Skály v rudém plášti: Pískovcová fantazie Coyote Buttes

03.03.2018 - Kateřina a Miloš Motani

V oblastech pískovcových hornin, které snadno podléhají erozi, najdete ty nejkrásnější kamenné útvary, jaké si jen člověk umí představit. Koloradská plošina ve státech Utah a Arizona je asi nejzářnějším příkladem ze všech

Půvad Druhé vlny -<p>Kousek od úchvatné Vlny se nachází neméně krásná Druhá vlna (Second Wave). Vracíme se k ní ještě jednou navečer, kdy je nejkrásnější. Trůní na kraji kaňonu jako opravdový zlatý skvost</p>
Půvad Druhé vlny -

Kousek od úchvatné Vlny se nachází neméně krásná Druhá vlna (Second Wave). Vracíme se k ní ještě jednou navečer, kdy je nejkrásnější. Trůní na kraji kaňonu jako opravdový zlatý skvost


Reklama

Je to už pár let zpátky, co jsme poprvé začali pátrat po pruhované skalnaté krajině, jejíž snímky se čas od času objevovaly v prestižních cestovatelských časopisech. Autoři snímků úzkostně tajili název i přesné místo a kdo tenkrát dokázal nabídnout redakci fotografie, měl prakticky jistotu jejich zveřejnění. Naším cílem bylo přesvědčit se na vlastní oči, že takové útvary skutečně existují. Jenže kde hledat? Tušili jsme jedině, že podle všeho půjde o oblast někde v Utahu nebo Arizoně – tedy na ploše zhruba odpovídající rozloze Španělska.

Konečně na stopě

Uplynuly dva roky a my jsme nebyli objevení pruhovaných skal o nic blíž. Až jednou zastavujeme u nenápadné informační tabule kousek od cesty a nemůžeme uvěřit vlastním očím. Na rezavými rýsováčky připíchnutém papíře je vidět zažloutlou fotokopii pruhovaných skalních útvarů. My to snad našli!

Z vývěsek se hned vzápětí dozvídáme, že pro vstup do oblasti je potřeba zvláštní povolení, které stojí pět dolarů na osobu. To ovšem není velká překážka. Problém by mohl být, že povolenek se na den vydává omezený počet – dvacet do severní části a dvacet na jih Vermilion Cliffs. Přenocovat se tady nesmí vůbec. Tak přísně chráněný je tento přírodní unikát.

Žádostí je ovšem neustálý přebytek, takže je potřeba registrovat se přes internet už čtyři měsíce předem a požadavek vznést na přesný den. Za přihlášení se musí předem zaplatit. Z množství zaslaných žádostí se pak losuje a poplatek se nevrací ani těm, kteří neměli štěstí. Protože neplánujeme naše cesty přesně na hodinu, ale podle počasí a toho, jak se nám kde zalíbí, můžeme zkusit ještě jednu možnost – zažádat o dvě povolení z deseti vydávaných přímo na rangerské stanici nedaleko města Page…

Štěstí v klobouku

Schválně jsme si dnes přivstali a po prašné cestě pozlacené ranním sluncem přijíždíme k nenápadné rangerské stanici. Tady se vydávají různá povolení pro celou rozsáhlou oblast Paria River Wilderness a kromě nás dvou a usměvavé mladé ženy za pultem zde zatím nikdo jiný není. Jenže vzápětí se dozvídáme, že nestačí být na stanici první. Šanci mají všichni, kdo přijdou do jedenácti. V případě, že se sejde víc než deset žadatelů, je nutné losovat. Brzy po nás přijíždí muž s francouzským přízvukem, po něm dvě ženy. Pak na parkovišti zastavuje další auto a po něm ještě jedno … Netrpělivě se díváme na hodinky a s každým blížícím se chuchvalcem zvířeného prachu, který se sem po cestě hrne, stoupají naše obavy a napětí.

V jedenáct hodin je na stanici plno a mě se ani nechce počítat všechny ty dychtivé pohledy. Rangerka pečlivě skládá vyplněné žádosti a dává je do šedohnědého plstěného klobouku. Lidé v místnosti tají dech, když nechává jednoho z návštěvníků vytahovat deset jmen. Jedno, pak druhé... Cítím srdce až v krku. Jestli to nevyjde teď, kdy sem zase pojedeme?

