Stephen Hawking: Soukromý vesmír génia fyziky
V odborných kruzích se o něm hovořilo jako o nástupci Alberta Einsteina, kolegové ho označovali za nejvýznamnějšího teoretického fyzika své doby. Za slávu na poli popkultury však Stephen Hawking paradoxně vděčil především nemoci, která jej upoutala na invalidní vozík.
Fatální diagnózu amyotrofické laterální sklerózy neboli ALS si vyslechl už v 21 letech a lékaři mu dávali pouhé dva roky života. Tehdejší student Univerzity v Cambridgi ovšem překvapil odborníky i své blízké, když navzdory veškerým prognózám přežil dalších 55 let, během nichž dokázal nejen přijít s průlomovými objevy, ale také proniknout mimo akademickou sféru a proměnit se v kulturní ikonu. Když v březnu 2018 zemřel, ztratil svět významného badatele i popularizátora, jenž uměl vysoce abstraktní vědní obor převést do srozumitelné řeči.
Stručná historie času
Dost možná máte v knihovně jeden z 10 milionů prodaných výtisků knihy Stručná historie času, která poprvé vyšla v roce 1988, dočkala se překladu do 40 jazyků a rekordních 237 týdnů figurovala na žebříčku bestsellerů The Sunday Times. Nebo jste alespoň viděli oscarový snímek Teorie všeho, jenž vznikl na motivy Hawkingova života v roce 2014.
„Příběh začíná v roce 1963, kdy má 21letý student kosmologie v Cambridgi našlápnuto ke skvělé budoucnosti. Spolužáci i profesoři ho zbožňují, stejně jako krásná Jane, která na stejné škole studuje jazyky. On na oplátku zbožňuje ji. Jakmile však v osobním i profesním životě stane na pomyslném vrcholu, zažije nemilosrdný pád. Doslova. Lékařské vyšetření po jednom z mnoha jeho ‚nešikovných‘ škobrtnutí vyřkne drsnou diagnózu – neléčitelné postupné ochrnutí nervového systému, které do dvou let ukončí smrt,“ píše se v anotaci, jež takřka přesně odráží realitu.
Poprvé se jeho choroba skutečně ohlásila obyčejným klopýtnutím. „Během třetího roku na Oxfordu jsem si všiml, že jsem stále nemotornější. Jednou nebo dvakrát jsem bez zjevného důvodu zakopl a spadl,“ vylíčil Hawking v jednom z pozdějších rozhovorů.
Komicky snadné
Jeho „pozemská“ cesta započala 8. ledna 1942 právě v Oxfordu. Milovníkům konspiračních teorií neušlo, že se tak stalo přesně 300 let od úmrtí slovutného italského astronoma Galilea Galileiho. Otec chtěl mít ze Stephena lékaře, 17letý mladík však kariéru na poli medicíny odmítl, neboť biologie se mu zdála příliš popisná a málo exaktní. Jeho vysněnou matematiku toho roku na Oxfordu neotevírali, a tak nakonec zvolil kompromis v podobě fyziky a chemie. A zatímco mezi spolužáky si okamžitě vysloužil pověst „podivína a outsidera“, kantoři z něj byli zřejmě nadšení, neboť výuku dle vlastních slov shledával „komicky snadnou“. Robert Berman se později nechal slyšet, že byl Hawking nejchytřejším studentem, jakého kdy vedl, a dokonce prý předčil většinu vyučujících.
Třebaže studiu fyziky věnoval podle svých odhadů v průměru asi jen hodinu denně, závěrečné zkoušky zvládl Stephen na výbornou a mohl pokračovat doktorátem na Cambridgi, kde se právě otevíral obor kosmologie. Události z roku 1963, jež doslova obrátily jeho soukromý vesmír naruby, pak popsal slovy: „Naplno se nemoc projevila až v době, kdy jsem studoval na Cambridgi. Můj otec zaregistroval určité příznaky a poslal mě za rodinným lékařem. Ten mě okamžitě předal specialistům a krátce po jednadvacátých narozeninách už jsem mířil na testy do nemocnice. Když jsem zjistil, že mám motorickou nervovou poruchu, zažil jsem obrovský šok.“
V té době byl již zamilovaný do studentky jazyků Jane Wildeové. O dva roky mladší dívka prokázala mimořádnou odvahu, když se i přes nepřízeň osudu a nejistou budoucnost rozhodla přijmout jeho nabídku k sňatku. Svatba, kterou Hawking později označil za nejdůležitější životní událost, se konala v roce 1965. Ten měl být dle lékařských prognóz jeho posledním, nicméně pacient překonal všechny odhady. Kvalita života mu však razantně klesala: Jak se Stephenův zdravotní stav zhoršoval, začal chodit o holi. O tři roky později pak usedl na invalidní vozík a už z něj nevstal.
Svatý grál fyziky
Hawking postupně ztratil vládu nad pažemi, posléze nad nohama, a nakonec i nad hlasem. Jako člověk zvyklý řešit problémy se ovšem rozhodl s hendikepem bojovat. Nemoc mu paradoxně poskytla určitou výhodu: Přišel totiž na způsob, jak si řešení rovnic namísto psaní rukou vizualizovat, a získal tak na zkoumaný problém zcela nový náhled. Podle některých Hawkingových současníků stál dokonce uvedený přístup za jeho největšími objevy.
