrdohlavou, až vnucující se lásku k některým lidem“.

Teprve v roce 1865 matka zasáhla a přísné vojenské vychovatele nahradili liberální učitelé. Rudolf si osvojil jejich názory a po celý život se kvůli tomu dostával do sporů s konzervativními členy arcidomu a dvora. Avšak studium milovaných přírodních věd mu otec zakázal, místo toho ho pověřil velením v armádě a záměrně ho držel stranou vysoké politiky. 

Roku 1881 se Rudolf oženil s belgickou princeznou Stefanií, s níž si ale nerozuměl, takže vyhledával přátelství jiných žen. Zklamání z „prázdného“ života, vážné onemocnění, deprese, alkohol a drogy zhoršily jeho duševní stav natolik, že v roce 1889 zastřelil sebe i svou milenku baronku Mary Vetserovou.

Narušená psychika

Synova sebevražda znamenala pro císařovnu Alžbětu další šok, z něhož se již nikdy nevzpamatovala. Po Rudolfově smrti nosila výhradně černé oblečení a ještě více se vyhýbala Vídni. „Vznešená paní prý zestárla. Mnoho pláče a stále se poddává hloubání nad případem, dělá si výčitky a přisuzuje zděděné wittelsbašské krvi duševní pomatenost svého politováníhodného syna.“

Alžběta, která se o svého syna nestarala, ani ho nemilovala, dokud byl ještě čas, si ho po smrti přetvořila v modlu. Její dcera komentovala matčin stav slovy: „(…) hluboký smutek, který mamá přepadal dříve jen čas od času, ji teď už neopouští. Nemá už vůbec jasný pohled – všechno je temné, bezútěšné.“

TIP: Mýty versus realita: Méně známá fakta o císařovně Sissi

Historička Hamannová se k problému císařovnina zdraví vyjádřila: „Alžbětino dědičné zatížení byla – podobně jako u jejích sester – jednoznačně melancholie: beznaděj, sklon k samotářství, deprese, strach z lidí. Alžběta se snažila čelit tomuto trápení tělesným posilováním a především každodenními usilovnými pochody, které trvaly celé hodiny a jež podnikala za každého počasí a v rychlém tempu.“

Jiný historik byl přesvědčen, že měla mentální anorexii, která se projevovala nepřiměřeným nechutenstvím, často i odmítáním sexuality a snížením tělesné i duševní aktivity a stability. Byla psychicky narušenou nešťastnou ženou a pravým dítětem období zvaného „Fin de siècle“, plná nervozity a přecitlivělosti.

  • Zdroj textu:

    Živá historie 1-2/2015

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jenom přístav nestačí

Severní Amerika
kdy: 1803
cena: 5,95 miliardy korun

Obrovské území o rozloze 2 140 000 km², jemuž se v 18. století říkalo Louisiana, představovalo od kolonizace Severní Ameriky žhavou oblast evropské politiky a nadvládu nad ním si postupně předávala Francie se Španělskem. V roce 1800 jej sice získal zpět pod kontrolu Francouzů Napoleon Bonaparte, nicméně jeho zemí zmítaly nepokoje a válka s Brity, což vojevůdce přivedlo na myšlenku prodat Louisianu Američanům. Svým rozhodnutím nahrál do karet tehdejšímu prezidentovi Thomasi Jeffersonovi, který o koupi území již dlouho usiloval – jeho součást totiž tvořila strategicky významná řeka Mississippi a také přístav v New Orleans: Podle původního plánu měly Spojené státy koupit pouze zmíněné město, ale po poradě s delegáty Jamesem Monroem a Robertem Livingstonem se jejich zájem rozšířil na celou Louisianu

V roce 1803 skutečně došlo k prodeji v přepočtu za 5,95 miliardy korun a navrch USA odpustily Francii dluh ve výši 1,9 miliardy korun. Díky tomuto obchodu se přitom rozrostly takřka dvojnásobně: Na novém území vznikly státy Louisiana, Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas či Nebraska, ale zahrnuje rovněž části Severní i Jižní Dakoty, Montany, Wyomingu, Colorada, Minnesoty či Texasu. 

Zajímavosti
Věda

Arthur Schopenhauer (1788–1860 byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie. Výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mimo jiné například Friedricha Nietzscheho.

Historie

Srdcem vesnice se stala vždy masivní mešita, postavená spíš jako kasárna – včetně zbrojnice a zásob obilí.

Cestování

Vojáci trávili v zákopech dlouhé dny a nejvíce je deptaly nekonečné hodiny nudy.

Válka

Aguas Zarcas, páchnoucí kosmická hrouda hlíny.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907