Sladké kulturní dědictví: Úspěšná cukrářka z Vysočiny se vrací ke kořenům

17.02.2021 - redakce pořadů Víkend a Nikol Patíková

Průměrně sní každý Čech kolem sedmi kilogramů zákusků a šesti kilogramů čokolády za rok a spotřebuje 35 kilogramů cukru. Sladké miluje i Bára Lamačová z Vysočiny, za jejímiž špičkami a indiánky jezdí lidé z celé republiky

<p>Bára Lamačová dostala svými laskominami Humpolec na gastromapu Česka.</p>

Bára Lamačová dostala svými laskominami Humpolec na gastromapu Česka.


Reklama

Bára Lamačová, pětadvacetiletá cukrářka z Humpolce vysvětluje, jak se k profesi dostala: „Mrzelo mě, že všichni vyzdvihují Francii a Itálii a že v cizině zákusky umějí, a u nás ne. Přitom máme také skvělé dezerty, problém je v tom, že je lidé nedokážou připravit. Když je budu dělat ze ztužených tuků a nekvalitní čokolády, tak nikdy nemůžou chutnat dobře.“

Cukrářský um

Bára vrací tradičním českým laskominám lesk a slávu, kterou si rozhodně zaslouží. Například její likérovou špičku zdobí zlato, přičemž boom, který zmíněný zákusek zažíval zejména v 70. a 80. letech minulého století, je podle všeho zpět. „Chtěla jsem zachovat tvar špiček, ale zároveň jim dodat moderní nádech. Plním je vlastním vaječným likérem ze žloutků, vanilky, smetany a karibského rumu. V krému je hořká čokoláda, smetana a máslo. Jde zkrátka o poctivou záležitost,“ usmívá se cukrářka.

Kakaová tartaletka, pěna z lískových oříšků, soft karamel uvnitř – a na světě je Bářin lískový oříšek inspirovaný Francií. I když základ řemesla zůstává po staletí stejný, tedy kvalitní a čerstvé suroviny, nezbytný je cukrářský um. „Já jsem se inspirovala u Francouze Cédrica Groleta, který dělá dortíky ve tvaru ovoce a zeleniny. Jeho oříšek mě nadchnul, a navíc miluju oříšky i čokoládu, tak jsem si řekla, že ho musím zkusit,“ směje se Bára.

Tajemství větrníků?

V jejich rodině znamená „polotovar“ téměř neslušné slovo: Bára vyrůstala v kuchyni, kde všechny potraviny pocházejí z domácí či farmářské produkce. Její maminka Ivana, vystudovaná ekonomka, pro změnu peče chleba. Cukrářka a pekařka v rodině představují podle všeho výhru.

Bára se všechno naučila sama. Vystudovala sice střední hotelovou školu, ale zjistila, že podle cukrářských norem zákusky rozhodně dělat nechce. Možná i proto její výrobky překypují chutí. „Tajemství u větrníků žádné není, ale řekla bych, že jsou zkrátka udělané poctivě. V odpalovaném těstě je máslo, mouka od lokálního mlynáře, používám kvalitní žloutkový krém s pravou vanilkou,“ vysvětluje Bára.

Návrat ke kořenům

Mladá cukrářka dostala Humpolec na gastronomickou mapu Česka, a to hlavně díky své houževnatosti a vytrvalosti. I když zní její příběh jako z pohádky, ve skutečnosti všechno ideální nebylo: Mícháte, sypete, válíte, pečete, zdobíte… dlouho do noci a ráno nanovo, aby bylo vše čerstvé. Pro někoho řehole, pro Báru láska. 

TIP: Retro legenda v novém: Bývalý „ajťák“ křísí kdysi slavné digitrony

Za kvalitními zákusky tak nemusíme jezdit jen za hranice. Čím dál víc cukrářů po celé republice se vrací ke kořenům a k původním recepturám a domácí zákazníci už to umějí ocenit. Sladké je totiž něco jako naše kulturní dědictví – vždyť i cukrová kostka se zrodila v českých Dačicích. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykousat soupeře

psi a šakali
stáří:
přes 4 000 let | kde: Egypt

Psi a šakali patří mezi nejstarší, nejkrásnější a současně i nejlépe dochované hry v dějinách. Herní desku se podařilo najít v thébské hrobce a datuje se zhruba do roku 1800 př. n. l. Nalezl ji britský archeolog Howard Carter, který ovšem vstoupil do historie především jako objevitel místa posledního odpočinku faraona Tutanchamona. Stolek vyřezaný ze slonoviny, se zásuvkou na herní komponenty, dnes vystavuje newyorské Metropolitní muzeum umění. Známe však i starší kusy, a to v tisíce kilometrů vzdáleném Ázerbájdžánu, kde existuje herní deska vyrytá do skály příbytku. Je nejméně o dvě století starší než luxusní egyptský výrobek a zřejmě sloužila lidem mnohem nižšího sociálního postavení. Obliba zmíněné „deskovky“ se tedy zjevně rychle rozšířila po celém Blízkém východě i střední Asii.

Moderní název „psi a šakali“ vymyslel Carter podle tvaru hlav herních hůlek, patřících jednomu či druhému hráči. Je možné, že v historii byla hra známá spíše jako „58 děr“, což koresponduje s jejím cílem – posunout pět hůlek v dírkách tak, aby opustily herní plochu dřív než ty soupeřovy. Původní přesná pravidla však již zavál čas. (foto: Wikimedia Commons, Metropolitan Museum of ArtCC0 1.0)

Zajímavosti
Revue
Vesmír

Microsyops latidens nejspíš miloval ovoce, což mělo své následky na jeho chrupu.

Věda

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Příroda

Britské vojenské konzervy? Půlka mrkve, půlka brambory, dvě cibule, čtyři lžíce sádla, sůl a olej.  Vojenské konzervy značky Maconochie neměly nijak valnou reputaci.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907