Svitky od Mrtvého moře: Co odhalí nově objevené artefakty z Jeskyně hrůz?

05.07.2021 - David Bimka

V polovině března oznámili izraelští archeologové nejzásadnější objev posledních šedesáti let – nové fragmenty tzv. kumránských svitků, známých také jako svitky od Mrtvého moře. Co nového se podařilo zjistit o jednom z nejdéle osídlených míst planety?

<p>Nález koše v Jeskyni hrůz je vzácný a nemá ve světě obdoby.</p>

Nález koše v Jeskyni hrůz je vzácný a nemá ve světě obdoby.


Reklama

Jakýkoliv nález učiněný v okolí Mrtvého moře má na poznání lidské historie ohromný dopad. Ačkoliv dnes se tamní region jeví jen jako vyprahlá poušť, ještě před deseti tisíci lety měla vodní plocha víc než dvojnásobnou rozlohu a relativně přívětivá krajina – alespoň ve srovnání s okolní pustinou – přitahovala nomády. Jak během tisíců let jezero vysychalo a klima se měnilo ve stále méně přátelské, vyšly najevo i další výhody neobvykle slaného rezervoáru: Ze sedimentů na dně se uvolňoval přírodní asfalt a stal se žádanou surovinou pro balzamování egyptských mumií. 

Mrtvé moře, spojující jinak těžce přístupné části hornaté krajiny, se také ukázalo jako dar z nebes pro obchodníky. Přepravovali totiž po vodě sůl i zemědělské produkty, zásadní pro přežití v oblasti známé jako Judea, v srdci dnešního Izraele. Klíčová poloha a minerální bohatství znamenaly důvod, proč tam nechal král Herodes vybudovat zdánlivě nedobytnou pevnost Masada

Kouzlo regionu se jako červená nit vine řadou pasáží Starého zákona. Nedaleko jezera stála „hříšná města“ Sodoma a Gomora, z Galileje tam putoval Ježíš a v půli cesty se dal pokřtít vodou z Jordánu. Na východním i západním břehu, v jeskyních daleko od civilizace, pak žily radikální sekty, jež ovlivnily formování biblického kánonu a tvář raného křesťanství. 

Jeskyně hrůz

Na západním břehu Mrtvého moře, v oblasti Kumránu, se nacházejí četné hluboké kaňony lemované liniemi zubatých útesů. Přirozeně drolivá skála dala vzniknout bezpočtu jeskyní a tunelů, které odpradávna poskytovaly přístřeší kočovným kmenům při zimování. Nedostupnost byla velmi vítaná: Do mnoha kaveren se lze dostat pouze strmým výstupem nebo pomocí lana. Například do tzv. Jeskyně hrůz se člověk musí nejdřív spustit po laně či žebříku asi osmdesát metrů z okraje útesu, načež stane na uzounké římse, jež ho po pár krocích pustí do tunelu v nitru skály. Stačí přitom jediné uklouznutí, a odvážlivec se zřítí o dalších sto metrů níž, na kamenité dno kaňonu. 

Roku 132 se Židé podruhé vzbouřili proti římské nadvládě v tzv. bar Kochbově povstání a na čas získali nezávislost. Císař Hadrián však nemínil urážku svého majestátu přijmout: Kontingent šesti legií a šesti pomocných sborů tak revoltu během tří let rozdrtil. Židovská populace Judeje byla buď zmasakrována, nebo skončila v otroctví a z Jeruzaléma zůstaly jen ruiny. Zbylí povstalci se bránili do posledního dechu jak z pevnosti Masada, tak z řady jeskyní rozesetých po okolí. 

Právě v Jeskyni hrůz našli archeologové před šedesáti lety těla asi čtyř desítek lidí, včetně dětí a kojenců. Šlo zřejmě o rodiny těch, kdo se odmítli vzdát. Podle dostupných zdrojů se je Římané ani nepokusili z útočiště vypudit – zlézat skálu s odhodlanými ozbrojenci pod sebou by znamenalo sebevraždu. Vojákům však stačilo obsadit i vrchol útesu a nechat skupinu v jeskyni vyhladovět. Zmíněný objev ostatků dal potom místu název. 

Staré místo, nové objevy

Jeskyni hrůz již archeologové v minulosti prozkoumali mnohokrát, nikdy však dostatečně pečlivě. Největší pozornost totiž vždy upírali k tzv. Jeskyni listin, kde se našla naprostá většina kumránských svitků: Coby svoji „knihovnu“ je tam po pádu povstání pohřbila sekta esejců. Protože se ovšem v posledních letech rozmohlo rabování archeologických lokalit spolu s tím, jak si místní beduíni pořídili dokonalejší technické vybavení, začaly izraelské autority jednat s neobvyklou svižností. V roce 2017 odstartoval projekt, který měl pomocí dronů a pozemních radarů odhalit dosud neprozkoumaná místa. Ačkoliv se přes veškerou snahu podařilo proskenovat asi jen polovinu celkové délky útesů, přineslo úsilí první průlom. 

Z období bar Kochbova povstání se našly fragmenty několika řecky psaných svitků, patřících do cyklu tzv. Menších proroků a vytvořených nejspíš pro Židy, kteří žili mimo Judeu a místním jazykům jako hebrejštině a aramejštině už příliš nerozuměli. Zlomky obsahují nejstarší známé verze slov proroků Zachariáše a Nahuma. Znamenají přitom podstatný přínos pro vědce zabývající se Biblí, protože dokumentují její proměny v čase, kdy ještě neexistoval kánon, tedy jediná „oficiální“ verze. Zmíněné spisy patří k těm několika málo, které se poslední obyvatelé jeskyně rozhodli v posledním záchvatu zoufalství nespálit a zahrabali je. V kaverně se našly stopy po větším ohništi a v plamenech možná skončily všechny zbytné věci, aby si vyčerpaní a umírající lidé dopřáli trochu tepla nebo posledního upraveného jídla. 

