Šachová partie o šifry: Spojenecký hon na německou Enigmu (3)

Námořní boje druhé světové války probíhaly do značné míry ve znamení duelů nejmodernějších technologií. Neobešly se ale ani bez přepadů a kořisti z nepřátelských plavidel. A to byly taktické metody, v nichž mělo především britské Královské námořnictvo bohatou tradici

30.01.2022 - Alois Bělota



Britští commandos v prosinci 1941 podnikli nájezd do Norska, aby získali nové německé signální knihy. Jenže útočníci tentokrát nic nenašli. Coby druhá možnost se jevilo použití stávajících tříválcových „bomb“ zapojených do větších sérií. Tento způsob byl ale neúnosně pomalý, o čemž se dešifranti záhy přesvědčili. Použili všechny své „bomby“ pro rozluštění jediné depeše a po sedmnácti hodinách práce se dozvěděli, že admirál Karl Dönitz byl povýšen. Zjistili tím informaci, kterou už o několik dnů dříve ohlásil německý rozhlas.

Když mocnosti spolupracují

Britská rozvědka zkrátka po zavedení čtvrtého válce hodně dlouho tápala a prozatím nepomohlo ani navázání užších vztahů s Američany, s nimiž se Britové o zpravodajské informace do jisté míry dělili už od roku 1939.

Kooperace obou mocností vyvrcholila v září 1942, kdy Alan Turing odcestoval do Spojených států, aby v Bellových laboratořích našel lepší podmínky pro svou práci. Do sofistikovaného duelu intelektuálů nicméně ještě jednou zasáhlo Královské námořnictvo a stejně jako v případě zajetí ponorky U-110 se jednalo o dramatickou akci.

Dne 30. října 1942 objevil hydroplán Short Sunderland ve východním Středomoří ponorku U-559. Na místo zamířily čtyři torpédoborce a zahájily hon. Zdánlivě snadná kořist unikala 13 hodin, během nichž ponorka přežila 18 útoků hlubinnými náložemi. Teprve devatenáctý atak torpédoborce Petard způsobil vážné škody a kapitánporučík Hans Heidtmann nařídil, aby se člun vynořil a unikl v noční tmě.

Jakmile se ale ponorka objevila nad vodou, ozářil ji reflektor torpédoborce Hurworth a na trup zabubnovaly střely z protiletadlových zbraní. Už tak dost vystresovaní Němci ve zmatku opustili loď a kapitán Mark Thornton z Petardu poznal, že má šanci ponorku vyplenit a možná i zajmout.

Život za šifry

Petard přirazil k zádi opuštěné U-559 a na její palubu skočilo několik námořníků, aby upevnili vlečné lano. Ve stejné době jeden člun zachránil 40 Němců a druhý zamířil k ponorce. Mezitím tři muži – poručík Tony Fasson, námořník Colin Grazier a kuchař Thomas Brownslezli do ponorky a hledali kořist. První jmenovaný v kapitánově kajutě našel „nějaké tajné knihy“ a Brown je odnesl do člunu. Vrátil se ještě pro jeden náklad, ale pak se U-559 potopila tak rychle, že v ní zůstali i Fasson s Gravierem.

Jejich oběť se zdála být zbytečná, protože kořist na první pohled nestála za moc. Mezi „tajnými materiály“ se našly jen knihy krátkých signálů pro zprávy o počasí a výtisk zkratek o nepřátelských plavidlech a výsledcích bojů. Dešifrantům to ale víceméně stačilo a 13. prosince 1942 došli k překvapivému zjištění. Bylo zřejmé, že Němci často, i když ne vždycky, v šifrování zpráv nevyužívají možnosti enigmy a poslední válec je obvykle nastavený na „neutrál“.

Pomyslná tečka

Německá laxnost tak umožnila čtení většiny zpráv jen s malým zpožděním. Kromě toho kořist z U-559 posunula práci britského týmu natolik, že za šest měsíců sestavy „bomb“ dokázaly číst veškerou německou námořní radiokomunikaci. Za pomyslnou třešničku na dortu můžeme považovat případ ponorky U-505, kterou 4. června 1944 přepadlo a poškodilo pět torpédoborců z doprovodu americké letadlové lodi Guadalcanal.

TIP: Geniální podivín Alan Turing: Porazil Enigmu, své tajemství ale musel skrývat

Scénář měl podobný průběh jako v případech U-110 a U-559, ovšem s tím rozdílem, že U-505 se nepotopila a ve vleku zvládla plavbu na Bermudy. Zpravodajský výtěžek dodal tolik informací, že k dekódování už nebylo potřeba většího množství „bomb“ a ušetřený strojový čas se dal využít k jiné práci – například s mnohem jednoduššími kódy Luftwaffe a Wehrmachtu.


Další články v sekci