příroda

Žabí jazyk je nejen mimořádně rychlý, je také pokrytý tisícovkami hlenových žláz, které vylučují jedny z nejlepkavějších slin na světě.

Tučnice mají na listech dva druhy žlázek. Stopkaté žlázky s deštníkovitou mnohobuněčnou hlavičkou produkují lepkavý sekret, který hmyz láká svým leskem a snad i vůní. Po dosednutí na list jej však tekutina znehybní a udusí. Menší přisedlé žlázky pak produkují trávicí enzymy a současně vstřebávají živiny. Jejich produkce se ale spustí až v okamžiku, kdy se chytí další kořist. Při trávení většího úlovku se mohou listy některých druhů svinovat od okrajů ke středu tak, aby natrávená tekutina nestékala pryč z listů.

Vývoj a vznik nových druhů tučnic probíhal ve třech různých oblastech. Jedna je na jihu USA, druhá ve Střední Americe, v Mexiku a třetí ve Středozemí. Kromě toho se ovšem tučnice vyskytují v chladnějších oblastech celé severní polokoule. 

Životní cyklus tučnic se liší právě podle lokalit, kde rostou. Rostliny z jihovýchodu USA jsou charakteristické stejnotvarými růžicemi listů, které vytrvávají celý rok a jejich tvar se nemění. Naproti tomu mexické tučnice mohou v období sucha vytvářet kratší, silnější listy, které nejsou masožravé. Rostliny mírného pásma zase přečkávají zimu pomocí zimních pupenů – hibernakulí. 

Květy tučnic vyrůstají obvykle jednotlivě a mají nápadnou pyskatou korunu, která připomíná květy rostlin čeledi krtičníkovitých, s nimiž jsou tučnice vzdáleně příbuzné. Květy rostlin jsou opylovány hmyzem a jejich plodem je podlouhle vejcovitá tobolka s drobnými semeny. (foto: Wikimedia Commons, Noah Elhardt, CC BY-SA 3.0)

Díky rýžovým políčkům si možná okolí rezervace Anja spletete s pohledem na asijskou krajinu.

Z rybníka na talíř

skokan zelený | výskyt: Evropa

Tento hybrid skokana skřehotavého a krátkonohého dorůstá 5–11 cm a jeho obvykle hnědé oči mění v době páření barvu: U samců přecházejí do zelenožluté, zatímco samicím žloutnou nebo získávají žlutohnědý odstín. Díky svému jasně zelenému zbarvení skokani na svou hmyzí oběť rádi číhají například v záplavě lístků okřehku menšího, lidově zvaného žabinec. K jejich nejurputnějším predátorům přitom patří člověk – zmíněný žabí druh se totiž považuje za delikatesu. (foto: Profimedia)

Přes den pstruha mramorového prakticky nemáte šanci vidět jinak než bez hnutí ležícího v bezpečí svého úkrytu

Jezero Dove lake a hora Cradle mountain patří k největším turistickým atrakcím.

Zkamenělá ponorka

Submarino | Argentina

Argentinské Ischigualasto a stejnojmenný národní park se po právu zařadily na seznam světového dědictví UNESCO. Význam místa tkví v unikátních geologických podmínkách, zároveň se však jedná o bohaté naleziště dinosauřích fosilií. K zajímavým útvarům patří také tato sestava kamenných věžiček, nazvaná Ponorka. (foto: Shutterstock)

Skvostnou podívanou nabízejí návštěvníkům mimo jiné ohromující vodopády Catarats Arcoiris (duhové vodopády).

Příliš početný doprovod

Těžko odhadnout, jak se asi cítí žraloci obrovští v oblíbených potápěčských destinacích. Kromě obvyklého doprovodu dalších ryb se k nim totiž přidávají desítky nadšených turistů, které tento obrovský tvor (měří obvykle okolo osmi metrů) samozřejmě fascinuje. A svou běžnou rychlostí přibližně 5 km/h žralok rozhodně houf obdivovatelů neužene.

Pokud vám skalní útvary připomínají slavný film Avatar, není to náhoda. Filmaři se jimi totiž nechali inspirovat. (zdroj: Wikipedia, chensiyuan CC BY-SA 4.0)

Voda bez rozdílu

kajman brýlový | Střední a Jižní Amerika 

Relativně nevelký zástupce čeledi aligátorovitých přebývá v pomalu tekoucích řekách, nížinných mokřadech či jezerech. Problémy mu však nečiní ani slaná voda, což z něj dělá univerzálního dravce. Takto si pochutnává na čerstvě skolené pirani. 

Pandy se jako jeden z mála druhů podařilo zachránit před vymřením. Jejich stavy za poslední roky vzrostly o 16 %. Ochrana stanovišť pandy velké pomáhá i dalším zvířatům, včetně ptáků a obojživelníků.