Tenhle futuristický šperk brázdil před šedesáti lety americký středozápad

12.02.2018 - Olga Nivnická

Pojmenovali ho Mercury, což v angličtině znamená rtuť. Vlak ve futuristickém designu vozil cestující na tratích společnosti New York Central Railroad mezi městy amerického středozápadu

<p>Éra vlaku Mercury trvala zhruba dvě desetiletí a definitivně skončila v padesátých letech 20. století. Své jméno získal po římském bohu poslů Merkurovi.</p>

Éra vlaku Mercury trvala zhruba dvě desetiletí a definitivně skončila v padesátých letech 20. století. Své jméno získal po římském bohu poslů Merkurovi.


Reklama

Navrhl ho ve třicátých letech 20. století průmyslový designér Henry Dreyfuss, autor mnoha designových ikon – ať už šlo o lokomotivy, vysavače, telefony či psací stroje. Splňoval požadavky tehdy dominujícího stylu Art deco a zároveň působil zcela ojediněle.

Ve své době to byl vůbec první stroj navržený komplexně a do posledního detailu – od tvaru hliníkového pláště v barvě rtuti po užívaný porcelán. V každém vagonu bylo kolem 48 až 56 míst na sezení, některé měly i zvláštní kuřácký salonek. Jídelní vůz se dělil na tři oddíly o celkové kapacitě 56 osob. Nechyběl ani oddíl s barem a soukromé salonky.  

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií: Superretro

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Revue

Ani se spaním se to nemá přehánět

Věda

František Josef I. žil déle než 86 let, z toho 68 let panoval a řídil osudy jedné z největších a nejmocnějších říší světa. Stal se symbolem jistoty a trvalosti, ale i nehybnosti. 

Zajímavosti

Jižní pól Jupiteru na snímku sondy Juno. Pro srovnání siluety USA a Texasu

Vesmír

Tre Cime di Lavaredo

1. MÍSTO KATEGORIE KRAJINY ZA NAŠIMI HRANICEMI
1. MÍSTO ABSOLUTNÍHO POŘADÍ

Autor: Jiří Soukup
Použitá technika: Nikon D750 a objektivem Irix 15 F2,4; horizontální panorama složené z osmi snímků focených na výšku

Snímek byl pořízen v Dolomitech u známého skalního útvaru Tre Cime di Lavaredo. Vypravil jsem se do této oblasti spolu s přáteli na večerní focení, ale zastihla nás bouřka před níž jsme se museli schovat do takové menší jeskyně, kterou jsme náhodou objevili. Když zbývalo asi 15 minut do západu slunce a když už přestávalo pršet, tak jsme se rozhodli pro cestu zpět – smíření s tím, že asi žádný snímek nepořídíme. Jenže po asi 10 minutách co jsme byli na zpáteční cestě, se obloha začala protrhávat a příroda nám vykouzlila nádherné podmínky o kterých fotograf může jenom snít!

Příroda

Terén Antarktidy na mapě projektu BedMachine

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907