Výbor pro světové dědictví UNESCO rozhodl počátkem července o sedmi nových památkách, které přibudou na prestižní seznam. A Česko se raduje hned dvakrát: Do výjimečné společnosti se totiž zařadil Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří i Národní hřebčín Kladruby nad Labem
Hřebčín v Kladrubech je nejstarším nepřetržitě fungujícím místem svého druhu na světě.
Radost ze zápisu Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří se dělí mezi českou a německou stranu. Zmíněnou oblast totiž tvoří 22 celků, z nichž 17 leží v Sasku a zbývajících pět v českém Krušnohoří. Na naší straně hranice jde o tzv. Hornické krajiny Jáchymov, Krupka, Mědník, Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná a také o Rudou věž smrti, třídírnu uranové rudy v komunistickém lágru Vykmanov II.
Zápis na prestižní seznam zdůvodnili členové komise mimo jiné tím, že se přeshraniční region utvářel dlouhá staletí a zrodila se tam řada hutnických a hornických vynálezů. Tyto báňské inovace se pak od 16. století šířily nejen Evropou, ale i za její hranice. Podle koordinátora nominace památky Michala Urbana dokonce kdysi Krušné hory představovaly jakési „Silicon Valley“ tehdejšího světa.
Zápis hřebčína v Kladrubech se stal tak trochu překvapením: Původně měl totiž splnit ještě několik podmínek a doporučení komise a o prestižní titul usilovat až v roce 2020. Nakonec ale všechno dopadlo jinak a hřebčín se ze zápisu raduje už letos s tím, že potřebná doporučení zohlední v následujících měsících.
Unikátní komplex se dostal na seznam jako „Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem“ a představuje nejstarší velký hřebčín na světě – jeho základy položil již roku 1563 císař Maxmilián II. Oficiální vznik areálu se pak datuje k 24. dubnu 1579, kdy jej Rudolf II. povýšil z koňské obory na císařský dvorní hřebčín.
TIP: České a slovenské loutkářství na seznamu kulturního dědictví UNESCO
Tamní bělouši i vraníci (viz Císařská chlouba) sloužili panovníkům pro ceremoniální účely dlouhá staletí, až do roku 1918, kdy místo převzal stát. Zrod Československa se nesl ve znamení odporu vůči všemu habsburskému a zasadil hřebčínu tvrdou ránu – pro chov se tehdy udrželo pouze stádo běloušů. Jen zásluhou nadšenců se nakonec podařilo v jiných stájích zachránit i plemeno vraníků, kteří se pak v roce 1945 vrátili zpět.
V kladrubském hřebčíně byl původně zaveden chov španělsko-italských koní, z nichž později vzešel starokladrubský kůň – jediné původní české plemeno a současně jediné plemeno vyšlechtěné pouze pro ceremoniální potřeby panovníků. V jeho rodině najdeme starokladrubského bělouše a vraníka, vysoká silná zvířata vyznačující se vytrvalostí a dlouhověkostí: Dožívají se až třiceti let, v hřebčíně jich dnes žije na 500 a využívají se při různých slavnostech i závodech, ale též pro potřeby policie.
VědaNorimaki Synthesizer ve variantě pro digitální ochutnávání suši
HistorieElisabeth na autoportrétu
