Strážce Šumavy: Dominantní hrad vystavěli druhové a poradci Karla IV.
K hradům strážícím jihozápadní hranice Českého království patří také Velhartice, které byly domovským hradem stejnojmenného šlechtického rodu.
Stavbu hradu započal na přelomu 13. a 14. století Bohumil z Budětic a po něm v ní pokračovali jeho dědicové, nositelé jména proslaveného básní Romance o Karlu IV. od Jana Nerudy. Šlo o Buška staršího a Buška mladšího z Velhartic, blízké druhy a rádce našeho nejslavnějšího lucemburského panovníka. Oba v jeho službách zastávali vysoké úřady. V držení pánů z Velhartic však hrad zůstal pouze do roku 1390, protože hlavní větev rodu vymřela.
V rukách stoupenců kalicha
Prostřednictvím sňatku přešla pevnost na Jana z Hradce, jehož syn Menhart patřil k nejmocnějším odpůrcům Jiřího z Poděbrad v řadách umírněných kališníků. Jako nejvyšší purkrabí Království českého se před Jiřím dokonce pokusil ukrýt české korunovační klenoty, které na čas odvezl právě na Velhartice. Potom, co Jiří Menharta z Hradce zajal a zbavil úřadů, dostali hrad noví vlastníci, mimo jiné Jiřího oddaný služebník a synovec jeho ženy Zdeněk Lev z Rožmitálu.
V 15. století byl pevnostní systém Velhartic kvůli rozvoji dělostřelectva modernizován. Zdokonalila jej nová hradba, příkop a bašty, vyrostly zde také nové hospodářské budovy včetně pivovaru. Hlavní dominanty Velhartic však pocházejí z období gotiky. Především je to jižní palác a Rajský dům, palác rozkládající se na nejvyšším místě hradní skály, z kterého dodnes zůstaly pouze obvodové zdi. Oba paláce původně spojovala jen hradební zeď. Třetí dominantu představuje donjon, mohutná obytná věž, nazývaná podle podobnosti s tvarem nádoby na vodu Putna. Původně se do ní nedalo vstoupit jinak než po padacím mostě v prvním patře, ale v 19. století byl do ní proražen nový vchod.
Jádro hradu a Putnu spojuje unikátní architektonický prvek – zhruba deset metrů vysoký kamenný most, zakončený na obou stranách padacími mostky. Díky tomu se mohli obránci hradu v případě nouze uzavřít v Rajském domě nebo v Putně, a odtud vést nadále účinný odpor.
Po porážce českého stavovského povstání se stal držitelem Velhartic generál Martin de Hoeff Huerta. Tento Nizozemec se v císařských službách domohl značného majetku a Velhartice byly jedním z panství, která zakoupil roku 1628. Do dnešních dnů po Huertovi zůstaly zkazky o jeho krutosti během pobělohorské rekatolizace, nicméně i přesto se zasloužil o rozvoj Velhartic. V době, kdy panství získal, už byl hrad ve špatném stavu, a tak k jižnímu paláci přistavěl palác nový, jenž nese jeho jméno. Starý gotický hrad tím získal svůj pozdně renesanční doplněk.
