Tanky PzKpfw V Panther: Bojové úspěchy a nasazení Hitlerovy šelmy
Mezi nejznámější druhoválečné tanky náleží PzKpfw V Panther. Dodnes jej ale obklopuje řada mýtů a nejasností ohledně jeho vzniku, nasazení a vlivu na další vývoj obrněnců.
Tank Panther vznikl jako německá odpověď na sovětské T-34. Od počátku jej provázela kombinace ambiciózních požadavků, technické složitosti i politických tlaků. Jeho vývoj navázal na předválečné projekty středních tanků, které však po zkušenostech z východní fronty přestaly vyhovovat, a soutěž několika firem nakonec vyhrála konstrukce společnosti MAN.
Zrození šelmy
Panther se postupně vyráběl v několika verzích a představoval výrazný kvalitativní skok v palebné síle i pancéřování, zároveň však byl náročný na výrobu i provoz. Přestože šlo o moderní a perspektivní konstrukci, která ovlivnila i poválečný vývoj obrněné techniky, už od počátku bylo zřejmé, že její zavádění do služby nebude bez problémů.
Zkoušky prototypů a prvních sériových kusů tanku Panther ukázaly, že kromě působivých parametrů přináší obrněnec také spoustu problémů. Panther představoval úplně nový design s množstvím dosud neozkoušených prvků, což se nejvíce týkalo pohonné soustavy. Vážné potíže se kupodivu zpravidla nevyskytovaly u převodovek, ale daleko hůře si vedly motory Maybach (zejména palivové pumpy) a jednoznačně největším zdrojem poruch se staly koncové převody kol. Pojezdové ústrojí s pásy tak vydrželo 2 000–3 000 km provozu, kdežto motor jen 1 000–1 500 km a koncové převody vykazovaly absurdně krátkou životnost, jen přibližně 150 km.
Křest u Kurska
Rychle se tedy ustálila praxe přesouvat vozidla i na krátké vzdálenosti po železnici, aby jejich mechanické prvky trpěly co nejméně. Navzdory veškeré snaze generálové na jaře 1943 tvrdili, že panther dosud není připraven k boji, ale přesto jej Wehrmacht v květnu formálně zařadil do služby. Nové obrněnce měly dokonce hrát klíčovou úlohu v chystané letní ofenzivě u Kursku, na čemž Hitler skálopevně trval. Premiéra pantherů v této bitvě stále představuje kontroverzní téma, jelikož se mnohdy tvrdí, že šlo o velký debakl a o jasný důkaz jejich nespolehlivosti.
Dokumenty ale nabízejí složitější obraz. Je pravda, že poruchy vyřadily velkou část PzKpwf V, ještě větší ztráty však způsobila Rudá armáda. Generál Heinz Guderian, který hlasitě kritizoval spěšné zavedení tanku do služby, ve své zprávě upozorňoval nejen na technické potíže, ale též na nedostatečný průzkum bojiště či chybnou taktiku. Mnoho pantherů totiž vyřadily sovětské miny a projevilo se i slabé krytí křídel tankových útvarů německou pěchotou.
K velkému počtu poruch navíc přispívala nezkušenost řidičů, kteří prostě nedostali potřebný čas na seznámení s novou technikou. Guderianova zpráva však nabízela i důvody k optimismu, protože chválila mimo jiné čelní pancíř vozidel a skvělou výzbroj. Nový kanon 7,5 cm KwK 42 s kvalitním zaměřovačem umožňoval přesnou střelbu na vzdálenost okolo 1 500 metrů a povedly se dokonce i zásahy na vzdálenost 3 000 metrů.
