Pohoda až do konce: Dinosauři v Novém Mexiku prospívali až do pádu meteoritu
Nová studie amerických vědců přepisuje konec dinosauří éry – ukazuje, že tito dávní vládci planety nebyli před dopadem ničivého asteroidu na ústupu, ale žili v rozmanitých, prosperujících ekosystémech až do samého konce.
Po desetiletí převládala mezi odborníky představa, že dinosauři byli už dávno před dopadem obřího meteoritu v podstatě odsouzeni k záhubě. Vědci se domnívali, že jejich rozmanitost i početnost klesaly a že katastrofa před 66 miliony lety byla jen definitivní ranou pro už tak skomírající skupinu. Nová studie publikovaná v prestižním časopise Science ale naznačuje, že skutečnost byla nejspíš úplně jiná.
Poslední rozkvět
Tým odborníků z Baylorovy univerzity, Státní univerzity Nového Mexika, Smithsonova institutu a několika dalších institucí analyzoval fosilie z oblasti Naashoibito Member v severozápadním Novém Mexiku. Tyto vrstvy hornin zachycují období těsně před masovým vymíráním dinosaurů – jejich stáří se pohybuje mezi 66,4 a 66 miliony let, tedy jen těsně před okamžikem, kdy Zemi zasáhl ničivý asteroid.
Podle vedoucího výzkumu Daniela Peppeho zde dinosauři žili ve stejnou dobu jako slavní obyvatelé formace Hell Creek v Montaně a rozhodně nevykazovali známky úpadku. Naopak – šlo o rozmanité a životem kypící ekosystémy.
Dinosauři ve vrcholné formě
Nová data ukazují, že dinosaury z pozdní křídy nelze vnímat jako jednotnou „vyčerpanou“ skupinu. Naopak – po celé západní části Severní Ameriky se vyvinuly výrazně odlišné regionální komunity. Ty se nelišily ani tak podle geografických překážek, jako spíš podle teplotních rozdílů mezi oblastmi.
„Naše výsledky jednoznačně ukazují, že dinosauři nebyli v útlumu. Dařilo se jim skvěle až do samého konce,“ vysvětluje spoluautor studie Andrew Flynn. Tento objev tak zpochybňuje dlouho zakořeněnou představu o pomalém úpadku.
Život po dopadu
Když před 66 miliony let zasáhl Zemi ničivý asteroid, dinosauří éra skončila prakticky okamžitě. Ale právě pestré ekosystémy, které po sobě dinosauři zanechali, umožnily rychlý rozvoj savců. Už během 300 000 let po masovém vymírání dinosaurů se savci začali prudce diverzifikovat – měnila se velikost jejich těl, strava i způsob života.
Zajímavé je, že stejné teplotní zóny, které kdysi rozdělovaly dinosauří „bioprovincie“, přetrvaly i po katastrofě. Savci na severu a jihu Severní Ameriky se vyvíjeli rozdílně, což ukazuje, jak zásadní roli hrálo klima i po největším kataklyzmatu v dějinách života. Nová zjištění podle vědců mění příběh dinosaurů: nešlo v jejich případě o pomalé skomírání, ale o náhlý konec období nebývalého rozkvětu.
