Rostliny s kůrou pod zemí: Hlíznaté dřišťálovité bizarnosti

27.11.2019 - Pavel Sekerka

Na těchto stránkách jsme se již dříve seznámili s jednou ze skupin bylinných zástupců čeledi dřišťálovitých – se škornicemi. Zvláštní skupinou těchto rostlin jsou i hlíznaté dřišťálovité, které si představíme tentokrát

<p><em>Leontice leontopetalum</em> - v ideálních podmínkách dorůstá až půlmetrové výšky</p>

Leontice leontopetalum - v ideálních podmínkách dorůstá až půlmetrové výšky

<h3>Bongardia chrysogonum</h3><p>Rod <em>Bongardia</em> obsahuje pouze dva druhy. U obou z nich je v zemi poměrně velká hlíza s kůrou na povrchu. Z ní vyrůstají lichozpeřené listy (lodyhy jsou bezlisté), většinou s purpurovou skvrnou na bázi, které se na povrchu půdy objevují dost daleko od sebe. Kvůli tomu lze jen obtížně určit, kde se hlíza nalézá.</p><p>Žluté květy mohou mít až 1,5 cm v průměru. Malé kališní lístky jsou zelené, někdy s červeným vnějším okrajem; velké korunní se zbarvují žlutě. Obvykle jich bývá šest, vzácně osm. Květy nemají nektária, čímž se liší od zbývajících dvou rodů. Nektar však produkují drobné póry na bázi korunních lístků.</p><p><strong>V Turecku byly hlízy Bongardií využívány v lidovém lékařství především při léčbě močových cest a prostatických potíží.</strong> Účinnou látkou jsou saponiny, především leontosid a hederacosid.</p><p><strong>Výška: </strong>obvykle kolem 10 cm, na živném stanovišti až 40 cm<br /><strong>Barva květu: </strong>žlutá<br /><strong>Rozšíření: </strong>Turecko, Kypr, Blízký východ (Sýrie, Izrael, Jordánsko); Přes Afganistán zasahuje do střední Asie, nalezen byl také v severní Africe.<br /><strong>Ekologie: </strong>Kamenité pastviny, hrany skal v kapsách s hlubší půdou, mělce obdělávaná pole. Obvykle roste na vápencích.<br /><strong>Status:</strong> nezvěstný na Peloponésu a na ostrovech Rhodos a Chios</p>

Bongardia chrysogonum

Rod Bongardia obsahuje pouze dva druhy. U obou z nich je v zemi poměrně velká hlíza s kůrou na povrchu. Z ní vyrůstají lichozpeřené listy (lodyhy jsou bezlisté), většinou s purpurovou skvrnou na bázi, které se na povrchu půdy objevují dost daleko od sebe. Kvůli tomu lze jen obtížně určit, kde se hlíza nalézá.

Žluté květy mohou mít až 1,5 cm v průměru. Malé kališní lístky jsou zelené, někdy s červeným vnějším okrajem; velké korunní se zbarvují žlutě. Obvykle jich bývá šest, vzácně osm. Květy nemají nektária, čímž se liší od zbývajících dvou rodů. Nektar však produkují drobné póry na bázi korunních lístků.

V Turecku byly hlízy Bongardií využívány v lidovém lékařství především při léčbě močových cest a prostatických potíží. Účinnou látkou jsou saponiny, především leontosid a hederacosid.

Výška: obvykle kolem 10 cm, na živném stanovišti až 40 cm
Barva květu: žlutá
Rozšíření: Turecko, Kypr, Blízký východ (Sýrie, Izrael, Jordánsko); Přes Afganistán zasahuje do střední Asie, nalezen byl také v severní Africe.
Ekologie: Kamenité pastviny, hrany skal v kapsách s hlubší půdou, mělce obdělávaná pole. Obvykle roste na vápencích.
Status: nezvěstný na Peloponésu a na ostrovech Rhodos a Chios

<h3>Leontice leontopetalum</h3><p>Do rodu <em>Leontice </em>patří celkem tři druhy, přičemž <em>Leontice leontopetalum</em> je z nich nejznámější. <strong>Až půl metru pod povrchem země se skrývá relativně velká hlíza této rostliny. Je krytá silnou korovou vrstvou</strong>, která postupně přirůstá a rozpraskává podobně jako borka stromů.</p><p>Stonek je vzpřímený a nese dva i více listů, jejichž tvar dal rostlinám latinské jméno – okrouhlé lístky se totiž podobají lvím stopám. Květenství tvoří řídká lata. Žluté květy mají zvětšené kališní lístky, korunní lístky jsou přeměněné v medníky.</p><p><strong>Syrové hlízy jsou jedovaté. V pouštích Střední Asie se však přesto v době nouze sbíraly</strong>, nechávaly kvasit a pálil se z nich destilát. Na Blízkém východě se čerstvá šťáva z hlíz používala při léčbě epilepsie.</p><p><strong>Výška: </strong>20 cm, v živných podmínkách i přes 50 cm<br /><strong>Barva květu: </strong>žlutá<br /><strong>Rozšíření: </strong>Jižní Bulharsko, Peloponéz, řecké ostrovy včetně Kréty, Turecko, Blízký východ, Írán a Pákistán. Roste také v severní Africe, v Egyptě a v Libyi.<br /><strong>Ekologie: </strong>Pustinné lokality s hlubší půdou, občas se vyskytují i ve skalních sutích. Časté jsou na extenzivně obdělávaných polích.<br /><strong>Status:</strong> červený seznam Bulharska</p>

Leontice leontopetalum

Do rodu Leontice patří celkem tři druhy, přičemž Leontice leontopetalum je z nich nejznámější. Až půl metru pod povrchem země se skrývá relativně velká hlíza této rostliny. Je krytá silnou korovou vrstvou, která postupně přirůstá a rozpraskává podobně jako borka stromů.

