Podivný pohřeb u římské pevnosti: Muži, kterému před 2 000 lety oddělili hlavu, vědci opět vrátili podobu

Římané se po invazi do Británie za císaře Claudia v roce 43 n. l. pokoušeli dostat pod svou kontrolu také Skotsko. Po vítězství nad koalicí původních kaledonských kmenů v bitvě u Mons Graupius, která se odehrála přibližně v roce 83 n. l. se snažili upevnit svou nadvládu. Kolem roku 120 ale ustoupili k silně opevněnému Hadriánovu valu poblíž dnešní hranice Anglie a Skotska.

V rámci druhého pokusu o ovládnutí jižního Skotska, který zahrnoval i vybudování Antoninova valu, vznikla pevnost Inveresk, jihovýchodně od dnešního Edinburghu. Sloužila jako velitelské a zásobovací centrum pro římské pevnosti podél Antoninova valu. 

Právě u této pevnosti byl pohřben muž, který zemřel asi před 2 000 lety a po smrti mu byla z nejasných důvodů useknuta hlava. Odborníci z National Museums Scotland ve spolupráci s nezávislým britským forenzním antropologem Christopherem Rynnem nedávno rekonstruovali jeho tvář podle nalezené lebky.

Tvář posmrtně dekapitovaného muže

V době smrti, k níž došlo mezi lety 142 a 165 n. l., bylo dotyčnému muži kolem 50 let. Chemická analýza jeho ostatků naznačuje, že vyrůstal v jižní Británii. Oddělování hlav od těl mohlo být neobvyklým pohřebním rituálem některých obyvatel této oblasti. V jižní Británii totiž byly nalezeny i další podobně dekapitované ostatky pocházející přibližně ze stejného období.

Analýza kostry naznačila, že vedl aktivní život. Měl zlomený a následně zhojený nos a na pravém lokti se nacházely rozsáhlé kostní výrůstky, které mohly souviset s artritidou, případně mohly být reakcí na fyzické poranění.

Navzdory tělesnému postižení však muž mohl používat zbraně druhou rukou, případně mohl v římské armádě zastávat funkci, která nevyžadovala boj v první linii, například práci písaře. Výrazné opotřebení předních zubů podle archeologů naznačuje, že si sníženou pohyblivost kompenzoval držením předmětů mezi zuby.  

Skotská půda kvůli kyselosti a dalším vlastnostem jen zřídka umožňuje zachování lidských koster, takže objev ostatků z římské doby je poměrně vzácný. Přestože byl muž po smrti sťat, další okolnosti pohřbu naznačují, že s ním bylo zacházeno důstojně. Jeho pohřeb se tedy lišil od pohřbů popravených zločinců, kteří byli v římské Británii často stínáni.

Okolnosti pohřbu ukazují, že muž patřil k římské armádě. Místní lidé jako on mohli pracovat jako služebníci nebo řemeslníci přidružení k římským legiím, případně mohli být vojáky v pomocných jednotkách, nebo dokonce v legiích tvořených římskými občany. V době stavby Antoninova valu bylo v římské armádě ve Skotsku zřejmě už jen málo vojáků přímo z Apeninského poloostrova.