Sprintující vichry na Venuši: Superrychlou atmosféru ovládá sluneční rytmus
Superrychlé větry na Venuši, až šedesátkrát rychlejší než rotace samotné planety, pohání podle nové studie opakující se tepelný cyklus způsobený slunečním zářením.
Rychlost větru v nejsilnějších pozemských hurikánech se pohybuje okolo 70 metrů za sekundu (252 km/h). Bouře na Venuši jsou ale mnohem prudší – vítr tam vane rychlostí přes 100 metrů za sekundu, tedy více než 360 km/h. Horní vrstvy atmosféry Venuše se řítí až šedesátkrát rychleji, než se sama otáčí v takzvané superrotaci, jednom z nejextrémnějších jevů ve sluneční soustavě.
Atmosféra, která sprintuje
Venuše se otočí kolem své osy jednou za 243 pozemských dní. Její atmosféra však stejnou cestu zvládne přibližně za čtyři dny. Tak obrovský rozdíl v rychlosti je u terestrických planet zcela unikátní.
Vědci už roky vědí, že za superrotací na Venuši stojí kombinace několika procesů: celoplanetárního proudění, vln v atmosféře i tepelných „přílivů“ vznikajících slunečním zářením. Nová studie vědců z čínské vědecko-technologické univerzita a pařížské Sorbony nyní přináší odpovědi, který z těchto procesů je tím klíčovým.
Tepelné přílivy se dělí na dva hlavní druhy: diurnální – opakující se jednou za den, kdy se jedna strana planety ohřívá a druhá chladne a semidiurnální – vznikajícího kombinací denního ohřevu, rotace planety a vlnění v atmosféře a odehrávajícího se dvakrát za den.
Extrém živený Sluncem
Dlouho se mělo za to, že právě semidiurnální přílivy jsou klíčovým motorem superrotace. Jenže nové analýzy – poprvé zahrnující i jižní polokouli Venuše – ukazují, že klíčovou roli zřejmě hrají diurnální přílivy. Tyto „denní vlny“ podle autorů studie, publikované v odborném časopisu AGU Advances, transportují hybnost směrem k vrcholům husté oblačnosti, kde vítr proudí extrémní rychlostí.
Dexin Lai, Sebastien Lebonnois a Tao LiT svá tvrzení zakládají na datech evropské sondy Venus Express a japonské Akatsuki, které mimo jiné mapovaly jak vrstvy atmosféry ohýbají rádiové signály, což vědcům umožnilo rekonstruovat strukturu větrů. Kromě toho badatelé vytvořili i numerický model atmosféry Venuše, kde mohli jednotlivé mechanismy superrotace testovat.
Nová zjištění naznačují, že superrychlé větry nejsou jen výsledkem složitých interakcí v atmosféře, ale že klíčovou roli má pravidelný diurnální tepelný příliv ze Slunce. Zjištění vědců je zásadním nejen pro porozumění prostředí samotné Venuše, ale i ve vztahu k atmosférám pomalu rotujících exoplanet, na kterých mohou panovat podobně extrémní podmínky.
