Stateční a hašteřiví šakali čabrakoví si troufnou i na nosorožce

18.05.2017 - Marek Telička

Podle fosilních záznamů je zřejmé, že šakali jsou nejstaršími žijícími příslušníky čeledi psovitých šelem. Šakal čabrakový se od ostatních šakalů oddělil zřejmě před 2,3–4,5 miliony let, čemuž napovídají četné kosterní pozůstatky staré dva miliony let

Půl metru v kohoutku -<p>Šakal čabrakový dorůstá v kohoutku maximální výšky kolem půl metru a délky cca 75 centimetrů. Ocas měří dalších zhruba třicet centimetrů</p>
Půl metru v kohoutku -

Šakal čabrakový dorůstá v kohoutku maximální výšky kolem půl metru a délky cca 75 centimetrů. Ocas měří dalších zhruba třicet centimetrů


Reklama

Kostení pozůstatky, které byly nalezeny na území dnešní Keni, Tanzanie a Jihoafrické republiky. Naproti tomu nebyly objeveny žádné důkazy o pobytu tohoto druhu na území Etiopie, což naznačuje, že šakal čabrakový se nikdy nedostal mimo oblast subsaharské Afriky.

TIP: Šelma v klatbě aneb Vlci obdivovaní i pronásledovaní

Obdobně jako jejich ostatní příbuzní, jsou i šakali čabrakoví všežravci. Živí se brouky, škorpiony, plazy i malými savci, ale dokáží ulovit i mnohem větší zvířata než jsou oni sami. Poměrně běžně dokáží zabít antilopu dikdika nebo Thompsonovu gazelu a jeden párek šakalů byl dokonce pozorován, když se snažil usmrtit zraněného nosorožce. Ačkoli jsou tito šakali ze všech šakalích druhů nejmenší, předčí ostatní svou agresivitou. Té zřejmě vděčí i za své odhodlání k útoku na velká zvířata, ale zároveň je tento jejich povahový rys zodpovědný za četné šarvátky v rámci vlastního druhu.

Samička šakala vrhne v létě tři až šest štěňat, na něž bez přestávky dohlíží po dobu prvních tří týdnů. V této době má shánění potravy na starost otec mláďat a většinou i jejich starší sourozenci. Po uplynutí tří týdnů opouštějí doupě a zcela se osamostatňují ve věku šesti až osmi měsíců.



  • Zdroj textu:

    Příroda 4/2011

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Tučňák císařský (535 m)

Zástupce ptačí říše si obvykle s ponorem do velkých hloubek nespojujeme, přesto i mezi nimi najdeme skutečného mistra. Je jím tučňák císařský (Aptenodytes forsteri), obyvatel ledové Antarktidy a největší ze všech současných tučňáků. Kromě skvělého přizpůsobení mrazu disponuje také hydrodynamickým tvarem těla a předními končetinami přeměněnými na účinná pádla, která z něj činí skvělého plavce i potápěče. Tučňáci se při lovu potravy v podobě ryb, korýšů a hlavonožců často potápí do více než stometrové hloubky. V některých případech pak provádí ponor až ke dnu mělčích moří a dostávají se tak do hloubek několika set metrů. Absolutním zaznamenaným rekordem je zatím 535 metrů, kterého dosáhla mladá samička v oblasti zvané McMurdo Sound.

S překvapivým zjištěním o nevšedních potápěčských dovednostech tučňáků přišel roku 1971 americký fyziolog Gerry Kooyman. Ten připevnil tučňákům na tělo malé zařízení, registrující hloubku ponoru. Výsledkem bylo zjištění, že tučňákům nečiní problém ponořit se do hloubek kolem 265 metrů na dobu až 18 minut.

Příroda

Zámek Valtice

Historie

Stalin si dobře zapamatoval slabost carské policie, která lidi „jen“ posílala do exilu. Své protivníky pak rovnou střílel.

Zajímavosti
Vesmír

Hexakoptéra Acecore Noa s „filmařskou“ výbavou

Věda

Loď Crew Dragon vynesla do kosmu raketa Falcon 9.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907