Sladký symbol Británie: Křehké biskvity pomáhaly vyhrávat války!

23.08.2018 - Helena Zikmundová

Jenom jedna věc je britštější než šálek čaje: šálek čaje, do něhož se namáčí pravá britská sušenka zvaná biskvit. A historie sladkých sušenek si co do zajímavosti s čajem také nezadá

<p>Britská sušenka existuje v nepřeberném počtu tvarů a barev, téměř všechny se ale ideálně hodí k typickému anglickému čaji</p>

Britská sušenka existuje v nepřeberném počtu tvarů a barev, téměř všechny se ale ideálně hodí k typickému anglickému čaji


Reklama

Existuje nekonečný seznam věcí, které „dělají“ Velkou Británii. Královská rodina. Láska ke královské rodině. Nenávist ke královské rodině. Hranolky, kterým se tu pro zmatení turistů říká chipsy. Fakt, že čaj je mezi řemeslníky o tolik populárnější než pivo, proto po nich šálek silného čaje s mlékem dostal přezdívku „builder’s tea“. A pak samozřejmě sušenky, typicky britské biscuits v mnoha variantách, mezi kterými má prakticky každý svou oblíbenou. Jsou spojeny s britskou historií, kulturou, i každodenním životem. 

Kde se však vzalo slovo biskvit? Středověká francouzština prý používala výraz bescuit, který vycházel ze spojení latinských slov bis (dvakrát) a coquere či coctus (vařené). Ve středověké angličtině se proto ve 14. století objevilo slovo bisquite. Biskvity se skutečně připravovaly nadvakrát – nejprve se upekly, poté se nechaly vysušit v zavřené chladnoucí peci.

Přísné a konzervativní 

Dnešní britské sušenky jsou sice pořád tak trošku po anglicku suché, ve srovnání s jejich historickými předchůdci jde ale prakticky o dekadentní sladkost. Sušenky totiž v minulosti reprezentovaly všechno, co bylo na monarchii svázané a anglikánsky přísné. Cukru v nich mnoho nebylo, a když už, většinou šlo jenom o špetku k zadělání kvásku. I proto patří dodnes k nejznámějším druhům britských sušenek takzvané Digestives, královny všech zdravotních sucharů a dietních krekrů.

Digestives opravdu vznikly v první polovině 19. století jako dietní potravina, konkrétně určená pro boj se zákeřnou plynatostí. Logika byla jednoduchá: sušenky zadělané sodou, namísto kvasnic, měly v žaludku vytvořit zásadité prostředí, které mělo bojovat s kyselostí a klidnit zažívání. Dnes se pochopitelně ví, že tento princip příliš nefunguje. Digestivní sušenky ale v Británii stále patří k nejpopulárnějším. Pravda, nejde už o jejich klasickou historickou podobu, ale verzi s mléčnou čokoládou… 

Vědecky potvrzenou nejlepší namáčecí sušenkou je však jiný druh, takzvané Rich Tea. I ty se těší mezi lidmi velké oblibě a jejich historie je podobná. Moderní britská sušenka je totiž tak trochu dítětem průmyslové revoluce. S rozvojem vlakové dopravy a stoupajícím počtem lidí, kteří denně cestovali za prací, rostla i potřeba přicházet s takovými druhy občerstvení, které bylo snadné sbalit do vlaku a sníst za jízdy, aniž by si pasažér musel utírat mastné ruce do ubrousků nebo používat příbor. Sušenky jsou malé, kompaktní, každá představuje jednu porci, a navíc po nich zbude jen pár drobků, které ve srovnání se zbytky po tradiční anglické snídani nestojí za hovor.

Když do války, tak se sušenkou!

Sušenky by svojí sladkou podstatou mohly evokovat teplo domova a chvíle rodinného klidu, ale skutečnost je taková, že Britům pomohly i v situacích, kdy se jim o klidu a teple mohlo jenom zdát. Jako suché, trvanlivé a dobře skladovatelné pečivo je totiž sušenka ideální součástí vojenského proviantu. To, co v době míru nikomu nepřipadá jako luxus, se může ve válce stát nedocenitelným zdrojem energie pro další den na frontě

Zatímco jiné jídlo často podléhalo zkáze, sušenka se dala v případě nouze rozmočit v čaji, nebo dokonce ve vodě a posloužila alespoň jako něco malého k snědku tam, kde se pořádné stravy nedostávalo. Vojáci také používali jiné potraviny – v lepším případě rozinky, v horším i brambory – které rozmačkali a promíchali se ztvrdlými sušenkami nebo chlebem, aby vytvořili aspoň trochu stravitelnější směs. Nebýt skromných a nenápadných sušenek, britská armáda by zkrátka měla pravděpodobně větší problém udržet svoje muže v bojeschopném stavu. 

Příděly na královských lodích

Když roku 1588 vyplula španělská Armada dobýt Anglii, byl denní příděl na anglických válečných lodích necelého půl kilogramu biskvitů a čtyři a půl litru piva na osobu. Dosti jednotvárný jídelníček se změnil až roku 1667 z nařízení člena parlamentu Samuela Pepyse, který měl loďstvo na starosti.

TIP: Britské kulturní dědictví: Fenomenální fish and chips

Sušenky však zůstaly důležitou součástí jídelníčku. Za královny Viktorie se vyráběly strojově a na každou byla vyražena královnina značka a číslo pece, v níž byla upečena. Před vynálezem konzervy zkrátka nic lepšího, než biskvity nebylo. První plechovky s hovězím se námořníkům servírovaly roku 1847.

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: Pixabay

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bohové Perun a Dažbog (ruské pojmenování Svarožice) v představě M. Presňjakova z roku 1998.

Zajímavosti
Zajímavosti

Rekonstrukce centrosaura.

Věda

Starship SN-5 během středečního testu.

Vesmír

Vyřazený sherman nedaleko Monte Cassina.

Válka

V nejslavnějším gagu nazvaném Zabte rozhodčího používal Slivers pouze několik rekvizit: bizarní masku chytače připomínají ptačí klec a mohutnou koženou lapačku.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907