Symbol národního pokroku: Od kdy se u nás provádějí pohřby žehem?

20.03.2020 - Tomáš Konečný

Zatímco dnes vnímáme kremaci jako běžný způsob nakládání s ostatky, koncem 19. a začátkem 20. století šlo sice o pokrokový, ale zároveň kontroverzní postup a lidé po něm příliš neprahli


Reklama

S pohřbem žehem se česká společnost setkala již na konci 19. století. Jeho hlavním propagátorem se stal slavný „pionýr“ Vojta Náprstek. S novou myšlenkou však příliš neprorazil, a tak museli jeho vlastní tělo roku 1894 zpopelnit v zahraničí. Teprve o pět let později vznikla Společnost pro spalování mrtvol a od roku 1909 působil i spolek Krematorium, který svým členům nabízel jakési „kremační pojištění“: Určitá naspořená částka měla zajistit posmrtné zpopelnění, nicméně stále ještě v cizině. 

Postavit a zapečetit

Přestože pro českou společnost ztělesňovala kremace modernost a boj proti církvi, první plány na výstavbu krematorií v Rakousku-Uhersku připravili paradoxně Němci. Na našem území, konkrétně v Liberci, vyrostlo krematorium teprve v roce 1916 a jeho vzniku předcházely velké spory. Městská rada nakonec dosáhla povolení až u Nejvyššího správního soudu, avšak pouze pod podmínkou, že nesmí nový „pohřební ústav“ uvést do provozu. Takže poté, co tam ve zmíněném roce pokusně spálili dvě zvířata, budovu zavřeli a zapečetili. 

Vítaným impulzem pro zastánce kremace u nás se stal až vznik Československa. V Liberci pak během čtvrt roku po skončení války provedli 82 pohřbů žehem. Zpopelňování navíc povolilo také Národní shromáždění, nicméně podmínky výstavby a provozu krematorií se podařilo uzákonit až o dva roky později. Češi a Němci poté okamžitě začali soutěžit ve výstavbě zařízení pro pohřeb žehem, neboť symbolizovala pokrok a vyspělost. 

Málo účinný oheň

Do druhé světové války vyrostlo v republice patnáct krematorií, většinou v severních a západních Čechách, zatímco na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nevzniklo žádné. Původně mělo jít o trojnásobek, nicméně výstavbě – často pod taktovkou nejlepších architektů a s mimořádným důrazem na uměleckou kvalitu – vůbec neodpovídala mizivá poptávka: Až do konce války nepřesáhl podíl kremací 5 % z uskutečněných pohřbů. 

TIP: Přichází éra eko-pohřebnictví: Po smrti namísto tradičního pohřbu zkompostovat

Mezi lidmi sice rezonovalo proticírkevní zaměření kremací, prováděných v pomyslných „chrámech pokroku“, a podobná proklamace představovala ze strany místních úřadů vítanou protináboženskou provokaci. Ovšem k efektivnímu provozu měla krematoria daleko a ani vysoké poplatky za nabízenou službu je nečinily ziskovými. Reálně se proto zpopelňovalo pouze jeden den v týdnu. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Než Zdena zjistila, co se děje s jejím tělem a duší, uběhlo mnoho let. Narodila se s rozštěpem šourku. Znamená to, že jeho pohlavní orgány se více podobaly ženským, ačkoliv byly mužské.

Zajímavosti

Potulná planeta s měsíce, na němž může být kapalná voda.

Vesmír

DiMaggigo poslední slova prý zněla: „Konečně zase uvidím Marilyn!“

Historie

Snímek z kalifornské Santa Clarity kde v listopadu 2019 šestnáctiletý střelec Nathaniel Berhow zabil dva studenty a další tři spolužáky postřelil.

Věda

Červeně vybarvené chloupky vylučují olej, žlutými oválky průduchů list dýchá.

Příroda

Sto tisíc křížů

Křesťanské poutní místo, ale také symbol odporu Litevců vůči okupačnímu sovětskému režimu. To je Hora křížů. Na uměle vybudovaný pahorek, který se nachází nedaleko litevského města Šiauliai, lidé první kříže vztyčili v první polovině 19. století na památku obětí polského listopadového povstání z roku 1831. I dnes sem poutníci přináší nové kříže a odhaduje se, že se jich na kopci tyčí již více než sto tisíc. (foto: Wikimedia Commons, Liilia MorozCC BY-SA 4.0)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907