Obojživelníci

Mlok barmský obvykle dorůstá délky nepřesahující 20 cm. Ocas, který zde není dobře viditelný, je plochý, aby mlokovi usnadnil plavání.

Ulovit mouchu a kořist spolknout žábě trvá jen pár zlomků vteřiny

Vrcholové partie NP Bach Ma s primárním lesem a těžkou inverzní oblačností přinášejí vlhkost a vhodné mikroklima pro zdejší faunu i floru.

Nákaza smrtící „mlokožravou“ plísní se v Evropě poprvé projevila v populaci mloků skvrnitých (Salamandra salamandra) na březích řeky Mázy u nizozemského Maastrichtu.

Pár čolků horských. Barevnější sameček má navíc hřbetní a ocasní kožní lem.

„Plavit se“ umí i gekoni

Indický oceán z Madagaskaru na Andamanské ostrovy přepluli před 6 miliony předci gekonů felsuma andamanská (Phelsuma andamanense). Na přírodním voru se plavili více než 5 000 kilometrů. Dnes jsou v Bengálském zálivu jedinými zástupci felsum. Jejich nejbližší příbuzní žijí stále v „domovině předků“ na jihozápadě Indického oceánu. 

Létavka šíronohá (Rhacophorus reinwardtii) se vyskytuje v jižní části Malajského poloostrova, na Sumatře, Jávě a Borneu. Byla zaznamenána zejména v oblastech primárního a sekundárního deštného pralesa. Žije v korunách stromů a při rozmnožování vytváří hnízdo nad vodními nádržemi a potoky. Mimo toto období dospělí jedinci pravděpodobně tráví většinu svého života v hořejších částech lesních pater. Mezi prsty předních i zadních končetin má létavka blány, které jí pomáhají částečně plachtit. Při skoku ze stromu tak dokáže doletět na vzdálenost desíti až patnácti metrů. Samečci jsou velcí zhruba 4–5 cm, samičky asi 5,5–8 cm.

Barvy jako varování

Drobné žabky žijící v pralesích Jižní Ameriky jsou klasickým příkladem živočichů, kteří výrazným zbarvením upozorňují na svou nebezpečnost. Tito pestří obojživelníci z čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae) vylučují pokožkou jed, jímž jihoameričtí indiáni potírali hroty šípů. Míra toxicity jedu se však u jednotlivých druhů i populací výrazně liší a ukázalo se, že jen čtyři ze 175 druhů pralesniček používali indiáni jako zdroj jedovaté substance. Na fotografii je pralesnička amazonská (Ranitomeya amazonica), která se vyskytuje ve více barevných formách – na nohou a spodní části těla je síťová kresba kombinovaná z modré, šedé nebo zelené a černé. Horní část těla a hlava jsou buď pruhovaně oranžové, nebo červené.

Parosnička srdíčková (Dyscophus guineti) je 6–9 cm velká žába z Madagaskaru. Živí se mravenci, které loví u jejich cestiček. Pokud se cítí být ohrožená, dokáže nafouknout tělo a odstrašit tak predátory

Kdo by čekal, že nový žabí druh bude objeven v centru největšího amerického města?

Sameček získal „svou“ samičku, a tak hurá do vody.

<p>Mohlo by se zdát, že larva Epomis circumscriptus je ropuchou polykána. Skutečnost je taková, že žába se v&nbsp;tomto okamžiku marně snaží zakousnuté larvy zbavit</p>

<p>Rosničky skvěle šplhají a jsou velmi dobrými akrobaty</p>

<p>Vedle neobvyklého zpěvu mají hvízdalky pěnodějné ještě jeden neobvyklý rys. Během páření (amplexu) vytváří žáby pěnu, která zabrání vysychání vajíček během období sucha a zřejmě je částěčně brání i před predátory</p>

<p>Jediné místo výskytu atelopuse panamského bylo v&nbsp;malé oblasti tohoto středoamerického státu</p>