planeta

Země a Mars

Obrázek nabízí představu vzhledu toulavé planety (je zobrazena na pozadí oblasti komplexu prachoplynných oblaků Rho Ophiuchi). Pozorování přístroji ESO pomohla odhalit minimálně 70 objektů tohoto typu. 

Přestože v dávné historii zřejmě tekla po povrchu Marsu voda a byly na něm i velká jezera, posledních několik milionů let je rudá planeta mimořádně vyprahlým místem.

Polární záře na Saturnu vznikají ze stejného důvodu jako na Zemi: v důsledku působení slunečního větru na magnetické pole planety. Na rozdíl od Země, kde polární záře trvá jen několik minut, na Saturnu je to i několik dnů.

Také na Uranu jsou k vidění polární záře, takhle je v roce 2011 zachytil Hubbleův vesmírný dalekohled. | Zdroj: ESA/Hubble & NASA, L. Lamy / Observatoire de Paris (CC BY 4.0)

Jupiter je sice velkou planetou, ale jeho hmotnost je hluboko pod limitem pro zážeh hvězdné fúze.

Ve výřezu je patrný disk kolem mladé hvězdy AB Aurigae. Blízko středu snímku je patrný zlom ve struktuře disku označovaný jako ‚twist‘ (jasná žlutá barva), o kterém se vědci domnívají, že ukazuje na přítomnost formující se planety.

Podle dat sondy InSight se Mars se třese více než Měsíc a o něco méně než Země.

Mimořádně silná magnetosféra obří planety s vyznačenými dráhami velkých měsíců.

Detailní snímek Velké rudé skvrny pořídila v roce 1979 americká sonda Voyager 1