Kromě toho se podařilo nalézt několik dokonale zachovaných mincí, se symboly palmy a s nápisem „rok 1 od spasení Izraele“. Coby znak znovunabyté státnosti je nechal vyrazit Šimon bar Kochba, avšak svoboda netrvala ani tři roky. Motiv palmy paradoxně použili sami Římané na mincích, jež oslavovaly prvotní zábor Judeje.

Nejstarší koš světa

Velké překvapení nicméně čekalo především archeology zaměřené na předbiblickou historii. Pod vrstvou, která odpovídala dějinám povstání, se nacházela ještě mnohem starší, neolitická – ovšem neméně emotivní: Pod dvěma velkými kameny odhalili pracovníci archeologického ústavu mumii holčičky ve věku 6–12 let, jež zemřela asi před šesti tisíci roky. Na jejím těle spočívaly zbytky větší tkaniny, pravděpodobně přikrývky. Ten, kdo dívenku položil do hrobu, si dal nejspíš láskyplně záležet, aby vypadala jako spící dítě. 

Odborníkům pak zcela vyrazil dech nález ohromného, asi stolitrového koše z pleteného proutí, starého přes deset tisíc let. Jde o vůbec nejstarší objev svého druhu: Zachování tak snadno rozložitelného materiálu vyžaduje velmi vzácnou souhru okolností, z nichž tu nejdůležitější představuje suchý vzduch a půda neporušená průsakem vody po stovky generací. 

Vědci koš opatrně vyzvedli a v laboratoři provedli jeho počítačovou rekonstrukci. Došli k závěru, že ho neolitičtí nomádi zřejmě používali k uchovávání trvanlivých potravin – zakopali ho do země a překryli kamenem, kde pak čekal na jejich sezonní návrat. Uvnitř se však nenacházely žádné zbytky, takže definitivní potvrzení hypotézy zůstává ve vzduchu. Další skvělá překvapení přitom možná ještě leží před námi, protože polovina místních jeskyní na důsledné prozkoumání stále čeká. 

Kde se vzaly svitky

Tzv. svitky od Mrtvého moře objevil v roce 1947 jistý beduínský chlapec, když se mu v kumránských skalách zaběhla koza. Při jejím hledání narazil na ukrytý vchod do skalního tunelu, vedoucího až do menší jeskyně. Tam pak objevil několik hliněných nádob s rozpadajícími se svitky: Vzal je tedy k obchodníkovi se starožitnostmi a od něj se dostaly do rukou vědců. 

Ohromný objev následně vedl k nálezu dalších a dalších svitků v místě, které dnes známe jako Jeskyni listin. Zhruba před dvěma tisíci lety je tam nejspíš uschovala sekta esejců, aby je uchránila před řáděním římských legionářů po potlačení druhého povstání. Dlouho se spekulovalo, že texty sepsali právě asketici; nedávné studie však jasně prokázaly, že pocházejí od více autorů, převážně ze vzdělané vrstvy chrámových kněžích. Zřejmě šlo tedy o část zachráněné knihovny z židovského chrámu, který nechal po porážce prvního protiřímského povstání v roce 70 zničit budoucí císař Titus

TIP: Vědci odhalili chemické tajemství legendárních Svitků od Mrtvého moře

Dodnes se z dvanácti jeskyní podařilo zachránit 981 svitků asi v 25 tisících fragmentech. Pouze tři z nich se zachovaly zcela neporušené, přesto se pro biblisty jednalo o poklad: Do rukou se jim dostaly zdroje, které judaismus neukazovaly jako monolitickou víru, nýbrž coby živý názorový střet řady tradic a výkladů, jež se až v průběhu věků dočkaly „učesání“ do kanonizované formy.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Opičí neštovice jsou onemocněním vyvolaným virem rodu Ortopoxvirus z čeledi Poxviridae. Virus se obvykle na člověka přenáší kousnutím, škrábnutím nebo přímým kontaktem s krví infikovaných živočichů. 

Věda

Nejvyhlášenějším resortem pro římskou smetánku bylo v antice Baiae.

Historie

První tank Heavy Mark I měl osmičlennou osádku, přičemž polovinu zaměstnaly motory a řízení stroje.

Válka

Ježura australská při hledání své oblíbené potravy – mravenců.

Příroda

Pěstitelskou doménou singapurské botanické zahrady se staly orchideje.

Zajímavosti

Utkání dvou černých děr

Tento snímek vznikl kombinací dat v oboru rentgenového záření z družice Chandra X-ray Observatory a fotografie ve vizuálním oboru, pořízené pomocí HST. Představuje galaxii NGC 6240, která je od Země vzdálena 400 milionů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hadonoše.

Uprostřed snímku jsou dvě černé díry, které od sebe dělí vzdálenost 3 000 světelných let. Jsou viditelné jako jasné bodové zdroje rentgenového záření. Nakonec se pravděpodobně přiblíží k sobě a splynou v jednu velkou černou díru.

Co se stane, když se tyto exotické objekty začnou navzájem ovlivňovat, zůstává pro astronomy zatím hádankou. Jedno je však jisté: uvolní se při tom obrovské množství energie a do prostoru budou vyslány gravitační vlny. (NASA/CXC/MIT/C.Canizares, M.Nowak, CC0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907