Reklama


Rok 1000 v českých zemích: Co se dělo v přemyslovském knížectví?

15.02.2019 - Redakce Kauzy (extra Historie)

Doba kolem přelomového roku 1000 přinesla ranému českému státu jednu z nejtěžších zkoušek jeho existence. Přežijí, nebo zmizí v propadlišti dějin?

<p>Knížata z rodu Přemyslovců - Boleslav I. Ukrutný (asi 935–972), Boleslav II. Pobožný (asi 972–999) a Boleslav III. (asi 965–1037).</p>

Knížata z rodu Přemyslovců - Boleslav I. Ukrutný (asi 935–972), Boleslav II. Pobožný (asi 972–999) a Boleslav III. (asi 965–1037).


Reklama

Krizi na přelomu tisíciletí ohraničují dvě období růstu a expanze českého státu. První za vlády Boleslava I. Ukrutného (asi 935–972) Boleslava II. Pobožného (asi 972–99), pro kterou vytvořil podmínky Boleslavův předchůdce a bratr Václav. Krizi pak ukončila vláda knížete Oldřicha (1012–1034) a nový rozkvět nastal s nástupem jeho syna Břetislava I. (1034–1055). Co těžké časy přemyslovského knížectví způsobilo?

Příčin bylo hned několik a vzájemně se prolínaly. Nepochybný prim však hrály dvě z nich. Vzestup moci polských Piastovců s nástupem Boleslava Chrabrého, který zastavil přemyslovskou expanzi, a podobně úspěšná vláda Štěpána I. v Uhrách. Bylo to o to snazší, že zhruba ve stejné době na český knížecí stolec nastoupil Boleslav III. Ryšavý, trpící chorobným strachem z vlastních příbuzných. Jeho mladší bratři Jaromír a Oldřich, jež se Boleslav pokusil zlikvidovat, o tom věděli své.  

Přemyslovci v kleštích

Podobně jako i jiným raným státním celkům se rozlehlé „říši“ Boleslavů dařilo díky tvrdé a systematické expanzi, která přinášela veškeré potřebné zdroje. Podrobená území produkovala a mohla živit více bojovníků, současně poskytovala obchodovatelné zboží, zejména otroky, ale i poplatky z cest a tributy v nejrůznější podobě. Sepětí se Západem a latinskou kulturou, náskok díky dědictví Velké Moravy, to vše přispělo k tomu, že Čechy v 10. století předstihly své sousedy a expandovaly jako první. Samozřejmě pod bedlivým dohledem Východofrancké říše. Jenomže dění v této říši mělo rovněž vliv na vývoj v Čechách. A když se Boleslav II. dvakrát špatně přiklonil na „špatnou“ stranu při tamějších nástupnických sporech, ochabla na Západě důvěra v přemyslovské vládce.   

Situace se vyhrotila také na severovýchodě, když také polští Piastovci dospěli do fáze, kdy jim vlastní území přestalo stačit. Možná by Boleslav, či jeho synové, dokázali zabránit ztrátě spravovaných území Slezska a Krakovska, svázaných s Čechami jen volně, avšak o svůj podíl se hlásily také konsolidující se Uhry pod vládou Arpádovců. Bojovat na dvou frontách bylo nemožné. Postupné vysychání zdrojů v důsledku územních ztrát a nedostatečné využití pro nemalé vojsko vedly k nespokojenosti a napětí v Čechách. Stárnoucí Boleslav II. vládl pod sžíravou kritikou biskupa Vojtěcha a nedokázal krizi čelit. Když nečekaně ulehl s neznámou chorobou, připadlo rozhodování jeho synům. Jistě nebude náhoda, že krátce poté došlo k přepadení bohatého hradiště Libice a následnému masakru Slavníkovců. 

Hra o osud Čech

Pokud v dané situaci existovala nějaká cesta z krize, zemřela roku 999 s nástupem nejstaršího Boleslavova syna, Boleslava III., který jako český kníže naprosto selhal. Nejen, že si znepřátelil biskupa a naopak nešetřil servilitou vůči míšeňskému markrabímu, ale s chorobnou zarputilostí se snažil zlikvidovat každého, kdo by mohl ohrozit jeho nárok na knížecí stolec. S největší krutostí postupoval zejména vůči svým mladším bratrům, Jaromírovi a Oldřichovi. Tři roky Boleslavovy krutovlády přivedly Čechy k povstání a kníže byl ze země vyhnán. Na kolbiště vstoupil nový hráč, polský kníže Boleslav Chrabrý, který zcela ovládl dění a s ním i český knížecí stolec. Chybělo málo a Přemyslovci mohli zmizet z dějin.

