příroda

Lesní železnice byly ve velkém budovány v době mniškové kalamity mezi lety 1917–1927.

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Jako výborné řešení zalesnění holin a ředin se jevila výsadba rychle rostoucích dřevin typu borovice či smrku.

Central Park má čtyři kilometry na délku, necelý kilometr na šířku a plochu tří a půl kilometru čtverečních. Ročně tudy projde kolem 35 milionů návštěvníků. (foto: Shutterstock)

<p>Fjord Milford Sound označil za osmý div světa už spisovatel Rudyard Kipling.</p>

Hyje, kupředu!

Samečka nosorožíka si ke svezení vybrala tropická žába. Vyškrábala se mu na krovky a dokázala se udržet asi pět minut, přestože se brouk několikrát pokusil vzlétnout. Nakonec snahu vzdal a počkal, až vetřelkyně sleze dobrovolně. Snímek pořídil fotograf Hendy Mp poblíž svého domu v indonéském Sambasu.

<p>Krajina každého z ostrovů je jiná, a na každém tak roste odlišná flóra. Souostroví nabízí útočiště také vymírajícímu kaloni, jemuž se přezdívá „boninská létající liška“</p>

Žirafy patří mezi běžné obyvatelky farem, takže je na cestách po Limpopu potkáte relativně často.

Synchronizované zívání představuje pro lvy signál sociální soudržnosti.

Mandrilové jsou blízce spřízněni s paviány a geneticky ještě bližší jsou jim drilové. Mandrilové a drilové byli dříve zařazeni do stejného rodu jako paviáni (Papio), ale dnes mají svůj samostatný rod Mandrillus.

Orel bělohlavý, symbol USA, se usadil i v parku Waterston-Glacier na pomezí své „rodné“ země a Kanady.

Správná výchova

Arménské děti jsou od narození vedeny k práci, a nedělá jim tedy problém přiložit doma ruku k dílu. Pokud je otec pastýřem a potřebuje pomoct s nelehkým údělem, může snadno zaměstnat své syny, kteří v takovém případě dokonce dostanou omluvenku ze školního vyučování. (foto: Roman Šudoma)

Žabí jazyk je nejen mimořádně rychlý, je také pokrytý tisícovkami hlenových žláz, které vylučují jedny z nejlepkavějších slin na světě.

Tučnice mají na listech dva druhy žlázek. Stopkaté žlázky s deštníkovitou mnohobuněčnou hlavičkou produkují lepkavý sekret, který hmyz láká svým leskem a snad i vůní. Po dosednutí na list jej však tekutina znehybní a udusí. Menší přisedlé žlázky pak produkují trávicí enzymy a současně vstřebávají živiny. Jejich produkce se ale spustí až v okamžiku, kdy se chytí další kořist. Při trávení většího úlovku se mohou listy některých druhů svinovat od okrajů ke středu tak, aby natrávená tekutina nestékala pryč z listů.

Vývoj a vznik nových druhů tučnic probíhal ve třech různých oblastech. Jedna je na jihu USA, druhá ve Střední Americe, v Mexiku a třetí ve Středozemí. Kromě toho se ovšem tučnice vyskytují v chladnějších oblastech celé severní polokoule. 

Životní cyklus tučnic se liší právě podle lokalit, kde rostou. Rostliny z jihovýchodu USA jsou charakteristické stejnotvarými růžicemi listů, které vytrvávají celý rok a jejich tvar se nemění. Naproti tomu mexické tučnice mohou v období sucha vytvářet kratší, silnější listy, které nejsou masožravé. Rostliny mírného pásma zase přečkávají zimu pomocí zimních pupenů – hibernakulí. 

Květy tučnic vyrůstají obvykle jednotlivě a mají nápadnou pyskatou korunu, která připomíná květy rostlin čeledi krtičníkovitých, s nimiž jsou tučnice vzdáleně příbuzné. Květy rostlin jsou opylovány hmyzem a jejich plodem je podlouhle vejcovitá tobolka s drobnými semeny. (foto: Wikimedia Commons, Noah Elhardt, CC BY-SA 3.0)