Směr Mauthausen: Italská vzducholoď Citta di Jesi

17.09.2019 - Jiří Ráčil

Počátkem srpna 1915 zburcoval c. a k. posádku v přístavu Pula poplach. Noční oblohu záhy začaly propátrávat světlomety, zatímco se do práce pustili protiletadloví dělostřelci, kteří si záhy připsali skalp italské vzducholodi Citta di Jesi

<p> Torpédovka <em>79T</em> táhne vrak vzducholodě do přístavu v zálivu Veruda</p><p> </p>

 Torpédovka 79T táhne vrak vzducholodě do přístavu v zálivu Veruda

 


Reklama

Vývoj války na Jadranu v porovnání s ostatními evropskými bojišti stagnoval, a to zejména po uzavření Otrantského průlivu, čímž Dohoda znemožnila c. a k. námořnictvo operovat ve Středozemním moři. To však neznamenalo, že by se námořníci znepřátelených stran nudili, protože tam v letech 1915–1918 proběhla celá řada válečných operací, při nichž se potápěly lodě či ponorky a sestřelovala letadla i vzducholodě. 

Opatrnosti není nikdy dost

Zradu Itálie a její vstup do války (23. května 1915) ztrestala habsburská monarchie bleskovou námořní operací u Ancony, kde uštědřila italské armádě tvrdou lekci. Ta v následujících měsících zareagovala mimo jiné nálety vzducholodí na pozice nepřítele, i když ne vždy to dopadlo podle plánu velení. Stávalo se, že se vzdušný koráb přiblížil k cíli a po odhození bomb do moře zase odlétl, aniž by vzbudil valný zájem rakouského námořnictva či letectva. 

Štěstí Italům nepřálo věčně a po sestřelu vzducholodě M-2 Citta di Ferrara měla vyrazit do akci další V-1  Citta di Jesi. Po několika odkladech konečně odstartovala v noci z 5. na 6. srpna 1915 z letiště Ferrara, zamířila nad Jadran a s nákladem 20 tříštivých a pěti zápalných bomb pokračovala severovýchodním směrem k svému cíli, kterým byl hlavní přístav rakouského námořnictva – Pula. Před městem se vzducholoď zbavila zátěže a začala stoupat, neboť s výškou klesala šance na zásah nepřátelskou palbou. 

Vrtkavá štěstěna

Ve 23.40 rakouské hlídky zpozorovaly V-1 poblíž ostrovů Brioni (dnes Mali a Veliki Brijun) ve výšce 2 700 m a pobřežním bateriím i lodím na moři byl vyhlášen poplach. Italové navzdory oslepujícím reflektorům a husté palbě pokračovali nad Pulu a začali shazovat bomby. Po odhození smrtící zátěže začala vzducholoď stoupat a někdy v té době dostala zásah do zadní části. Výstup ještě chvíli pokračoval až do výšky 3 000 m, než začala V-1 klesat k mořské hladině kvůli úniku vodíku. 

Kapitán Bruno Brivonesi dal rozkaz zbavit se všeho postradatelného, takže přístroje, zbraně a vybavení záhy letěly do vody. Osádka dokonce vypustila pohonné hmoty z nádrží, přesto sestup nezadržitelně pokračoval, a tak Italové po vypnutí motorů už jen očekávali náraz na mořskou hladinu. Vzduchoplavci se přemístili po ocelovém lanovém žebříku do technické šachty v těle vzducholodě a každý se držel, čeho mohl. Po šesti minutách vzducholoď dopadla a silný náraz způsobil zborcení konstrukce v zadní polovině, takže se vrak začal potápět. „Trosečníci“ přelezli do přední části, kde bezmocně čekali na záchranu a zajetí. Kapitán se ještě stačil vrátit do gondoly, odkud vyzvedl palubní deník a vlajku. Oboje raději hodil do moře, než aby padly do rukou nepříteli. 

Konec krále vzduchu 

Rakušané zastavili palbu a začali po vzducholodi pátrat. Do akce se zapojilo námořní letectvo i rychlé torpédovky. Zanedlouho ohlásila pobřežní hlídka, že vrak se nachází na hladině přibližně 2,5 km od pobřeží u malého ostrůvku Porer. Hodinu po půlnoci spatřila posádka rakouské torpédovky 79T vrak Citta di Jesi poblíž zálivu u pevnosti Verudella, kam jej odnesly mořské proudy.

