pulzar

Mlhovina kolem pulzaru Kes 75

Oba objekty od sebe dělí okolo 300 tisíc kilometrů, tedy méně, než kolik činí vzdálenost Země k Měsíci.

První pulzar se podařilo detekovat v roce 1967. Protože objevitele nejprve zmátlo jeho nepřirozeně pravidelné vyzařování, nazvali objekt LGM-1, tedy Little Green Men neboli „malí zelení mužíčci“.

Neutronové hvězdy mají obvykle průměr jen okolo dvaceti kilometrů. Jejich hmotnost ale převyšuje Slunce.

Extrémně rychle rotující neutronová hvězda neboli pulzar

<p>Systém ARP 299 je doslova prošpikován vysoce zářivými zdroji. Astronomové jich zde napočítali hned 25.</p>

<p>Sharpless 2-240, neboli Špagetová mlhovina, na obloze pokrývá téměř 3 stupně a k vidění je v souhvězdích Býka a Vozky.</p>

<p>Pulsary v&nbsp;centru Mléčné dráhy zřejmě čerpají hmotu od hvězdných partnerů</p>

<p>Některé pulsary mají zlodějské choutky&nbsp;</p>

<p>Observatoř HAWC pozoruje gama záření v nadmořské výšce 4 100 metrů</p>

<p>Americká observatoř NuSTAR identifikovala zdroj rentgenového záření v Andromedě</p>

<p>Pulsary jsou jako extrémní majáky v&nbsp;hlubokém vesmíru</p>

<p>Pokud jsou pulsary ve dvojhvězdě, tak mohou krást hvězdný materiál společníkovi</p>

<p>Malířova představa erupce na magnetaru</p>