Vánoce

Zvyk zdobit vánoční stromeček se k nám dostal až počátkem 19. století z Německa. Kresba vánočního stromku dánského malíře Viggo Johansena z roku 1891.

Pro skutečný požitek z jídla nebyla na vánoční hostině důležitá jen chuť pokrmů, ale i dokonale upravená tabule.

První zmínky o konzumaci šneků pocházejí ze 16. století, kdy nechyběli například na stolech Rožmberků. Později se z nich stalo typické vánoční jídlo, jež bylo postním jídlem chudiny.

Smažený kapr s bramborovým salátem se probojoval na favorita sváteční tabule až za první republiky. V prvních chudých poválečných letech se z konzumace levných a relativně hojných ryb stala spíše nutnost.

Houbový kuba se jí na Štědrý den už od dob pohanů.

Díky vánočce-štědrovce dostaly Vánoce mnohde přívlastek štědrovnicové.

Vánoční děti jsou výjimečné

Kaše nesměla chybět, byla totiž symbolem hojnosti.

Vánoce jsou jen dalším z původně pohanských svátků, které oslavují zimní slunovrat.

Opylení nenápadných květů jmelovitých rostlin (Viscaceae) zajišťuje hmyz nebo vítr. Semena se šíří buď pomocí ptáků, nebo jsou z plodů vystřelována tlakem zrajícího míšku. Aby se semeno udrželo na větvích hostitelských rostlin, je obaleno lepkavým viscinem. Klíčící semeno roste na povrchu větve nejprve samostatně, čerpá zásobní látky a vodu z dužnatých děloh. Postupně vytváří haustorium, přeměněný kořen. Ten má ze začátku tvar přísavného terčíku, který semenáček fixuje na větvi a později z jeho středu proniká do cévních svazků hostitele. U některých druhů vytváří haustorium nový orgán, endofyt, který se dále šíří větvemi a infikuje celý strom.

Dospělé keře mohou mít i několik metrů v průměru, naopak nejmenší druh, jihoafrické Viscum minimum cizopasící na sukulentních pryšcích, je velké jen asi 5 mm.

<p>Statistiky ukazují, že až 84 % amerických dětí má v předvánočním čase osobní zkušenost ze setkání s „živým Santou“.&nbsp;</p>