Testy jaderných bomb během studené války měnily atmosféru i počasí

15.05.2020 - Stanislav Mihulka

Během studené války, tedy mezi léty 1947 a 1991, proběhly stovky a tisíce testů jaderných zbraní. Celkový počet těchto testů odborníci odhadují na více než dva tisíce. Jakým způsobem se tyto experimenty podepsaly na stavu klimatu a počasí?

<p>Radioaktivní záření z testů jaderných zbraní působí na tvorbu dešťových mraků a ovlivňuje množství srážek.</p>

Radioaktivní záření z testů jaderných zbraní působí na tvorbu dešťových mraků a ovlivňuje množství srážek.


Reklama

Před více než půlstoletím světem otřásaly testy jaderných zbraní, v nichž jaderné velmoci demonstrovaly svou sílu a zároveň vylepšovaly potřebné technologie. Jaderné testy se odehrávaly na několika místech planety, kde po sobě zanechávaly následky. Nový výzkum britských badatelů ukazuje, že se tyto jaderné exploze podepsaly i na tehdejším počasí.

V době jaderných testů tehdejší vědci sledovali šíření radioaktivity a odvozovali z něj pohyb vzduchových mas v atmosféře. Giles Harrison z britské University of Reading a jeho tým využili stejná data k tomu, aby prozkoumali vliv jaderných testů na dešťové srážky. Zjišťovali, jak mezi lety 1962 a 1964 radioaktivní záření z jaderných testů ovlivnilo elektrické poměry v atmosféře, změnilo elektrické náboje kapiček vody a následně ovlivnilo i dešťové mraky.

TIP: Hrátky s Pandořinou skříňkou: Největší jaderné pokusy v lidských dějinách

Výsledky jejich výzkumu ukazují, že testy jaderných bomb za studené války zřejmě vedly ke zvýšení dešťových srážek, po dobu nejméně dvou let. Vlivem působení radioaktivního záření v atmosféře vznikaly hustší dešťové mraky, z nichž pak víc pršelo. Harrison a jeho kolegové jsou přesvědčeni, že bychom v budoucnu mohli geoinženýrskými zásahy s využitím elektřiny v atmosféře v případě potřeby měnit množství srážek, ať už kvůli suchu nebo naopak kvůli záplavám.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dědeček kakadu

Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.

Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ HarrisonCC BY-SA 4.0)

Příroda

Čínská analýza vzorků měsíčního regolitu odhalila vodu uloženou v impaktovém skle. (foto: Wikimedia Commons, NielanderCC0 1.0)

Vesmír

Král Artuš v představě anglického malíře Charlese Ernesta Butlera. Zdá se, že předobrazem Artuše byl úspěšný vojevůdce, nebo dokonce několik vojevůdců toho jména. (zdroj: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Kontaminované oční kapky mají tedy na svědomí již tři lidské životy a není vyloučeno, že se počet obětí bude ještě dál zvyšovat. (ilustrační foto: Unsplash, CC0)

Věda
Zajímavosti

Italští vojáci na Monte Grappa. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907