Rázovitá pražská figurka a autor Osudů dobrého vojáka Švejka Jaroslav Hašek se v Rusku během bolševické revoluce stal významným agitátorem. K usnadnění návratu do Československa v nové funkci mu tamější soudruzi pomohli vytvořit falešnou identitu
Když v roce 1920 Jaroslav Hašek po tříletém pobytu na Sibiři zatoužil po návratu do Čech, podařilo se mu kontaktovat představitele radikálního křídla domácí sociální demokracie, mezi nimi i funkcionáře Antonína Zápotockého. Přesvědčil je, aby ho coby propagačního pracovníka delegovali na Kladensko, které se stalo jednou z bašt dělnického odporu během právě propuknuvší generální stávky.
V dopise pro anarchokomunistu Jaroslava Saláta-Petrlíka tehdy rudý agitátor, pro něhož v Rusku začalo být nebezpečno, napsal: „(...) Jestli pojedu do Čech, nepojedu se tam podívat, co dělají vymetené ulice v Praze nebo jestli ještě píšou noviny, že jsem se přimazal ke komunismu. Přijedu tam namazat záda celé slavné české vládě s takovou energií, jaké jsem přivykl v zápase naší páté armády.“
Celá akce měla několik háčků, spojených s Haškovou minulostí. Během svého pobytu v Rusku, kdy příliš neuvažoval o návratu do vlasti, zapřel své manželství s Jarmilou Majerovou, s níž měl syna Richarda. Díky tomu se mohl oženit s Alexandrou Lvovou zvanou Šura, mladou zaměstnankyní tiskárny, v níž vznikaly stranické propagační materiály. Během pobytu v Československu by mu však druhá manželka, nevzdělaná vesničanka, byla jen přítěží. Protože však soudruzi z východu trvali na tom, aby se v jeho blízkosti pohyboval kontaktovatelný doprovod, Hašek se podvolil a do Československa ji vzal s sebou.
Již v dětství si budoucí spisovatel vysloužil přezdívku „Hašek-šašek“ a v následujících letech se jeho charakteristickým rysem stalo šprýmařství a mystifikace všeho druhu. Večery rád trávil v pražských hospodách, kde popíjel se svými kumpány. Obvykle v nich byl vítaným hostem, neboť dokázal po dlouhé hodiny bavit všechny přítomné. Jak takovou veřejně známou postavu dostat z Ruska do Čech pokud možno nepozorovaně?
Řešením výše uvedených problémů se měla stát nová totožnost, díky které Hašek opustil ruské území pod jménem Josef Steidl. Vedle falešného pasu obdržel též příděl devíz – 1 500 německých marek mu mělo vystačit na přibližně tříměsíční pobyt. Vzhledem k jeho popularitě toto inkognito, jež nebylo podpořeno žádnou výraznější změnou vizáže, téměř okamžitě selhalo.
Již při naloďování v Petrohradu poznalo Haška několik Čechů, takže ve Štětíně už spisovateli nezbylo nic jiného než jít s pravdou (alespoň částečně) ven. Po příjezdu do Prahy neodolal a po cestě do hotelu si v ulici Národní nechal zastavit před kavárnou Union. Jakmile vešel dovnitř, přítomní ho ihned poznali a zvěsti o jeho návratu se začaly šířit po celé metropoli. Jepičí politická kariéra agenta Steidla byla v troskách, místo ní začala znovu vzkvétat kariéra Jaroslava Haška – spisovatele.
TIP: Bezohledný vzestup karlínských kluků: Jak se dostal Klement Gottwald do čela KSČ?
Zatímco v Praze v květnu roku 1921 probíhal ustavující sjezd Komunistické strany Československa, pracoval bývalý bolševický agitátor, na svém životním románu – čtyřdílných Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války, jež ho měly proslavit doma i ve světě.
HistorieMladotovský palác známý jako „Faustův dům“ stojí na místě, kde se údajně dříve nacházelo pohanské obětiště. (foto: Wikimedia Commons, Manka, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDomovinou kněžice mramorované je východ Asie, aktuálně se ale vyskytuje i v Severní Americe a v Evropě. Zatím nejsevernější doložený nález pochází ze Švédska. (foto: Flickr, Gilles San Martin, CC BY-SA 2.0)