Samohybné dělo ISU-122 a ISU-152: Obrněněc na podvozku tanků řady IS

04.04.2016 - Milan Kopecký

Během druhé světové války pomáhaly samohybná děla ničit německou obrněnou techniku a sloužily i jako stíhači tanků


Reklama

Společně s vývojem nové generace sovětských těžkých tanků IS-2 se plánovalo využít jejich silného, dostatečně dimenzovaného podvozku i jako základu pro konstrukci výkonných samohybných děl. Zkušenosti s podobným strojem zde již byly, na podvozku těžkých tanků KV zkonstruoval Z. Kotin SU-152.

Jednalo se o vozidlo s plně uzavřeným bojovým prostorem, nesoucí silnou výzbroj – 152mm houfnici. Výroba probíhala v roce 1943 a jeho nástupcem se stal obdobný typ na bázi IS-2 – samohybná kanónová houfnice ISU-152, představující přímého následovníka starších SU-152.

Šlo o vozidlo určené k širšímu spektru činností, hlavně k palebné podpoře zejména tankových jednotek, kdy stroje postupovaly několik stovek metrů za tanky a vzhledem k značnému dostřelu likvidovaly těžkými protipancéřovými granáty německou obrněnou techniku nebo ohniska odporu. Houfnice ML-20S ničila i polní opevnění, bunkry a další chráněné cíle. Verze ISU-122 sloužila jako stíhač tanků, vyzbrojený dělem s velkým dostřelem a značnou průbojnou silou. Od ISU-152 se lišila především výzbrojí, podvozek i korba zůstaly beze změn.

Proti obrněncům i letadlům

Podvozek byl převzat ze série IS, tvořilo jej šest dvojitých pojezdových kol, hnací a napínací kolo a tři nosné kladky. Pohonnou jednotkou zůstal standardní naftový vidlicový dvanáctiválec V-2IS o výkonu 520 koní. Hlavní výzbroj u ISU-122 představovalo dělo A-19 ráže 122 mm, které roku 1944 nahradil z těžkého tanku IS-2 upravený kanón s poloautomatickým závěrem D-25T. U obou verzí bylo možné na stropním pancíři  lafetovat 12,7mm protiletadlový kulomet DŠK. Osádku tvořilo pět mužů – řidič v přední části vozidla, velitel, střelec a dva nabíječi, rozmístění kolem děla.

Výroba ISU-122 i ISU-152 se rozeběhla v prosinci 1943 a pokračovala až do konce války. Dohromady bylo těchto strojů smontováno 4 075 kusů. Produkce se pak na krátký čas zastavila, po dvou letech se ale opět rozeběhla a pokračovala až do roku 1952. V průběhu výroby vzniklo několik projektů na zvýšení bojové hodnoty stávajícího modelu, jako například ISU-130, který Sověti pokusně vyzbrojili 130mm námořním kanónem; po zkouškách prototypu však byl program zastaven. Rovněž ISU-122E se zesíleným pancéřováním nepřekročil kvůli nárůstu hmotnosti a snížení pohyblivosti pokusné stádium. Podobně dopadl i model ISU-122 BM vyzbrojený 122mm kanónem BL-7 s prodlouženou hlavní, který rovněž neprošel přes experimentální stádium.

ISU-122 (ISU-152) 

  • Osádka: 5 mužů
  • Hmotnost: 46 t
  • Délka: 9,85 m (9,05 m)
  • Šířka: 3,07 m
  • Výška: 2,48 m
  • Pancéřování: 20–90 mm
  • Pohonná jednotka: V-2IS
  • Výkon: 382,46 kW
  • Max. rychlost: 35 km/h
  • Hlavní výzbroj: 122mm kanón (152mm houfnice)
  • Vedlejší výzbroj: 12,7mm kulomet
  • Dojezd: 220 km 

ISU-122 i ISU-152 byly organizovány v samostatných plucích těžkého samohybného dělostřelectva disponujících 21 vozidly. V březnu 1945 vznikla první z brigád těžkého samohybného dělostřelectva, sestávající ze tří pluků.

Z výzbroje Sovětské armády byly poslední kusy vyřazeny v průběhu šedesátých let. Československá armáda v letech 1949–1950 odebrala celkem 36 kusů, jež byly zařazeny u 1. těžkého tankosamohybného praporu v Strašicích. ISU-152 nasadila do bojů egyptská armáda ještě za arabsko-izraelských válek v letech 1967 a 1973. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    VálkaREVUE

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Tropické cyklóny dostávaly jména už před několika staletími. Bouře byly tehdy pojmenovávány podle míst, kde působily velké škody nebo podle svatých.

Zajímavosti

Koncept lunární motorky Tardigrade.

Vesmír

Všemi barvami hrající kopce Aktau v NP Altyn-Emel jsou tvořeny měkkými sedimenty

Příroda
Historie

U Tannenbergu Rusové ztratily desetitisíce mužů, ale tisk bitvu označil za pouhý lokální neúspěch.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907