Rumunský TACAM R-2: Stíhač tanků na podvozku Škoda

V letech 1939–1945 se rozsáhle uplatňovaly stíhače tanků, tedy obrněná vozidla, která byla postavena na tankovém podvozku, ale nesla kanon větší ráže než původní stroj. Kanon se zpravidla nacházel v pevné, často dokonce i shora otevřené nástavbě, a tudíž výsledné vozidlo představovalo oproti tanku jednodušší a levnější konstrukci. Nabízela se proto možnost využít též podvozky zastaralých či nevyhovujících strojů, přičemž přesně tímto způsobem se zrodil i rumunský typ s označením TACAM R-2.

Podle německého návodu

Rumunsko se jako člen někdejší Malé dohody řadilo mezi významné zákazníky vyspělého československého průmyslu a ve druhé polovině 30. let koupilo 126 lehkých tanků R-2, jak se označovala exportní verze známého LT vz. 35 společnosti Škoda Plzeň. V době zrodu šlo o vcelku moderní konstrukci, která ale v prvních letech války rychle zastarala, a proto rumunská armáda v roce 1943 zažádala o zvýšení bojové hodnoty R-2. 

Provedená studie ukázala, že přezbrojení novým kanonem by již nepřineslo velký prospěch, avšak šasi lze použít pro stíhač tanků se silnější výzbrojí v pevné nástavbě, jež by obdržela odolnější pancéřování. Následovala proto zakázka na stavbu prototypu, který fakticky kopíroval postup, jenž se osvědčil u německých vozidel řady Marder, a to včetně montáže kořistního sovětského děla. 

Prototyp dostal 76,2mm kanon F-22, jenž se nalézal v nástavbě z pancéřových plechů, které rovněž pocházely ze sovětských obrněnců. Testy ukázaly, že jde o vcelku zdařilou kombinaci, ovšem pro sériové kusy byl zvolen jiný typ kanonu shodné ráže, a to ZIS-3. Vozidlo si ponechalo jeden z původních dvou kulometů ZB-53.

Změna plánů

Armáda poté schválila přestavbu dvaceti R-2 na stíhače tanků, které dostaly oficiální označení Tun Anticar pe Afet Mobil R-2 (protitankové dělo na samohybné lafetě R-2), tedy zkráceně TACAM R-2. Tanky určené k přestavbě posléze opustily službu a v první polovině roku 1944 absolvovaly přestavbu, přičemž výsledné stroje vstoupily do výzbroje v červenci 1944. Zpočátku se zamýšlel dvojnásobný počet, jenže zkoušky ukázaly, že 76,2mm kanon představuje proti sovětským T-34 efektivní zbraň jen na vzdálenost asi 500–600 m. To se jevilo jako příliš málo, takže zůstalo pouze u 20 kusů a rozběhly se studie směřující k montáži silnějšího kanonu, patrně německého ráže 75 nebo 88 mm. 

Na to však již nedošlo, jelikož Bukurešť v létě 1944 změnila strany a přidala se do spojeneckého tábora. Vozidla TACAM R-2 se tudíž do operací proti Rudé armádě nikdy nezapojila a místo toho se zúčastnila bojů proti německým a maďarským silám, které probíhaly na území Rumunska, Maďarska, Rakouska a nakonec i Československa. Do současnosti se zachoval jen jediný TACAM R-2, který stojí ve vojenském muzeu v Bukurešti.

---

Čtěte také:

Jak zastavit ocelovou lavinu: Německé stíhače tanků Panzerjäger, Marder a Nashorn

Německá armáda musela prakticky po celou dobu války bojovat s mnohem početnějšími nepřáteli vyzbrojenými stále větším množstvím tanků. Wehrmacht proto velmi tlačil na vývoj a výrobu speciálních...