Zrození ocelové šelmy: Vývoj německého tanku PzKpfw V Panther
Německé tanky PzKpfw V Panther budily na všech frontách hrůzu mezi spojeneckými vojáky. Než však sjely z montážních linek první obrněnce, německé konstruktéry čekala dlouhá cesta a vojáci vyzkoušeli několik prototypů. Jak tento složitý proces probíhal?
V létě 1943 proběhla bitva u Kurska, historicky jeden z největších střetů tankových vojsk. Kromě toho se jednalo o premiéru německého pantheru, jenž se tam ale prezentoval kontroverzním způsobem. Předvedl to, co od něj armáda žádala z hlediska palebné síly a pancéřové ochrany, avšak projevila se i jeho technická složitost a poruchovost. Rozpornost provázela celou kariéru pantheru, která neskončila s porážkou třetí říše, protože několik zemí (včetně ČSR) provozovalo zmíněné panzery ještě řadu let po válce. Technologie PzKpfw V se navíc významně promítly do poválečného vývoje obrněnců.
Protiváha k T-34?
Ačkoliv hlavní motivaci pro zrod pantheru byla snaha nalézt odpověď na T-34, nezačínali němečtí konstruktéři úplně od nuly. Podobně jako u těžkého typu Tiger, jenž se měl stát protiváhou silně pancéřovaných tanků Britů a Francouzů, mohli totiž navázat na některé předválečné projekty. V případě pantheru se proto musíme vrátit až do roku 1938, kdy Waffenamt (Zbrojní úřad) zahájil program VK20.01.
Zkratka znamenala pojem Volkkettenfahrzeug (pásové vozidlo), zatímco číslo 20 uvádělo přibližnou hmotnost nových obrněnců v tunách. Projekt měl zahrnovat dva typy středních tanků jako náhrady za PzKpfw III a PzKpfw IV. Waffenamt tedy oslovil výrobce těchto dvou obrněnců – podniky Daimler-Benz a Krupp, aby se pustily do vývoje jejich perspektivních nástupců. Návrhy poté dostaly označení VK20.01(III) a VK20.01(IV).
Waffenamt požadoval převzetí součástí ze stávajících vozidel, což ale vyvolalo nespokojenost zejména u Daimleru-Benz, jenž odmítal zavěšení s pomocí torzních tyčí. Začal tudíž paralelně pracovat také na designu VK20.01(D), který měl kola zavěšená za pomoci listových pružin a pro jehož pohon by sloužil dieselový motor MB 809. Na jaře 1941 začaly zkoušky podvozku s tímto agregátem, jež působily slibně.
Do programu se pak zapojila i firma MAN, kterou sice Waffenamt původně neoslovil, jenže její návrh nazvaný VK20.01(M) si získal pozornost. Všechny tři firmy vyvíjely a testovaly své podvozky, kdežto na věžích pracovali pouze u Kruppa. Předpokládalo se, že nová vozidla dostanou 50mm nebo 75mm kanony a že sériová produkce začne někdy v roce 1942. Invaze do SSSR ale tyto plány změnila. Na podzim 1941 vznikla komise, jež měla vyhodnotit kvality sovětských T-34 a KV-1 a navrhnout vhodné odpovědi. V listopadu 1941 vzešel z její práce jasný závěr: Pancéřování zamýšlené pro tanky řady VK20.01 by zkrátka nestačilo, a proto záhy přišlo rozhodnutí program zastavit.
Dvojice konkurentů
Zároveň dorazil příkaz zahájit práce na novém panzeru VK30.02, jehož zamýšlená hmotnost měla činit 30 tun, aby se dalo použít silnější pancéřování. Pro „dvacítku“ se totiž počítalo s tloušťkou 30–50 mm, kdežto na čele „třicítky“ se mělo nalézat až 60 mm oceli. Armáda žádala i výkonnější kanon, který by na vzdálenost 1 000 m prorazil 140mm pancíř. Zbraň vyvíjel Rheinmetall-Borsig, jenž obdržel i zakázku na věž.
