příroda

Květy rostliny Hydnora africana „voní“ po výkalech, aby přilákaly vrubouny a hrobaříky, kteří je opylují.

<h3>Relikt z pravěku</h3><p>Ostrorepi jsou označováni jako živoucí fosilie a při pohledu na ně se není čemu divit. Jejich vyhynulí příbuzní, kyjnožci, dorůstali až tří metrů. Dnešní ostrorepi se (naštěstí) spokojí s šedesáti centimetry – největším druhem je ostrorep americký, menší zástupce pak najdete na indickém a japonském pobřeží.&nbsp;</p>

Galapážské souostroví tvoří osmnáct ostrovů větších než kilometr čtvereční. Na snímku leguán mořský Amblyrhynchus cristatus.

Příčinou umírání baobabů je možná změna klimatu, možná se prostě jen dožily svého „vyměřeného věku“.

Když hladoví drak

Varanovití představují nejmohutnější čeleď žijících ještěrů: Na délku měří až 3 metry a hmotností se přibližují k 70 kg. Za obětí se buď potají plíží, nebo ji přepadnou ze zálohy. Jejich primárním instinktem je zaútočit na hlavu a v ideálním případě prokousnout kořisti krk.

Pozůstatky pripjaťského zábavního parku.

Mořští andělé patří do početné skupiny mořských slimáků. Svá „křídla“ využívají k plavání – mezi vědci ale nepanuje shoda, zda je využívají jako křídla, nebo spíše jako pádla. Na svou velikost (největší druhy dorůstají 5 centimetrů) dokážou vyvinout pozoruhodnou rychlost okolo 10 cm/s. Živí se takřka výhradně „mořskými motýly“.

Růžová záplava v ohrožení

Obří hejno plameňáků růžových nedaleko keňského jezera Nakuru je oblíbenou turistickou atrakcí. Turismus zde generuje příjmy okolo 1,3 milionu dolarů měsíčně (v přepočtu asi 30 milionů korun). Jezero ale trpí značným znečištěním a poklesem hladiny. V záchraně jezera a jeho růžových obyvatel se proto angažuje místní neziskové sdružení.

Vavřínový les na Madeiře vypadá jako ideální místo pro natáčení pohádek.

Hravý domov 

Kategorie: Široký úhel, 1. místo a absolutní vítěz soutěže | kde: Antarktida | fotograf: Greg Leceour

Francouz Greg Leceour se zúčastnil antarktické expedice, která zkoumala, jak volně plující kry ovlivňují mořský život: Kromě toho, že z pevniny odnášejí důležité živiny pro fytoplankton, stávají se také jakýmsi mobilním domovem řady zvířat – v tomto případě tuleňů krabožravých.

Marsovská krajina

poušť Atacama
kde: Chile | extrém: dlouhotrvající sucho

Jihoamerická poušť Atacama představuje jedno z nejsušších míst na Zemi. Před dešti, jež by mohly přijít z amazonských pralesů, ji „chrání“ nedaleké štíty And. Prší tam přibližně jednou za deset let a srážky se počítají na milimetry. Nejdelší období bez deště trvalo čtyřicet roků. Kvůli podobnosti s marsovským prostředím využívá oblast i NASA k testování zařízení pro mise na rudou planetu. A přestože vědci považovali lokalitu za zcela mrtvou, nedávno se tam podařilo objevit některé mikroorganismy.

Jeden ze Západofríských ostrovů Ameland. Za odlivu je možné k němu dojít suchou nohou z pět kilometrů vzdáleného pobřeží Waddenzee.