Prostor pro představivost

Najednou zazní naše jméno! Co na tom, že vyslovené zkomoleně. I když je nám trochu líto těch, kdo neměli štěstí, s nesmírnou radostí se poplácáváme s Milošem po rameni. Místnost se vyprazdňuje a na řadu přichází obvyklé papírování. Poté dostáváme špatně vytištěný plánek s ručně zakreslenými tečkami naznačujícími trasu a při listování ohmataným albem fotek jako přídavek ústní komentář. Jinak nic. Je jasné, že najít nejkrásnější část zkamenělý písečných dun nazývanou The Wave (Vlna), nebude nic jednoduchého.

Ze dvou tří fotografií, které jsme doposud z oblasti Coyote Buttes viděli, máme v hlavě nejrůznější představy. Jaká je skutečnost se ale dozvíme až zítra. A pak ještě několikrát, protože už po prvních krocích v labyrintu žlutočervených pískovcových skalisek a mezi ladnými křivkami páskovaných zkamenělých dun víme, že se sem budeme chtít vrátit.

Bludištěm k Vlně

Na druhý den vstáváme za svítání a vyrážíme do terénu. Zpočátku se orientujeme podle v písku vyšlapaných stop, které vedou řečištěm, po staré, trávou zarostlé terénní cestě až ke skalnímu hřebenu. Tady šlépěje končí. Škrábeme se po pískovci do jednoho ze sedel, kde nás čeká úchvatný pohled na skalní labyrint plný nespočetných kupek. Po pravé straně vidíme na obzoru hnízdo skalnatých týpí (The Teepees). Podél skalnatého hřebenu a přes další vyschlé řečiště se vydáváme dál až na protější masiv, který se asi nejvíc podobá poslední fotografii z omšelého alba, jež jsme si včera prohlíželi na stanici.

Slunce rychle stoupá nad obzor a my ze sebe sundáváme jednu vrstvu oblečení po druhé. Cesta vede nahoru, dolů a pak zase nahoru. Po nějaké dobé dostávají pískovcové vrstvy jemnější tvar. Tlustá vrstva střídá tenkou, světlá tmavou, tvrdá měkčí. Všechny jsou proloženy výrazně světlejšími tenkými proužky. Najednou se před námi objevuje další sedlo, jako vymodelované. Zpomalujeme krok a skoro nedýcháme. Sedlo se po levé straně otevírá a my opravdu stojíme na dně neskutečně krásné Vlny.

Krása zdálky i zblízka

Vlnou se necháváme unášet opravdu dlouho. Snad ani není možné, aby neřízenými přírodními procesy vzniklo něco tak úchvatného. Vrstvení, ladné linie, barevnost i hra světla jsou zkrátka dokonalé. Písek se tady nesmírně dlouhou dobu usazoval na mořském dně, poté se oblast vrásněním zvedala a formovala. Eroze pak vymodelovaly krajinu vskutku jedinečnou a neopakovatelnou. Pískovec tvoří zaoblené homole nebo kupy, které podle typu vrstvy přecházejí místy do ladných vln. Na jiných místech je usazená hornina hodně rozpraskaná a vytváří iluzi jakýchsi pláství. Skalní hřebeny a rozeklané masivy se střídají s rovnými pláněmi porostlými pokřivenými jalovci a místy se objeví i kaňon či hluboké rozsedliny.

Nezajímavý rozhodně není ani pohled z bezprostřední blízkosti. Škála barev se pohybuje od bílé přes šedou, žlutou, oranžovou, rezavou, červenou až po nachovou, fialovou a modrou. Zbarvení je závislé na množství příměsí železa, manganu a jiných nerostů, popřípadě nečistot.

Kromě barevnosti člověka na první pohled upoutá výrazné vrstvení. Jednotlivé vrstvy mají rozdílnou tvrdost, což se projevuje v nerovnoměrné erozi. Výsledkem je pak zřetelná plastičnost povrchu. Jednotlivé vrstvičky jsou tenké a velmi křehké, a proto je nutné, aby každý dával pozor, kam šlape, aby se jemné struktury zbytečně neničily. Právě proto je množství návštěvníků na každý den omezeno přísnými kvótami.

Geologické hádanky

Po nějaké době se vydáváme na další průzkum, abychom objevili i jiné zajímavé útvary. Procházíme užším sedlem, jehož stěny svítí odraženým světlem jako pruhovaný červený lampión. Na skalní stěně se jako obraz vyjímá chuchvalec do klubka smotaných čar. Co se tady při usazování jednotlivých písečných zrnek dělo? O pár metrů dál připomíná popraskaná skála podlahu s dlaždicemi a na roztroušených vrásčitých kupkách se rýsují tvary nápadně podobné mozkovým závitům. Nalézáme dokonce pěknou kamennou pecku ve tvaru hamburgeru.