S vývojem podvozku úřad oslovil firmy Daimler-Benz, Krupp a MAN, druhá uvedená však odmítla, protože ji zřejmě příliš zatěžovalo postupné vylepšování platformy PzKpfw IV. Své návrhy ve formě dřevěných modelů tudíž v lednu 1942 představil Daimler-Benz a MAN. První z nich firma navrhla vozidlo VK30.02(DB), které připomínalo T-34, což platilo i o vnitřním uspořádání. Věž se nalézala v přední části korby a k pohonu sloužit diesel s převodovkou vzadu, zatímco odpružení kol by zajistily listové pružiny.
Projekt VK30.02(M) od společnosti MAN naopak více čerpal z již etablovaného německého konstrukčního přístupu, jelikož počítal s věží uprostřed, benzinovým agregátem, převodovkou vpředu a odpružením s využitím torzních tyčí. Často se tvrdí, že Daimler-Benz neuspěl právě kvůli až příliš velké podobnosti svého návrhu s T-34, ale skutečnost je daleko složitější.
Hitlerovi se zpočátku více líbil návrh Daimleru-Benz, zatímco Waffenamt preferoval vozidlo firmy MAN. Mělo širší pásy, slibovalo delší dojezd a nabízelo snazší přípravu k brodění. Rozhodující roli nakonec sehrál fakt, že návrh od MAN byl jednodušší a sliboval rychlejší začátek sériové produkce. Podnik MAN se totiž držel zadání a uzpůsobil šasi pro věž značky Rheinmetall-Borsig, kdežto Daimler-Benz z nějakého důvodu trval na vlastním designu věže. Waffenamt tudíž 11. května 1942 prohlásil za vítěze firmu MAN a o tři dny později rozhodnutí potvrdil také Hitler. Právě on dal obrněnci jméno Panther a nařídil zesílit čelní pancéřování na 80 mm.
Tři sériové návrhy
Společnost Daimler-Benz ale nepřišla úplně zkrátka, jelikož obdržela kontrakt na stavbu dvou prototypů VK30.02(DB). Armáda zřejmě chtěla mít „zálohu“ pro případ, že by se design MAN nakonec projevil jako nepovedený. Daimler-Benz získal rovněž zakázku na část sériové výroby pantherů, na které se měly podílet i podniky MNH, Henschel a zejména MAN. První dva prototypy VK30.02(M), zvané také Versuchs-Panther, vznikly na podzim 1942. Na fotografiích je lze snadno rozpoznat podle řešení velitelské věžičky, protože válcová základna tohoto prvku přesahuje levý bok věže.
Po rychlých testech se mohla již v lednu 1943 rozběhnout produkce první sériové varianty, jež obdržela kompletní formální název Panzerkampfwagen V Panther Ausführung D, zkráceně PzKpfw V Panther Ausf. D. Dodnes se ovšem neví, proč se začalo u písmene D.
Tato záhada má pokračování, protože v září 1943 se přešlo na druhou sériovou podobu s označením Ausf. A. Nejdůležitější změnu představovala upravená konstrukce věže a později přibyl nový zaměřovač pro střelce. Třetí a poslední sériová podoba se začala vyrábět v září 1944 a také tentokrát s písmenem „mimo pořadí“ – Ausf. G. Vedle zlepšení některých taktických a ergonomických vlastností se u „géčka“ usilovalo o zjednodušení sériové produkce a nahrazení součástí z nedostatkových materiálů. Právě z hlediska výroby totiž panther představoval nákladnou záležitost – finanční i časová náročnost jeho produkce značně přesahovala hodnoty u PzKpfw III a PzKpfw IV (ačkoliv oproti tigeru zůstával panther pořád zhruba dvakrát levnější).
Také proto se generálové Wehrmachtu v létě 1944 postavili proti Hitlerovu rozkazu zastavit výrobu PzKpfw IV ve prospěch zvýšení dodávek pantherů, jelikož „čtyřka“ zůstávala jasným „tahounem“ válečného úsilí. Přesto ale tempo výroby pantherů rostlo, takže do dubna 1945 vzniklo zhruba 6 000 kusů, k nimž lze ještě připočítat okolo 300 vyprošťovacích bergepantherů a zhruba 415 stíhačů Jagdpanther.
