příroda

Na pastvě

Autor: Viktor Vrbovský
Použitá technika: Canon EOS 5D Mark II
Leguáni mořští (Amblyrhynchus cristatus) nemají lehký život – každý den se musejí potopit do vln studeného Pacifiku, aby sehnali něco k snědku. Na dně si najdou balvan hustě porostlý chutnými řasami, ke kterému se ukotví silnými drápy a rychle se pasou. Čas je proti nim – voda rychle odčerpává teplo ze studenokrevného těla a silné vlnobití dá také zabrat. Po ukojení základních potřeb si pak užívají zaslouženého odpočinku a až do západu slunce se blaženě vyhřívají na pobřežních skalách. Pořízeno na galapážském ostrově Fernandina.

Z lesa se vynořuje několik samic s mláďaty na zádech

Jedny z nejznámějších portrétů Maorů vytvořil český malíř Bohumír Lindauer (1839–1926). Na Novém Zélandu pobýval od roku 1874 a jeho obrazy se těšily velké oblibě u původních obyvatel i mecenášů umění.

Ačkoliv patří zánik světa k nejoblíbenějším tématům popkultury, vyhubit pozemský život je mnohem náročnější, než by se na první pohled zdálo…

Živé ploty působí esteticky, ale zároveň jsou také domovem mnoha druhů živočichů i jiných rostlin.

V pralesním porostu se ukrývá i lepoještěr obrovský, který vyhledává vlhčí horské lesy v blízkosti řek.

Pod zelenou střechou 

Turfové neboli trávníkové domky na Islandu jsou výsledkem adaptace na drsné klima a chlubí se víc než tisíciletou historií. Základ tradičního stavení umístěného často na svahu kopce tvoří ploché kameny, nesoucí dřevěnou konstrukci. Na ni se pokládá vrstva hlíny a osazuje se drny. Stavitelé je seřezávají z půdy v dlouhých pásech, jimiž pak pokryjí střechu pro zajištění výborné tepelné izolace. Podlaží vzniká ze dřeva, kamení či zeminy, v závislosti na účelu domu.

Leguánek anolis rudokrký (Anolis carolinensis) pomohl vědcům dokázat, že obnovené části těla mají jen některé vlastnosti původních.

Hroznýšovce kubánského můžete v Česku spatřit v mnoha zoologických zahradách - v Brně, Liberci, Praze, Děčíně nebo třeba v Jihlavě.

Aby lidé kmene Bajau Laut vydrželi tlak v hloubce přes 70 m, propichují se už malým potápěčům ušní bubínky. Tibetští šerpové zase na rozdíl od nás vdechují do rozšířených plic víc vzduchu.