Ve stavu této takřka úplné paralýzy se zabýval například černými dírami, jež vznikají zhroucením obřích hvězd do tzv. singularity neboli do bodu, kde běžně známé fyzikální parametry nabývají nekonečných hodnot. Postupem času si přitom uvědomil, že by černé díry mohly nabízet cestu ke svatému grálu fyziky – k univerzální „teorii všeho“, jež by spojila obecnou teorii relativity s kvantovou mechanikou. Jeho pokusy o sjednocení daných konceptů pak přinesly překvapivý závěr: Černé díry coby objekty, z nichž nedokážou uniknout ani částice světla, by ve skutečnosti měly zářit.
Jev popsaný v roce 1974 dnes známe jako Hawkingovo záření (viz Tajemství černých děr) a pomohl svého objevitele vynést na piedestal. V pouhých 32 letech se stal Hawking členem britské Královské společnosti, coby jeden z nejmladších lidí, kteří se uvedené pocty dočkali. Jen o pět let později slavil další kariérní úspěch, když jej na Univerzitě v Cambridgi jmenovali lukasiánským profesorem matematiky. Zmíněný post přitom v minulosti zastával také proslulý Isaac Newton.
Hořká stránka slávy
Zatímco profesně stoupal Hawking doslova ke hvězdám, zdravotně mu život naopak uštědřoval jednu ránu za druhou. V roce 1985 dostal při návštěvě výzkumného centra CERN v Ženevě zápal plic a musel podstoupit operaci. Lékaři mu sice zachránili život, ale v důsledku chirurgického zákroku přišel o zbytky hlasu. Znovu tak musel experimentovat, aby srovnal krok s kolegy a mohl se věnovat své práci. S pomocí přátel si obstaral nejmodernější elektronický syntetizátor hlasu a díky němu začal opět mluvit. Přístroj z 80. let pak používal až do roku 2004, přestože již existovaly moderní náhrady: Údajně se totiž přímo zamiloval do tónu, který vydával.
Mezi první činnosti, do nichž se Hawking po „znovunalezení“ hlasu pustil, patřilo vyhledání asistenta pro sepsání nové knihy. Výsledkem se stal již zmíněný bestseller Stručná historie času, který fyzikovi mimo jiné pomohl finančně zajistit rodinu. Především z něj však učinil celebritu, jež v roce 1999 dosáhla i jednoho z pomyslných milníků popkulturní kariéry: Hawking se totiž objevil v legendárním kresleném seriálu Simpsonovi.
Manželské rošády
Úspěch však opět vystřídal neúspěch: Jeho manželství se rozpadlo. Jane neunesla proměnu dobře vypadajícího aktivního muže ve fyzickou trosku. Později toto bolestivé období popsal ve svých memoárech Hawkingův dobrý přítel, fyzik Leonard Mlodinow, který fungování rodiny detailně znal. Ačkoliv Jane zpočátku udržovala s manželem intimní vztah a narodily se jim celkem tři děti, jeho kostnatá postava ji začala odpuzovat do té míry, že sex nadobro skončil. Během dvou dekád se stala z manželky ošetřovatelkou, bez níž se Stephen nedokázal obejít. Ztrácela vlastní identitu, byla jen „Hawkingovou ženou“. Po operaci v roce 1985 se navíc ukázalo, že bude pacient potřebovat dohled 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.
Jane takovou zátěž nezvládla a nechala ji na profesionálech. V kostele pak navázala vztah s vedoucím pěveckého sboru, manželovi o něm řekla a ten vše posvětil. Naprosto však netušila, že se i on zahleděl do někoho jiného – a sice do své energické a optimistické ošetřovatelky Elaine Masonové, která hluboce obdivovala jeho intelekt. Fyzik přitom očekával, že budou všichni žít pod jednou střechou jako velká rodina, což ovšem Jane neunesla a požádala o rozvod. Nakonec se Hawking s Elaine oženil, ale v roce 2006, po 11 letech, se i jeho druhé manželství rozpadlo.
V panteonu vědy
V 67 letech odstoupil Hawking podle předpisů Cambridgeské univerzity z funkce lukasiánského profesora matematiky, nadále se však věnoval vědecké a publikační činnosti. Tou dobou již ovšem ztratil hybnost i v ruce, kterou dosud řídil invalidní vozík, a komunikovat mohl pouze pohybem lícních svalů, jimiž ovládal svůj syntetizátor řeči.
Stephen Hawking zemřel 14. března 2018 ve věku 76 let v Cambridgi na komplikace spojené s ALS. Zanechal po sobě odkaz v podobě brilantních teorií rozvíjejících Einsteinovy myšlenky, které jej uvedly do panteonu nejvýznamnějších fyziků všech dob. V listopadu 2018 se v britské aukční síni Christie’s dražilo 22 předmětů z jeho pozůstalosti, mezi nimi i kolečkové křeslo z 80. let, které zájemce koupil v přepočtu za 8,8 milionu korun, nebo strojopis Hawkingovy disertační práce, jehož přepočtená cena se vyšplhala na 17,4 milionu korun.
Tajemství černých děr
Základní myšlenka konceptu Hawkingova záření zní, že v blízkosti horizontu událostí dochází ke kvantovým fluktuacím, při nichž se krátce formují páry částic a antičástic. Jednu z nich černá díra pohltí, zatímco druhá může z jejího dosahu uniknout, a gigantické monstrum tak postupně přichází o hmotu. Částice, jež unikne, vytváří velmi slabé tepelné záření, jeho intenzita je ovšem obvykle nicotná a dnešními přístroji nepozorovatelná.
