Jeden z nejslavnějších těžkých tanků v dějinách, sovětský KV-1, představoval v první polovině druhé světové války symbol odhodlání Rudé armády bojovat proti německým vetřelcům
Tank KV (Kliment Vorošilov) vznikl ještě před začátkem sovětsko-německého konfliktu roku 1941 a za německého útoku už probíhala produkce sériových vozidel. Tank spočíval na podvozku, zahrnujícím na každém boku šest samostatně zavěšených celoocelových pojezdových kol, hnací a napínací kolo a tři kladky.
Trup byl svařen z válcovaných pancéřových plechů a měl šikmou čelní stěnu. Věž byla rovněž svařovaná a ze silné čelní desky viditelně vystupoval rozměrný štít kanónu. Ten měl ráži 76,2 mm a postupně konstruktéři použili několik typů, u kterých se výkony zvyšovaly. Ve chvíli německého útoku se mělo ve stavu Rudé armády nacházet celkem 639 kusů KV všech verzí.
Do roku 1943 pak vzniklo přibližně 1 800 exemplářů zdokonalených a lehčích KV-1s s odlévanou věží. Tyto obrněnce představovaly pro německou armádu po vpádu do SSSR velmi nepříjemné překvapení, protože stávající střední tanky Panzer III a Panzer IV si s nimi nedokázaly ve většině situací poradit. Obrněné mamuty mohly zastavit většinou jenom protiletadlové 88mm kanóny. KV-1s se poprvé objevily za krvavé bitvy o Stalingrad a potom se účastnily prakticky všech operací až do konce války.
Nedílnou součást sovětských obrněných sil od třicátých let tvořily speciální plamenometné tanky, mezi nimi i stroj KV-8. Jeho základem se stal KV-1, u něhož kanón nahradili menším dělem ráže 45 mm. Základní výzbrojí se stal automatický plamenomet ATO-41 a zásoba hořlaviny činila 960 litrů nacházejících se v pěti nádržích. Celkem bylo postaveno 127 exemplářů KV-8 zařazovaných k samostatným praporům plamenometných tanků. KV-8 se dostaly poprvé do boje na volchovské frontě v druhé polovině roku 1942.
Pod označením KV ještě vznikly pokusné prototypy KV-3, KV-6 a KV-7, ty však skončily v ojedinělých exemplářích. Sériový tank KV-85 pak už představuje spíše samostatnou konstrukci.
V pořadí druhý zástupce široké rodiny těžkých tanků nazvaný KV-2 představoval zcela samorostlou konstrukci, vzniklou za specifických okolností. Zkušenosti z prvních bojů s Finy (1939–1940) vedly k požadavku na vývoj nového typu tanku, vyzbrojeného houfnicí velké ráže,jejíž těžké granáty by dokázaly prorazit i odolné stěny betonových bunkrů. Tak vznikl KV-2, stroj s novou mimořádně velkou věží, který nesl tedy houfnici ráže 152 mm.
Výroba sice běžela pomalu, ale k útvarům postupně přicházely neustále další stroje. Do konce roku 1940 k jednotkám odešlo 102 vozidel a do začátku německého útoku přibližně 200. Produkce probíhala ještě po německém útoku, přičemž celkově vzniklo 340 exemplářů KV-2.
TIP: Skromné začátky plamenometných tanků
Stroje určené primárně k ničení betonových pevnůstek, byly nasazeny v bojích úplně jiného druhu. Jejich mohutné dělo dokázalo likvidovat jakýkoliv německý obrněnec, neboť těžký protibetonový granát probíjel na vzdálenost 1 500 metrů ocelovou desku silnou 70 mm. Proto se často používaly k zastavování nepřátelských tankových úderů.
Válka REVUE SPECIÁL Svět tanků
VesmírPodle bulharských matematiků je chování Sluneční soustavy je velice stabilní. Jsou proto přesvědčeni, že náš planetární systém vydrží nejméně 100 tisíc let. (ilustrace: NASA, CC BY-SA 4.0)
VálkaSověti nasadili tanky T-54 (na snímku) a T-55 také během okupace Československa v srpnu 1968. (foto: Wikimedia Commons, František Dostál, CC BY-SA 4.0)