Kořist po Němcích
Díky změnám během výroby i pokračujícímu výcviku se dařilo problémy řešit. Panther tudíž nadále představoval provozně náročný typ, ale spolehlivost se oproti létu 1943 zvýšila. Obrněnec nabízel výtečnou palebnou sílu a odolné pancéřování, takže si opakovaně dokázal poradit s početní přesilou. Získal si respekt u nepřátel, kteří přijali do výzbroje kořistní kusy, a to ve větším měřítku než u členů Osy, protože z těch zavedlo PzKpfw V jen Maďarsko. Zájem o ně sice projevila též Itálie a Rumunsko, oba státy však změnily strany dříve, než mohly žádané obrněnce získat.
Několik desítek kořistních pantherů sloužilo v Rudé armádě, která je přidělovala nejlepším osádkám T-34 coby specifickou formu odměny, a dokonce zformovala i několik malých jednotek (zřejmě rot) s těmito tanky, jež dostaly ruský název T-V Pantěra. Dva kořistní kusy používala britská armáda (ačkoli se patrně nikdy nedostaly do boje) a právě pod dohledem Britů bylo několik PzKpfw V vyrobeno ještě po válce kvůli testům. Do boje se ale zapojily panthery v rámci de Gaullových vojsk, po válce pak Francie provozovala přes 40 exemplářů a poslední vyřadila až v roce 1952. Panthery používalo také Bulharsko, Rumunsko a Československo. První dva dostaly kořistní vozidla od Rudé armády, zatímco ČSR mohla převzít tanky, jež u nás zanechali Němci.
Celkem šlo o stovky kusů, z nichž si armáda vybrala ty v nejlepším stavu. Po opravách zavedla 32 tanků Panther a 12 vyprošťovacích bergepantherů pod označeními T-42/75 a VT-42. Všechny se však po užívaly jen omezeně pro výcvik a většinu času stály ve skladech, než je čs. armáda v 50. letech vyřadila.
Vliv na poválečný vývoj
O odkoupení čs. pantherů se zajímali Izraelci, avšak odradila je vysoká cena. Také západoněmecký Bundeswehr studoval scénář zavedení PzKpfw V či výrobu modernizované verze. Z politických důvodů ale dostaly přednost americké tanky, ačkoliv sám tento návrh prokazuje, že základní konstrukce pantheru působila hodnotně ještě v 50. letech. S tím ostatně souvisí také další téma, totiž klasifikace PzKpfw V a jeho vliv na poválečný vývoj techniky. Občas se totiž vyskytuje názor, že by se dal pokládat za první typ nové kategorie MBT (Main Battle Tank).
Ta se zrodila za studené války a odrážela zkušenosti z nedávno skončeného konfliktu, protože se projevily přednosti i slabiny těžkých, středních a lehkých tanků. Hlavní bojové tanky se vyznačují víceúčelovým použitím jako střední, nabízejí palebnou sílu a pancíř těžkých a pohyblivost těch lehkých.
Němci navrhli panther jako univerzální střední tank s hmotností téměř 45 tun, ovšem odpovídal tomu, co se v jiných armádách pokládalo za těžké typy (IS-2 vážil 46 tun a M26 Pershing 42 tun), takže v tomto smyslu šlo o pomyslný krok k MBT. Z hlediska pohyblivosti však za lehkými tanky zaostával, jelikož Němci zkrátka neměli adekvátně silný motor. Dá se tudíž říci, že „pravé“ MBT začaly vznikat až na přelomu 50. a 60. let, kdy se objevily nové koncepce dieselů a turbín.
Každopádně platí, že PzKpfw V i některé jeho konkrétní prvky ovlivnily poválečný vývoj. Nejvíce to platí o Francouzích, protože jejich 75mm kanon CN-75-50 přímo navazoval na KwK 42, jejich první poválečné motory a převodovky čerpaly z těch německých a panther se částečně promítl i do koncepce tanků ARL 44 a AMX-50. Jeho vliv lze rozeznat také v některých švédských vozidlech a v návrzích, z nichž poté vzešel německý typ Leopard. To vše dokazuje, že panther představoval vskutku nadčasovou konstrukci.
