Trumf v rukávu německé Panzerwaffe: Těžký tank Tiger II (1)

02.02.2020 - Miroslav Mašek

Ačkoliv těžkých tanků Tiger II vyrobila třetí říše jen necelou pětistovku, staly se díky mamutím rozměrům, extrémně silnému pancíři i výkonnému kanonu legendou. Sami Němci dali stroji neoficiální přezdívku Königstiger neboli královský tygr, která měla vyjádřit jeho nadřazenost

<p>Königstiger v Budapešti, 1944.</p>

Königstiger v Budapešti, 1944.


Reklama

Podnět ke vzniku nového těžkého obrněnce pro německou armádu vzešel z vývoje bojů na východní frontě. Dokud se Wehrmacht soustředil na ofenzivu, preferoval spíš lehčí a pohyblivější obrněnce schopné rychlých obchvatných manévrů. Třiadvacetitunový PzKpfw III a o dvě tuny těžší panzer IV těmto požadavkům plně vyhovovaly. Jak ale Němci časem naráželi na stále vyšší počty lépe vyzbrojených tanků a samohybek Rudé armády, vyvstala potřeba větších a těžších strojů s výkonnějšími kanony. Zbrojovky na problém reagovaly modernizací stávajících typů, jenže šlo pouze o provizorní řešení – potřebnou úroveň odolnosti a palebné síly mohl zajistit jen zcela nový typ.

Zastaralá jednička

Titulem nejsilnějšího německého tanku se v roce 1942 chlubil PzKpfw VI Tiger. Účinný kanon a takřka neprůstřelný pancíř z něj činily obávaného protivníka, avšak „krabicový“ design s mnoha pravými úhly místo skloněného pancíře už přece jen zastarával. Při poptávce po jeho nástupci se berlínští generálové rozhodli jít podobnou cestou jako dříve u tigeru a oslovili společnosti Porsche a Henschel.

Koncem května 1942 vydalo Říšské ministerstvo výzbroje a válečné produkce též příslušné specifikace. Nový stroj měl dosahovat rychlosti minimálně 40 km/h a jeho kanon měl probíjet 100mm pancíř na vzdálenost 1 500 m. Osádku měl chránit čelní pancíř tlustý 150 mm, z boků pak 80 mm oceli. Oba výrobci ve snaze ušetřit čas i peníze vyšli ze starších projektů.

Pragmatismus versus novátorství 

Henschel rozpracoval prototyp VK 45.01 (H) o váze 45 t – vlastně zvětšený PzKpfw IV osazený experimentálním kanonem s kónickým vývrtem hlavně. Konkurenční prototyp VK 45.02 (P) vycházel z vozidla, s nímž se Ferdinand Porsche neúspěšně zapojil do soutěže na tank Tiger. I tentokrát se proslulý inovátor nechal unést svými vizemi na úkor spolehlivosti a jeho návrh vykazoval závažné nedostatky. Nejvíce posuzovatelům vadila komplikovaná hybridní pohonná jednotka (kombinující benzinový motor s elektromotorem), jejíž výroba vyžadovala značné množství deficitních surovin.

To Henschelovi konstruktéři se dokázali přizpůsobit realitě a usilovali o snížení nákladů využitím komponentů kompatibilních s připravovaným středním tankem Panther II. V říjnu 1942 jejich projekt dostal přednost, a ještě než vývoj dokončili, Wehrmacht objednal 176 strojů. Tankisté zoufale potřebovali výkonné obrněnce a nebyl čas čekat na výsledky testů, takže případné úpravy se měly provádět až během výroby. Zanedlouho obdržel Henschel objednávku na dalších 350 tanků, nakonec měla dodávka zahrnovat 1 500 kusů. Prototyp V1 nicméně sjel z linky teprve v listopadu 1943, zatímco V2 a V3 až v lednu 1944 – paradoxně ve stejné době jako první tři sériová vozidla.

Odolný, ale podmotorovaný

U Henschela se zrodil nejtěžší tank války, který proslul jako Tiger II či Königstiger. Pancéřová vana svou hmotností přesahovala 27 t, takže vážila víc než celý PzKpfw IV. Srdce stroje tvořil benzinový Maybach HL 230 P30 o výkonu 515 kW (totožný model jako u Tigeru I). Právě pohonná jednotka však představovala Achillovu patu celé konstrukce – ani u „jedničky“ o váze 57 t její výkon nebyl zcela dostatečný a u sedmdesátitunového Tigeru II se pohyblivost ještě zhoršila. Na silnici sice dosahoval rychlosti 41 km/h, jenže v terénu se ploužil pouhými 15 km/h.

Pokračování: Trumf v rukávu německé Panzerwaffe: Těžký tank Tiger II (2)

Při výběru převodovky sáhli inženýři po dalším produktu Maybachu s osmi rychlostmi pro jízdu vpřed a čtyřmi pro couvání. Motor byl osazen hned čtyřmichladiči, a protože měl nový stroj sloužit primárně na východě, dostal zařízení Kühlwasserheizgerät pro snadnější startování v mrazu. Také podvozek připomínal původní tiger a sestával ze dvou řad zdvojených pojezdových kol. Na rozdíl od „jedničky“ do sebe jednotlivé dvojice zapadaly, díky čemuž se mezi kola nemohl dostat kámen a poškodit je. Vnitřní řada zahrnovala čtyři páry kol, vnější pět a na každé straně nechybělo ani kolo hnací a napínací. Henschelův tým pro Tiger II připravil dva typy pásů – bojové o šířce 80 cm a užší 60cm přepravní.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907