Kousek od Vlny se na kraji hlubokého kaňonu vine Druhá vlna (Second Wave). Nejkrásnější je na sklonku dne, kdy se žlutě zbarvený pískovec jakoby pozlatí. Vydáváme se dál a dál. Zamíříme k „The Teepees“, šplháme po příkré skalní stěně až nahoru na rozlehlou skalní plošinu „Sand Grove“ a nakonec nás nohy zavedou až ke skryté skalní sluji. Někde jsou vrstvy pískovce poskládány tak podivně a zdánlivě bez souvislosti, že vůbec nechápeme, jak mohly takové útvary vzniknout.

TIP: Americký Národní park Arches - Skalní oblouky na solném ložisku

Oblast Coyote Buttes je podle našeho přesvědčení jedním z nejúžasnějších míst Země. Od prvního okouzlujícího setkání se sem vracíme zas a znovu a jsme si téměř jisti, že na každé další cestě nás mezi zkamenělými písečnými dunami bude čekat něco nového. Vždy se před námi otevřou nová zákoutí, skalnaté pláně, další pískovcové homole, nebo doposud neobjevené motivy. Místo pruhovaných rudých skal je pokaždé nové a proměňuje jej třeba jenom jiné počasí.


Než zapakujete batoh

Celá oblast divočiny zvané Paria River Wilderness na hranici Utahu a Arizony je součástí takzvaných Vermilion Cliffs. Toto rozlehlé území je vyhledáváno pro své hluboko zařezané nekonečně se klikatící kaňony a nádherně tvarované skalní masivy. Zřejmě nejpřitažlivějším místem této v mapách málo zakreslované divočiny je oblast zkamenělých písečných dun Coyote Buttes, kde můžete obdivovat také křivky známé Vlny (The Wave). Podivuhodná krajina, jež se nachází v západní části Vermilion Cliffs, začala do cestovatelského povědomí pronikat teprve od devadesátých let.

Vstup záleží na osudu

V současné době se stává oblast okolo „The Wave“ stále známější. Zájemců o povolení vstupu přibývá, takže došlo k jistým změnám v organizaci. Vylosovaní šťastlivci dostanou nyní podrobný popis cesty, topografickou mapu a GPS údaje o pozici jednotlivých útvarů. Pro severní oblast Coyote Buttes se vydává dvacet permitů za den.

Denně se losuje deset takzvaných „Walk-in Permits“, které stojí pět dolarů na osobu. Díky tomuto typu permitu jsme se čtyřikrát ze čtyř pokusů podívali k Vlně i my. Snad vám bude osud nakloněn stejně příznivě. Rangerská stanice Paria Contact Station je otevřená od poloviny března do poloviny listopadu a mimo sezónu vydává povolení ke vstupu BLV Field Office ve městečku Kanab (Utah).

Permit lze získat také čtyři měsíce předem prostřednictvím internetu, kde se rovněž losuje o deset vstupů. O výsledcích rozhoduje počítač a za účast na internetovém losování se platí pět dolarů. Neúspěšným zájemcům se peníze nevrací.

Užitečné postřehy

  • Varujeme před ilegálním vstupem do oblasti. Hrozí vysoká pokuta a zápis do knihy nežádoucích návštěvníků, což znamená mizivou vyhlídku na získání povolenky v budoucnu.
  • Permit platí na jediný den a přenocování v oblasti je zakázáno.
  • Od června do září musíte počítat s velkými vedry.
  • Pro jih Coyote Buttes platí podobné podmínky včetně permitu pro celkem dvacet lidí na den.
  • Stalo se nám, že nás do jižní oblasti pustili na několik dní, protože o ni není tak intenzivní zájem jako o severní region. Přenocovat ale i tak můžete opět jen mimo chráněnou oblast.
  • Dostat se sem můžete pouze s terénním autem, které se musí vypořádat s hlubokým pískem a vyčnívajícími ostrými kameny.
  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Kateřina a Miloš Motani

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Zajímavosti

Model legendárního letounu Kašpar JK systém Blériot, 1911

Historie

Vizualizace teleskopu KM3NeT pod hladinou Středozemního moře.

Vesmír

Land Rover s personálem pluku RAF na hlídce poblíž letiště Kandahár v Afghánistánu, 2010.

 

Válka

Konopí se pěstuje od pradávna. Jeho prapůvodní domovinou je zřejmě Tibet.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907