Stonek je vzpřímený a nese dva i více listů, jejichž tvar dal rostlinám latinské jméno – okrouhlé lístky se totiž podobají lvím stopám. Květenství tvoří řídká lata. Žluté květy mají zvětšené kališní lístky, korunní lístky jsou přeměněné v medníky.

Syrové hlízy jsou jedovaté. V pouštích Střední Asie se však přesto v době nouze sbíraly, nechávaly kvasit a pálil se z nich destilát. Na Blízkém východě se čerstvá šťáva z hlíz používala při léčbě epilepsie.

Výška: 20 cm, v živných podmínkách i přes 50 cm
Barva květu: žlutá
Rozšíření: Jižní Bulharsko, Peloponéz, řecké ostrovy včetně Kréty, Turecko, Blízký východ, Írán a Pákistán. Roste také v severní Africe, v Egyptě a v Libyi.
Ekologie: Pustinné lokality s hlubší půdou, občas se vyskytují i ve skalních sutích. Časté jsou na extenzivně obdělávaných polích.
Status: červený seznam Bulharska

<h3>Gymnospermium altaicum</h3><p>V rámci rodu <em>Gymnospermium</em> bylo popsáno kolem deseti druhů. Ty<strong> mají v zemi obvykle menší hlízy s tenkou kůrou, z nichž vyrůstá jeden nebo vzácněji více stonků</strong>. Stonek nese jeden list, květenství je hroznovité.</p><p>Žluté květy se stavbou podobají rodu <em>Leontice</em>, mají však dlouhou čnělku a malou bliznu. Plody pukají velice brzy a z nich vypadávající semena dokončují svůj vývoj až v půdě. Odtud pochází latinské jméno rodu, složené ze slov <em>gymnos</em> – nahé a<em> spermium</em> – semeno.</p><p><strong>Výška: </strong>kolem 10 cm.<br /><strong>Barva květu: </strong>žlutá s oranžovým žilkováním.<br /><strong>Rozšíření: </strong>Vyskytuje se ostrůvkovitě na Altaji – v Kazachstánu a Číně. V Evropě na Krymu, na jižní Ukrajině a na hranicích Moldávie a Rumunska se vyskytuje poddruh G. altaicum subsp. oddesanum, který má nitky delší než medníky. Občas bývá řazen do samostatného druhu G. oddesanum. Na Peloponésu roste velice vzácně poddruh G. altaicum subsp.peloponnesiacum. Liší se tím, že listové laloky jsou okrouhlejší a kratší.<br /><strong>Ekologie: </strong>křovinaté porosty, pastviny, řídké lesy.<br /><strong>Status:</strong> chráněný v Rusku, na Ukrajině a v Rumunsku, kriticky ohrožený v Řecku.</p>

Gymnospermium altaicum

V rámci rodu Gymnospermium bylo popsáno kolem deseti druhů. Ty mají v zemi obvykle menší hlízy s tenkou kůrou, z nichž vyrůstá jeden nebo vzácněji více stonků. Stonek nese jeden list, květenství je hroznovité.

Žluté květy se stavbou podobají rodu Leontice, mají však dlouhou čnělku a malou bliznu. Plody pukají velice brzy a z nich vypadávající semena dokončují svůj vývoj až v půdě. Odtud pochází latinské jméno rodu, složené ze slov gymnos – nahé a spermium – semeno.

Výška: kolem 10 cm.
Barva květu: žlutá s oranžovým žilkováním.
Rozšíření: Vyskytuje se ostrůvkovitě na Altaji – v Kazachstánu a Číně. V Evropě na Krymu, na jižní Ukrajině a na hranicích Moldávie a Rumunska se vyskytuje poddruh G. altaicum subsp. oddesanum, který má nitky delší než medníky. Občas bývá řazen do samostatného druhu G. oddesanum. Na Peloponésu roste velice vzácně poddruh G. altaicum subsp.peloponnesiacum. Liší se tím, že listové laloky jsou okrouhlejší a kratší.
Ekologie: křovinaté porosty, pastviny, řídké lesy.
Status: chráněný v Rusku, na Ukrajině a v Rumunsku, kriticky ohrožený v Řecku.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stoupající hladiny způsobí ve městech škody, jejichž očekávaná výše dosáhne do konce století desítek trilionů korun.

Zajímavosti
Věda
Historie

Rekonstrukce hrubého vzhledu magnetického pole Slunce. Je zřejmé, že jde o velmi komplikovaný magnet

Vesmír

Menší obrázky ukazují, jak karty vidíme my, a větší, jak je vidí včely.

Zajímavosti

Příslušníci Local Defence Volunteers - konkrétně tito muži bojovali proti Němcům už v Belgii za Velké války

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907