Příliš silný vládce za východní hranicí ovšem logicky nebyl vhod novému německému králi Jindřichovi II., který proto podpořil nárok kněžice Jaromíra a vybavil ho vojskem. Vláda Chrabrého nad Čechami skončila, avšak ostatní někdejší území spravovaná Přemyslovci si podržel. Roku 1004 se tak na Pražský hrad vrátil právoplatný nástupce, Přemyslovec Jaromír.

Právě v této době, kdy krize zdaleka neodezněla a nepochybně otřásla přemyslovským rodem a důvěrou v moc knížete, se na mincích poprvé objevuje sv. Václav, nadčasový duchovní symbol českého knížectví. S Jaromírovou vládou však bouřlivá léta neskončila. Byl tu ještě nejmladší bratr Oldřich, stejně ambiciózní a tvrdý jako většina Přemyslovců.

Nová naděje

Po osmi letech Jaromírovy vlády se iniciativy chopil nejmladší Oldřich a svého bratra svrhl. Převrat posvětil německý král, a tak se Oldřich stal novým knížetem. Tak trochu to připomínalo časy Oldřichova děda Boleslava I., který po Václavově smrti pozvedl české knížectví k větší slávě. Oldřich definitivně odrazil Poláky, posílil stabilitu knížectví, mimo jiné i tím, že se zbavil opozice a k Čechám s konečnou platností připojil Moravu. Tu pak do správy svěřil svému synovi Břetislavovi.

TIP: Příliš drahá čelenka: Jak to skutečně bylo s korunou pro knížete Vladislava II.?

Když Oldřich roku 1034 zemřel, byl Břetislav posledním žijícím Přemyslovcem, tedy kromě starého zničeného Jaromíra. Břetislav byl jedinou nadějí rodu a obstál. Obnovil a upevnil postavení Čech, vnitřně je konsolidoval a spustil mnohé změny, jež z knížectví utvořily skutečný stát. Přemyslovci velké období krize přežili a vyšli z něj posíleni.

Předěl roku 1000

Události kolem roku 1000 hrají v dějinách středověkého českého státu významnou roli. Představují jakýsi předěl mezi dvěma obdobími růstu, jsou svorníkem staré a nové éry, kdy chybělo málo a české i evropské dějiny se mohly ubírat zcela jiným směrem. Přes všechno, co se stalo, nikdo nepochyboval o právu Přemyslovců vládnout. Ani Slavníkovci, ani Vršovci, ani žádný z cizinců tuto skutečnost nedokázal změnit…

  • Zdroj textu:

    Kauzy (extra Historie)

  • Zdroj fotografií: panovnici.estranky.cz

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zrádce od Thermopyl

Píše se rok 480 př. n. l. a u Thermopyl se právě výhodná pozice řeckých obránců mění v mlýnek na maso. Mnohasettisícová armáda Peršanů pod vedením krále Xerxa totiž nenapochodovala do úzké soutěsky v jednom houfu (jak si představovali Sparťané), ale částečně ji obešla skalními pěšinami zezadu. Někdo jim musel dobře poradit! Obvinění padne na bývalého vojáka Epialtese z Trachisu. Důkazy však chybějí. Slavný řecký historik Hérodotos píše, že podezíráni byli i další dva lidé. „Ale jen na život hanebného Epialtese vypsali Řekové odměnu.“ Pravdou zůstává, že tuhle „zkratku přes hory“ hojně využívali při vzájemných přepadech jak Sparťané, tak i lid z Fókidy, který momentálně stál na straně perského krále Xerxa. Dá se tedy předpokládat, že o cestě do týlu nepřítele věděli už dávno i bez našeptávačů.

Zajímavosti

Pletení na prstech bylo snadné, a proto se těšili tkaničkáři menší úctě než tkalci

Historie

Mezi špičkovými senzory nebudou na lodi chybět sonary v ponorných kýlech, vlečené sonarové bóje, hydrofon pro poslech mořských živočichů a zařízení na odběr vzorků vzduchu, vody i mořského dna.

Zajímavosti

Osud vesmíru je stále nejasný

Vesmír

Příště možná poletí na letecké biopalivo

Věda

Tučňáci se poprvé pouští na moře a učí se samostatně lovit. U břehu na ně již čekají tuleni, pro které je mladý tučňák relativně snadnou kořistí

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907