Symbol národního pokroku: Od kdy se u nás provádějí pohřby žehem?

20.03.2020 - Tomáš Konečný

Zatímco dnes vnímáme kremaci jako běžný způsob nakládání s ostatky, koncem 19. a začátkem 20. století šlo sice o pokrokový, ale zároveň kontroverzní postup a lidé po něm příliš neprahli


Reklama

S pohřbem žehem se česká společnost setkala již na konci 19. století. Jeho hlavním propagátorem se stal slavný „pionýr“ Vojta Náprstek. S novou myšlenkou však příliš neprorazil, a tak museli jeho vlastní tělo roku 1894 zpopelnit v zahraničí. Teprve o pět let později vznikla Společnost pro spalování mrtvol a od roku 1909 působil i spolek Krematorium, který svým členům nabízel jakési „kremační pojištění“: Určitá naspořená částka měla zajistit posmrtné zpopelnění, nicméně stále ještě v cizině. 

Postavit a zapečetit

Přestože pro českou společnost ztělesňovala kremace modernost a boj proti církvi, první plány na výstavbu krematorií v Rakousku-Uhersku připravili paradoxně Němci. Na našem území, konkrétně v Liberci, vyrostlo krematorium teprve v roce 1916 a jeho vzniku předcházely velké spory. Městská rada nakonec dosáhla povolení až u Nejvyššího správního soudu, avšak pouze pod podmínkou, že nesmí nový „pohřební ústav“ uvést do provozu. Takže poté, co tam ve zmíněném roce pokusně spálili dvě zvířata, budovu zavřeli a zapečetili. 

Vítaným impulzem pro zastánce kremace u nás se stal až vznik Československa. V Liberci pak během čtvrt roku po skončení války provedli 82 pohřbů žehem. Zpopelňování navíc povolilo také Národní shromáždění, nicméně podmínky výstavby a provozu krematorií se podařilo uzákonit až o dva roky později. Češi a Němci poté okamžitě začali soutěžit ve výstavbě zařízení pro pohřeb žehem, neboť symbolizovala pokrok a vyspělost. 

Málo účinný oheň

Do druhé světové války vyrostlo v republice patnáct krematorií, většinou v severních a západních Čechách, zatímco na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nevzniklo žádné. Původně mělo jít o trojnásobek, nicméně výstavbě – často pod taktovkou nejlepších architektů a s mimořádným důrazem na uměleckou kvalitu – vůbec neodpovídala mizivá poptávka: Až do konce války nepřesáhl podíl kremací 5 % z uskutečněných pohřbů. 

TIP: Přichází éra eko-pohřebnictví: Po smrti namísto tradičního pohřbu zkompostovat

Mezi lidmi sice rezonovalo proticírkevní zaměření kremací, prováděných v pomyslných „chrámech pokroku“, a podobná proklamace představovala ze strany místních úřadů vítanou protináboženskou provokaci. Ovšem k efektivnímu provozu měla krematoria daleko a ani vysoké poplatky za nabízenou službu je nečinily ziskovými. Reálně se proto zpopelňovalo pouze jeden den v týdnu. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Vesmír

Udržování podmořských ropovodů s využitím lidské síly stojí víc než dva miliony korun za jediný den. V blízké budoucnosti by je však mohly značně urychlit a zlevnit autonomní drony.

Zajímavosti

Finští vojáci přeházejí sovětskou hranici poblíž Tohmajärvi v létě 1941. Helsinky deklarovali svoji účast ve válce jako obrannou.

Válka

Jednáte pomalu!

freska Ježíše
kde: Španělsko | kdy: 2012

Freska Ecce homo, kterou v kostelíku nedaleko španělské Zaragozy před více než sto lety vytvořil Elías García Martínez, postupně „opadávala“ vinou vlhkosti. Ministerstvo kultury ji sice hodlalo nechat zrestaurovat, ale v porovnání s tamní důchodkyní Cecilií Giménezovou jednalo příliš pomalu: Vitální osmdesátnice vzala dílo do vlastních rukou a pohřbila historickou malbu pod nánosy nové barvy. Výsledek jejího snažení připomíná mazanici malého dítěte, které si hraje s pastelkami. Památku sice původně čekala oprava, ale z poničeného Ježíše se stala internetová senzace a do města kvůli němu proudí davy turistů – takže zatím zůstává ve zbídačeném stavu.

Revue
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907