A spadla železná opona: Vznik pohraniční stráže Československa

Když Winston Churchill pronesl, že Evropu rozdělila železná opona, nemohl ještě tušit, že jeho vize získá během pouhých pár let také fyzickou podobu

28.01.2017 - Tomáš Slavík



Zabezpečení státní hranice bylo Československu po druhé světové válce prováděno Finanční stráží a do konce roku 1945 i armádou. Po únoru 1948 se vzedmula nebývalá vlna přechodů přes státní hranici, což si vyžádalo zvýšenou pozornost režimu. Nyní už nešlo jen o boj s pašeráctvím a obranu proti vnějšímu nepříteli, ale i o kontrolu nad vlastním obyvatelstvem. 

Neprojdou!

K 1. lednu 1949 vznikla Pohraniční stráž SNB. Finální podobu získal pohraniční systém o dva roky později po reorganizaci dle sovětského vzoru. Započalo takzvané vojskové střežení státní hranice, jež s různými obměnami přetrvalo až do pádu komunistického režimu. Tyto změny v létě 1951 zpětně potvrdily zákony č. 69 a 70/1951 Sb.

Druhý z nich také pohraničníkům umožňoval použít zbraň proti osobám, které přešly nebo se pokoušely přejít hranici a nezastavily na výstrahu. V neposlední řadě se započalo s výstavbou takzvaných ženijně-technických zařízení. Mezi ně patřily úpravy terénu jako průseky v porostu, vytváření kontrolních orných a sněžných pásů, budování drátěných zátarasů, nástražných osvětlovadel či pozorovatelen.

Změnila se i taktika hlídkování, kdy byl pochůzkový způsob nahrazen spíše skrytým pozorováním okolí. Došlo rovněž k masovému rozvoji služební kynologie, tedy používání psů.

Státní hranice byla rozdělena na dva úseky. Západní úsek (přibližně od Bratislavy po Liberec) byl pro komunistický režim prioritní a byl střežen vojskovým způsobem. Východní úsek hlídaly pohraniční stanice SNB, které se zaměřovaly hlavně na boj s pašeráky.

Nový systém ochrany hranice postihl i její širší okolí. Takzvané zakázané a hraniční pásmo sahalo až několik kilometrů do vnitrozemí a byl v něm omezen pohyb obyvatelstva. Vznikaly v něm sítě informátorů a spolupracovníků, kteří hlásili podezřelé osoby. „Politicky nespolehlivé“ obyvatelstvo bylo naopak vystěhováno do vnitrozemí. Obce, které se po válce nepodařilo dosídlit, byly srovnány se zemí, protože potenciálně nabízely úkryt.

Systém ochrany státní hranice se postupně zdokonaloval, v čemž napomáhalo vyhodnocování úspěšných i neúspěšných přechodů a informace od zadržených – včetně těch, kteří byli zatčeni až na území sousedních států a předáni zpět do Československa. Postupně se stal prakticky neprostupnou překážkou. Ne nadarmo užívali pohraničníci heslo převzaté ze španělské občanské války: „Neprojdou!“

  • Zdroj textu

    Tajemství české minulosti 10/2013

  • Zdroj fotografií

    Archiv bezpečnostních složek Brno-Kanice: f. 2357 Hlavní správa Pohraniční stráže a ochrany státní hranice, f. PS – Pohraniční útvary SNB, f. Personální spisy příslušníků resortů vnitra


Další články v sekci