příroda

Autor: Katarína Hrinčová
Použitá technika: Nikon D3200 + objektiv Sigma 18–200 mm; 1/250 s., f/5,6, ISO 110

Bylo dost zima a tento žluťásek čičorečkový (Colias hyale) nedokázal v chladu létat. Proto se usadil na mém prstu jako na vyhřívaném stonku trávy.

Velkolepá večerní výzdoba

Oblaka typu mammatus poznáte snadno podle desítek až stovek oblých výběžků, které „visí“ pod hlavní vrstvou. Pokud navíc fotograf trefí teplé světlo zapadajícího slunce a zachytí oblaka při bočním osvětlení, naskytne se vám úchvatná podívaná.

Večer na severovýchodě Tádžikistánu v blízkosti průsmyku Ak-Bajtal

Dnešní krajina v okolí Černobylu má k nukleární pustině daleko.

V chráněné lokalitě s nížinami i vysokými vrcholy se dobře daří pestré paletě zvířat a rostlin. Jedním z druhů, žijících jen v oblasti západního Kavkazu je například Kozorožec kavkazský.

Na pastvě

Autor: Viktor Vrbovský
Použitá technika: Canon EOS 5D Mark II
Leguáni mořští (Amblyrhynchus cristatus) nemají lehký život – každý den se musejí potopit do vln studeného Pacifiku, aby sehnali něco k snědku. Na dně si najdou balvan hustě porostlý chutnými řasami, ke kterému se ukotví silnými drápy a rychle se pasou. Čas je proti nim – voda rychle odčerpává teplo ze studenokrevného těla a silné vlnobití dá také zabrat. Po ukojení základních potřeb si pak užívají zaslouženého odpočinku a až do západu slunce se blaženě vyhřívají na pobřežních skalách. Pořízeno na galapážském ostrově Fernandina.

Z lesa se vynořuje několik samic s mláďaty na zádech

Jedny z nejznámějších portrétů Maorů vytvořil český malíř Bohumír Lindauer (1839–1926). Na Novém Zélandu pobýval od roku 1874 a jeho obrazy se těšily velké oblibě u původních obyvatel i mecenášů umění.

Ačkoliv patří zánik světa k nejoblíbenějším tématům popkultury, vyhubit pozemský život je mnohem náročnější, než by se na první pohled zdálo…

Živé ploty působí esteticky, ale zároveň jsou také domovem mnoha druhů živočichů i jiných rostlin.

V pralesním porostu se ukrývá i lepoještěr obrovský, který vyhledává vlhčí horské lesy v blízkosti řek.

Pod zelenou střechou 

Turfové neboli trávníkové domky na Islandu jsou výsledkem adaptace na drsné klima a chlubí se víc než tisíciletou historií. Základ tradičního stavení umístěného často na svahu kopce tvoří ploché kameny, nesoucí dřevěnou konstrukci. Na ni se pokládá vrstva hlíny a osazuje se drny. Stavitelé je seřezávají z půdy v dlouhých pásech, jimiž pak pokryjí střechu pro zajištění výborné tepelné izolace. Podlaží vzniká ze dřeva, kamení či zeminy, v závislosti na účelu domu.