Stíhač tanků Jagdpanther: Vysoce efektivní bojový prostředek

Kvalitní aplikaci 88mm kanónu PaK 43 představoval stíhač tanků, který byl vyvíjen od počátku roku 1942 na podvozku středních tanků. Původně se počítalo s PzKpfw IV, ale potom se přešlo na perspektivnější PzKpfw V Panther. Vývoj se však zpožďoval, protože se stěhoval od značky Krupp do zbrojovky MIAG a následně do společnosti Daimler-Benz. Navíc se několikrát měnily armádní specifikace, takže teprve v říjnu 1943 byl Adolfu Hitlerovi představen model, který víceméně odpovídal pozdější sériové podobě.

Nacistický diktátor nařídil i změnit jméno, a to z původního označení Panzerjäger Panther na „údernější“ Jagdpanther. Krátce poté vznikl první prototyp a v únoru 1944 se konečně rozběhla sériová výroba, ovšem stupňující se nálety Spojenců na třetí říši způsobovaly, že probíhala pomalu a s přestávkami. Do dubna 1945 vzniklo ve třech továrnách zřejmě 419 exemplářů tohoto opravdu podařeného vozidla. Jeho konstrukce převzala šasi a pohonnou soustavu Pantheru, kterou ovšem doplnila pevná, nízká a dobře pancéřovaná nástavba (čelní pancíř měl sílu 80 mm), v níž se nacházel kanón PaK 43 se zásobou 57 nábojů.

Pomocnou výzbroj tvořil 7,92mm kulomet s 600 náboji. Vynikající dělo dokázalo ničit všechny střední tanky na vzdálenost až 3 000 m a na kratší vzdálenost si poradil i s těžkými obrněnci. Vozidlo mělo nízkou siluetu a bylo překvapivě pohyblivé, takže jeho snad jedinou vadu představoval malý dojezd, daný velkou spotřebou paliva. Jagdpanthery se ovšem každopádně ukázaly být vysoce efektivními bojovými prostředky, protože v dobrém postavení nejednou dovedly zastavit velkou přesilu nepřátelských obrněnců.

TIP: Panzerjäger I: Německý stíhač tanků první fáze 2. světové války

Je ostatně příznačné, že většina zničených Jagdpantherů padla za oběť letadlům. Na konci války vznikl projekt verze opatřené 128mm kanónem a verze na bázi stroje Panther II (pro obě se občas užívá i název Jagdpanther II), ale ty nepřekročily fázi projektových dokumentů.