Reklama


Třetí Řím: Proč se ruští carové cítili pokračovateli římských tradic?

06.06.2018 - Julie Jančárková - Sergej Gagen

Ruští carové mluvili o svém státu jako o třetím Římu. Pokládali se za nástupce Byzantské říše, východního Říma, a na Rusi tak nebyla nouze o legendy, které ony tři Římy spojovaly

<p>Car Michail Fjodorovič Romanov s bojary</p>

Car Michail Fjodorovič Romanov s bojary


Reklama

První ruská vládnoucí dynastie Rurikovců měla kořeny u švédských Vikingů, Varjagů. Kolem roku 1518 ale vznikla legenda, že Rurik (+879), zakladatel rodu, byl příbuzným císaře Římské říše Oktaviána Augusta (+14), za jehož panování přišel na svět Ježíš. V římském vládci se tak spatřovalo pojítko nejen politické, ale i z hlediska křesťanských dějin.

Dědicem Byzance (z ruského pohledu pravého křesťanského státu) je Rusko z duchovního hlediska legitimně. Jiná legenda praví, že byzantský císař Konstantin IX. Monomach (+ 1055) poslal svému vnukovi Vladimíru (v letech 1113–1125 kyjevský velkokníže) korunovační klenoty, k nimž patřily barmy, řetěz z arabského zlata, čapka a relikviářový kříž, který Konstantin vlastnoručně sňal ze své hrudi. Ruský kníže dostal po byzantském panovníkovi i jméno: Vladimír Monomach.

Z celého souboru byla nejdůležitější čapka zvaná Monomachova a barmy, jejichž počátky legendisté našli u samotného babylonského krále Nabukadnesara a pak je spojili i s již řečeným císařem Augustem.

Tyto předměty se ve starých knihách nazývají „carská hodnost“, což souvisí zjevně s tím, že pojem „moc“ byl ve středověku spojen s konkrétní věcí, která se stávala jejím symbolem, a předání moci se odehrávalo předáním tohoto symbolu: z Babylonu do Říma, z Říma do Konstantinopole a odtud do Ruska. Předání moci se v Rusku nakonec soustředilo do nejvzácnějšího klenotu – Monomachovy zlaté čapky (někdy se jí říká koruna). Tu jako jediný klenot předával jeden panovník druhému, ostatní věci se zhotovovaly speciálně pro každého cara.

Nejsi-li patriarcha, nemluv

Korunovační obřad v Rusku vznikl někdy na konci 15. století, za knížete Ivana III. a vycházel z byzantských zvyklostí. Atributy moci velikého knížete na Rusi tehdy tvořily barmy a Monomachova čapka. Ivan Hrozný v polovině 15. století už měl také náprsní kříž, žezlo a řetěz. Zlaté jablko se do souboru klenotů dostalo koncem 16. století, v době vlády Borise Godunova

Obřad korunovace se tradičně konal v majestátní Uspenské katedrále moskevského Kremlu, starobylé rezidenci ruských panovníků. Slavnostní průvod začínal od nedalekého paláce. Cesta byla pokryta suknem a rudým sametem a po celou dobu ji pečlivě chránili střelci, aby na ni nikdo nevstoupil. Hlasitě a najednou se rozezněly zvony mnoha kremelských chrámů a předměty „carské hodnosti“, přikryté drahými látkami zdobenými zlatem a drahokamy, se jeden po druhém přenášely na velkých zlatých tácech do chrámu. Nosiče klenotů doprovázeli dvořané z nejbližšího okolí nastupujícího cara. Kromě panovníka a patriarchy se nikdo nesměl relikvií dotknout, znamenalo by to ponížení carské důstojnosti. Na rozdíl od předmětů „carské hodnosti“ nemělo jablko a žezlo takový význam, car je mohl na malou chvíli předat k držení bojarům.

Obřad se konal za přítomnosti mnoha lidí, kterým bylo přísně zakázáno mluvit. Slyšet měl být jen car a patriarchové. V ohromném chrámovém prostoru se tak rozhostilo „veliké mlčení a ticho“. Car měl na sobě vrstvené slavnostní roucho z brokátu, sametu a atlasu, bohatě vyšité perlami a drahokamy. Bylo mimořádně těžké a panovníka museli přidržovat k tomu zvlášť vyčlenění dvořané. Samotná korunovace začala navléknutím náprsního kříže. Za čtení modliteb pak carovi oblékali barmy, Monomachovu čapku a řetěz. Do pravé ruky mu vložili žezlo a do levé jablko. Ceremonii uzavíral obřad pomazání. 

Carovo mystické tělo

Obřad pomazání se do Ruska dostal ze Západu. Přesto se od západní zvyklosti odlišoval: jednak se pomazání konalo až po obřadu korunovace, a také se místo svěceného oleje používalo křižmo (jako u kněží). Pomazání vlastně zdvojilo tělesnost panovníka přidáním mystického těla, v němž přebýval Duch svatý. Znamenalo to, že car se od té chvíle nachází pod božskou ochranou a jeho moc získává sakrální charakter.

Car při obřadu odložil Monomachovou čapku na zlatý tác. Žezlo a jablko předal dvořanům a vstoupil na pozlacený koberec. Patriarcha pomazal panovníkovi čelo, bradu, ústa, šíji, hruď, ramena a zápěstí. Poté musel jeden z vysoce postavených kněží utřít cara ručníkem, aby ani kapka svatého křižma nespadla na zem. Ručník byl posléze spálen. 

Po obřadech kráčel nový car „tiše a pokorně“, zasypáván zlatými a stříbrnými mincemi, z Uspenského chrámu k Archangelské katedrále, kde se poklonil u hrobů knížat a carů z dynastií Rurikovců a Romanovců. Vyjádřil tak, že hodlá dodržovat starobylé zvyky. Po dobu sedmi dnů se pomazaný car nemohl umýt ani převléknout. 

Z četných předmětů tohoto celodenního ceremoniálu, vyvinutého, vypracovaného a podrobně sepsaného ve spisech s návody pro všechny účastníky, zůstaly v době Petra Velikého, po roce 1721, pouze žezlo a jablko. Monomachovu čapku nahradila imperiální koruna.

Také složitá korunovační procedura se proměnila v jednodušší evropský ceremoniál, v němž samozřejmě zůstalo zachováno místo – Moskva a slavná Uspenská katedrála. 

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Víc než devítimilionová metropole leží asi 80 km od ústí Temže do Severního moře.

Cestování
Věda

Mezi knihami, které nechal Koniáš spálit, byla literatura bludná, pověrečná i nemravná

Historie
Vesmír

Robotičtí úhoři budou pracovat v Severním moři

Věda

Plamenomety nasadily do boje také jednotky Freikorpsu

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907