Plavidlo se přiblížilo ke vzducholodi, vzalo na palubu všech sedm Italů a námořníci přivázali trosky ke člunu. Poté pomalu zamířili k přístavnímu molu v zálivu Veruda, odkud vrak následující ráno vyzvedl velký jeřáb. Námořnictvo jej nechalo pečlivě prostudovat, ale vzhledem k těžkému poškození ho později zlikvidovali. Všichni vzduchoplavci putovali do vězení v Pule, kde čekali na svůj další osud válečných zajatců.

Řím přišel v krátkém čase o dvě moderní vzducholodě, což si Rakušané dobře uvědomovali, a náležitě toho propagandisticky využili. Například Brněnské noviny o rok později informovaly, že námořníci ukáží cennou kořist veřejnosti: „Rakousko-uherské válečné výstavě ve Vídni přislíbilo válečné loďstvo dalekosáhlou podporu. Je úmysl vystavovati vedle různých zařízení a výzbroje nepřátelských lodí také části italské vzducholodi Citta di Jesi.“ Většina vraku ale putovala do šrotu, přesto se z některých dílů vyráběly upomínkové předměty, které se těšily velké oblibě. 

Změna kursu

Rakouské námořnictvo převezlo  osádku do karantény v Grazu, kde nešťastníky čekal výslech. Poté dostali obnošené rakouské uniformy a s ohledem na privilegované postavení důstojníků byla osádka rozdělena. Někteří putovali do nechvalně proslulého zajateckého tábora v Mauthausenu, kde v té době živořily tisíce zajatců z Itálie, Ruska, Srbska i dalších zemí. Italové dorazili do lágru ve večerních hodinách, což umocňovalo tísnivou atmosféru „hřbitova živých“, jak se táboru přezdívalo.

Přestože zajatci museli pracovat a neměli k dispozici ani dostatek potravy, podmínky v táboře se ani zdaleka nedají srovnávat se situací, která v Mauthausenu panovala za druhé světové války. Osudy členů osádky se rozdělily a nevíme, jestli se všichni dožili míru a návratu do vlasti. Je doloženo, že kapitán Bruno Brivonesi přesvědčil s pomocí italských táborových lékařů vedení lágru o svém „onemocnění“ tuberkulózou. Zajatci se často snažili simulovat různá onemocnění, a to i za cenu poměrně drastických metod a sebepoškozování.

TIP: Bezhlučná smrt: Německé vzducholodě nad Londýnem

Díky tomu uznala lékařská komise 9. května 1917 Brivonesiho za nevyléčitelně nemocného a úřady mu umožnily návrat domů v rámci repatriace zajatců. V létě roku 1917 odcestoval nemocničním vlakem přes Švýcarsko zpět do Itálie, kde pokračovala jeho kariéra v námořnictvu až do hodnosti admirála. Po druhé světové válce odešel do výslužby a věnoval se psaní pamětí. Svůj příběh, v němž tvoří podstatnou část neúspěšná mise Citta di Jesi i vzpomínky na život v zajetí, zanechal v knize Verso Mauthausen (Směr Mauthausen). 

 

  • Zdroj textu:

    I. světová

  • Zdroj fotografií: oldphoto.info

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Čingischánovo vraždění udělalo z hedvábné stezky paradoxně bezpečnější místo pro obchod.

Zajímavosti

Skupina trilobitů Ampyx priscus, společně zaplavených bahnem

Věda
Zajímavosti

Vlajky, jež astronauti vztyčili na Měsíci, mohly tamním podmínkám odolávat jen po symbolickou dobu. V přepočtu stály pouhých 650 korun

Vesmír

Babylon dnešní doby

V odlehlých údolích se během staletí vyvinuly stovky etnik s naprosto rozdílnou kulturou a jazykem. Jen s východní části ostrova (tedy nezávislým státem Papua-Nová Guinea) je spojeno celkem 841 různých jazyků a společně se západní Indonéskou půlkou se počet používaných nářečí šplhá k tisícovce. To je asi sedmina všech jazyků světa. Většinou z nich však nehovoří více než 1 000 lidí. Na východní polovině ostrova se proto lidé z různých kmenů dorozumívají prostřednictvím Tok Pisin – směsi místních dialektů a zkomolených výrazů z angličtiny. V západní části je společným dorozumívacím prostředkem indonéština.

Příroda

Ocenění za chemii si odnesl japonský tým, jenž vyzkoumal, že pětileté dítě denně vyprodukuje až půl litru slin.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907