Kdo jsou předkové dnešních Španělů? Genetická analýza odhalila stopy Římanů i dávných migrací

Pyrenejský poloostrov má dlouhou a napínavou historii, co se týká archeologických nálezů nebo psaných záznamů. Jak je to s genetikou?

Současný ředitel Přírodovědného muzea v Barceloně Carles Lalueza-Fox s početným mezinárodním týmem odborníků rekonstruoval genetickou historii Pyrenejského poloostrova v období od 1. do 8. století našeho letopočtu. Vědci v rámci výzkumu analyzovali 243 dávných genomů pocházejících z 31 archeologických nalezišť.

Pyrenejský poloostrov patřil k prvním významným územím, která Řím dobyl. Díky své poloze mezi Atlantikem a Středozemním mořem i bohatým přírodním zdrojům se Hispánie stala důležitou součástí říše. O několik století později oslabení římské moci usnadnilo příchod germánských Alanů, Vandalů a Svébů v roce 409.

Genetická historie Pyrenejského poloostrova

Po pádu Západořímské říše zakládaly tyto a další germánské skupiny v různých částech Evropy nová království. Na Pyrenejském poloostrově vzniklo roku 507 království Vizigótů.

Některé z těchto státních útvarů sice neměly dlouhého trvání, přesto se podílely na utváření středověké politické identity a dlouhodobě ovlivnily podobu budoucích evropských států. Dosud ale nebylo jasné, zda hluboký politický a kulturní vliv těchto migrací provázela také stejně rozsáhlá proměna obyvatelstva.

Vědci v novém výzkumu, publikovaném v odborném časopise Cell, zkombinovali genetické a archeologické důkazy a došli k závěru, že dobytí Pyrenejského poloostrova Římem přineslo rozsáhlé demografické a genetické změny místního obyvatelstva. Naproti tomu migrace Svébů, Vandalů, Alanů a Vizigótů v pozdní antice měly na genetické složení obyvatel Hispánie podstatně menší dopad.

Římská nadvláda vedla k příchodu lidí s předky z východního Středomoří a severní Afriky. Vznikla tak různorodá společnost propojená migračními trasami a kontakty napříč celým Středomořím. Od 5. století se na Pyrenejském poloostrově v souvislosti s příchodem Germánů objevují lidé s původem ve střední a severní Evropě, ale jen na některých místech. Většina komunit si zachovala genetickou rozmanitost typickou pro hispano-římské obyvatelstvo.