Obojživelníci

Ďábelský primát z Madagaskaru

Mezi tvory, kteří v minulosti patřili (a dodnes patří) mezi zcela neprávem odsuzované živočichy, bezesporu patří madagaskarská poloopice ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis). Tento samotářský noční primát je domorodci nazýván aye aye a jeho vzhled jej předurčuje k tomu, aby vyvolával silné reakce.

Srst ksukola má podobu tuhého „drátovitého“ pokryvu černé barvy, oči zvířete v kontrastu ke zbarvení těla oranžově září a prostřední prst je extrémně tenký a dlouhý (jde o adaptaci k získávání potravy z dutin stromů). Vzhled v kombinaci s noční aktivitou a plachostí vedly k přesvědčení mnoha domorodých obyvatel Madagaskaru, že se jedná o zosobnění zkázy a zla. Existuje dokonce mýtus, že na koho ksukol ukáže svým dlouhým prstem, ten brzy zemře. Tato pověra bohužel v minulosti vedla k vybíjení těchto krásných poloopic na mnoha místech ostrova.

Ksukol ocasatý je největší noční primát na světě. Kuriózní je, že v roce 1933 byl již považován za zcela vyhynulého, to se ale naštěstí nepotvrdilo. Díky jeho plachosti a nočnímu způsobu života byl znovu objeven teprve roku 1957. Dnes je v zoologických zahradách chováno asi 50 jedinců.

17. 06. 2022

Nejčtenejší


Mlok barmský obvykle dorůstá délky nepřesahující 20 cm. Ocas, který zde není dobře viditelný, je plochý, aby mlokovi usnadnil plavání.

15. 06. 2022

Ulovit mouchu a kořist spolknout žábě trvá jen pár zlomků vteřiny

23. 04. 2022

Vrcholové partie NP Bach Ma s primárním lesem a těžkou inverzní oblačností přinášejí vlhkost a vhodné mikroklima pro zdejší faunu i floru.

08. 09. 2021


Reklama

Nákaza smrtící „mlokožravou“ plísní se v Evropě poprvé projevila v populaci mloků skvrnitých (Salamandra salamandra) na březích řeky Mázy u nizozemského Maastrichtu.

20. 11. 2020

Pár čolků horských. Barevnější sameček má navíc hřbetní a ocasní kožní lem.

07. 11. 2020

„Plavit se“ umí i gekoni

Indický oceán z Madagaskaru na Andamanské ostrovy přepluli před 6 miliony předci gekonů felsuma andamanská (Phelsuma andamanense). Na přírodním voru se plavili více než 5 000 kilometrů. Dnes jsou v Bengálském zálivu jedinými zástupci felsum. Jejich nejbližší příbuzní žijí stále v „domovině předků“ na jihozápadě Indického oceánu. 

24. 10. 2020

Létavka šíronohá (Rhacophorus reinwardtii) se vyskytuje v jižní části Malajského poloostrova, na Sumatře, Jávě a Borneu. Byla zaznamenána zejména v oblastech primárního a sekundárního deštného pralesa. Žije v korunách stromů a při rozmnožování vytváří hnízdo nad vodními nádržemi a potoky. Mimo toto období dospělí jedinci pravděpodobně tráví většinu svého života v hořejších částech lesních pater. Mezi prsty předních i zadních končetin má létavka blány, které jí pomáhají částečně plachtit. Při skoku ze stromu tak dokáže doletět na vzdálenost desíti až patnácti metrů. Samečci jsou velcí zhruba 4–5 cm, samičky asi 5,5–8 cm.

02. 10. 2020

Barvy jako varování

Drobné žabky žijící v pralesích Jižní Ameriky jsou klasickým příkladem živočichů, kteří výrazným zbarvením upozorňují na svou nebezpečnost. Tito pestří obojživelníci z čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae) vylučují pokožkou jed, jímž jihoameričtí indiáni potírali hroty šípů. Míra toxicity jedu se však u jednotlivých druhů i populací výrazně liší a ukázalo se, že jen čtyři ze 175 druhů pralesniček používali indiáni jako zdroj jedovaté substance. Na fotografii je pralesnička amazonská (Ranitomeya amazonica), která se vyskytuje ve více barevných formách – na nohou a spodní části těla je síťová kresba kombinovaná z modré, šedé nebo zelené a černé. Horní část těla a hlava jsou buď pruhovaně oranžové, nebo červené.

13. 09. 2019

Parosnička srdíčková (Dyscophus guineti) je 6–9 cm velká žába z Madagaskaru. Živí se mravenci, které loví u jejich cestiček. Pokud se cítí být ohrožená, dokáže nafouknout tělo a odstrašit tak predátory

09. 05. 2018

Reklama

Kdo by čekal, že nový žabí druh bude objeven v centru největšího amerického města?

02. 05. 2018

Sameček získal „svou“ samičku, a tak hurá do vody.

24. 03. 2018

<p>Mohlo by se zdát, že larva Epomis circumscriptus je ropuchou polykána. Skutečnost je taková, že žába se v&nbsp;tomto okamžiku marně snaží zakousnuté larvy zbavit</p>

07. 10. 2017

<p>Rosničky skvěle šplhají a jsou velmi dobrými akrobaty</p>

09. 09. 2017

<p>Vedle neobvyklého zpěvu mají hvízdalky pěnodějné ještě jeden neobvyklý rys. Během páření (amplexu) vytváří žáby pěnu, která zabrání vysychání vajíček během období sucha a zřejmě je částěčně brání i před predátory</p>

02. 09. 2017

<p>Jediné místo výskytu atelopuse panamského bylo v&nbsp;malé oblasti tohoto středoamerického státu</p>

13. 07. 2017

Stránky

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907