Ťuhýk obecný: Lovec v pirátské masce

05.09.2022 - Jaroslav Monte Kvasnica

Skvělé lovecké schopnosti ťuhýka obecného se odrážejí v mnoha cizojazyčných pojmenováních. Třeba Němci mu říkají Neuntöter, tedy „ten, který zabíjí devětkrát“. Dříve si totiž mysleli, že ťuhýk nejprve zabije a na trny keřů napíchne devět úlovků. Teprve potom je začne pojídat

<p>Sameček ťuhýka obecného je velmi dobře k poznání podle výrazné obličejové kresby, která připomíná škrabošku.<em> (foto: Shutterstock)</em></p>

Sameček ťuhýka obecného je velmi dobře k poznání podle výrazné obličejové kresby, která připomíná škrabošku. (foto: Shutterstock)


Reklama

Na Hádecké planince připalovalo májové slunce a já nemohl spustit oči z ptáka s černou páskou přes oči, který každou chvíli zaletoval do nitra hustých křovisek. Když jsem se vplížil po čtyřech mezi pichlavými keři trnek a šípků za poletující vidinou a pozvedl oči, jako by do mne uhodil blesk! Zkoprněl jsem jako snad blahé paměti Emil Holub před obětním stromem bojovných Mašukulumbů. Trny šípkového keře totiž byly ozdobeny morbidními trofejemi – brouky, kobylkami, včelou a dokonce malou ještěrkou. Místo hnízda jsem objevil ťuhýkovu spižírnu. Od mého prvního setkání s tímto pozoruhodným opeřencem už uplynula spousta vody, ale okouzlení z malého lovce dosud nevyprchalo…

Zorro se zahnutým zobákem

Ťuhýk obecný (Lanius collurio) patří mezi pěvce z čeledi ťuhýkovitých (Laniidae). Rodové jméno Lanius znamená „řezník“ a druhové jméno collurio má význam „dravec“. V češtině se tomuto čipernému opeřenci, o něco většímu než vrabec, lidově říkalo „masojídek“

Pohlaví ťuhýků se vyznačuje zřetelným pohlavním dimorfismem. Samička je zespodu krémově bílá, jemně tmavě vlnkovaná, temeno má hnědé (někdy hnědošedé), přes oči hnědý proužek a pláštík matně hnědý. Mladí (právě vylétlí) ptáci se podobají samičkám, na rozdíl od nich však mají husté vlnkování na svrchní straně těla a jejich ramenní letky mají béžové špičky a černé proužky na koncích. 

Sameček má naproti tomu popelavě šedé temeno, přes oči široký černý pruh (jako filmový Zorro), rudohnědá záda a hnědorůžovou hruď a bříško. Ocas má černý s bílými skvrnami po stranách u kořene. Zobáky ťuhýků jsou výrazné, na konci poněkud zahnuté. Na větvích sedávají tito drobní lovci nápadně vzpřímeně. Pokud jsou něčím zneklidněni, potřásávají ocáskem do stran.

Přednost mají schopní lovci

Ťuhýci milují otevřenou kulturní krajinu s keřovými porosty, křovinaté stráně, zarostlé meze na okrajích lesů a polní remízky. Do značně rozlehlých hnízdních teritorií přilétají samečci zpravidla několik dní před samičkami, vybírají konkrétní místa pro hnízda a horlivě loví a schraňují potravu ve svých trnitých spižírnách. Biologové dokázali, že samičky dávají přednost nejschopnějším lovcům – nejochotněji se páří se samečky, kteří mají na trnech nabodáno nejvíc potravy.

Rozhodování samičky podle loveckých schopností potenciálního partnera je logické, protože průměrná denní spotřeba vylíhlých mláďat tvoří více než polovinu jejich tělesné hmotnosti. Rodičovský pár tak musí během tříměsíčního hnízdního období ulovit více než 4 600 kusů kořisti. I tak se ale úmrtnost malých ťuhýků pohybuje mezi 40 a 50 %. Nejčastějšími příčinami úmrtí jsou sice ptačí predátoři – straky, sojky a někdy i vrány – ale mnohem spolehlivěji může ptáčata zabít deštivé počasí. Právě tehdy se ťuhýkům vyplácí zvyk napichovat kořist na trny keřů. Při dešti se totiž hmyz skryje a bez zásob by mláďata uhynula hlady.

Hmyz jako hlavní chod

Ťuhýci hnízdí pouze jednou ročně od května do července a hnízdo stavějí oba partneři. Jde o masivní silnostěnnou stavbu spletenou z kořínků, travin a stonků; jako vystýlku často užívají mech, ale i zvířecí chlupy a peří. Hnízdo je dobře skryto ve spleti větví nejčastěji jen asi dva metry nad zemí.

Na vejcích sedí jen samička, ale o mláďata starostlivě pečují oba rodiče. Ťuhýci vyhlížejí kořist z vyvýšeného místa na větvi a po jejím spatření ji loví v letu i na zemi. Živí se převážně hmyzem a pavouky, drobnými savci, plazy a obojživelníky. Protože požírají především hmyz, vyvrhují tvrdé nestravitelné části potravy – tzv. vývržky. Rozborem osmdesáti žaludků a vývržků byl v České republice zjištěn v potravě ťuhýků takřka výlučně hmyz – 58,2 % brouků, 17,4 % blanokřídlých, 6,8 % rovnokřídlých a 6,5 % motýlů. Pouze jednou byla mezi kořistí identifikována mladá užovka a jeden hraboš. Svůj jídelníček si ťuhýci zpestřují i plody rostlin. 

Dobří sousedi a skvělí imitátoři

Zhruba od 60. let 20. století se početnost ťuhýků obecných začala na našem území děsivě zmenšovat. Podobný trend panoval v celé Evropě a řada zemí zařadila tohoto ptáka na Červenou listinu ohrožených druhů. Úbytek způsobily především změny ve struktuře krajiny, rozorávání mezí a mýcení keřů, ale také intenzivní používání pesticidů a hnojiv. V Česku byl zaznamenán mírný obrat k lepšímu v 80. letech 20. století, ale plně se projevil až ve století jednadvacátém. V současné době u nás hnízdí 30–60 tisíc ťuhýků obecných. V České republice je tento pták zvláště chráněným druhem v kategorii ohrožený.

TIP: Superletec rorýs obecný: Opeřenec, který stráví ve vzduchu celý život

„Opeřený Zorro“ býval kdysi označován za škůdce drobného ptactva. Z podrobného výzkumu však prokazatelně vyplynulo, že ptáčata jiných druhů ťuhýci loví zcela výjimečně. Svědčí o tom i četná úspěšná vyhnízdění pěvců v bezprostřední blízkosti hnízd ťuhýků. Ačkoli se tedy jejich ptačí sousedi nemusí bát o své potomky, je nesporné, že jsou ťuhýci velmi teritoriálními opeřenci. Ozývají se varovným, chraptivým „gek-gve“ a při vzrušení vydávají mlaskavé „ček“. Teritoriální zpěv je až nezvykle tichý, složených z drsných a vrzavých zvuků. Především je však prokládaný dokonalými imitacemi hlasů jiných druhů ptáků.

Kam za ťuhýkem obecným

Na tohoto ptáka můžete narazit na většině území naší republiky. Vybrat si ovšem musíte vhodná místa – na okraji lesa, v remízkách, na mezích zarostlých keři atd. Vyzbrojte se dobrým dalekohledem a nezlomnou trpělivostí – pozorování ptáčka s pirátskou maskou stojí za to!


Ťuhýk obecný (Lanius collurio)

  • Třída: Ptáci (Aves)
  • Řád: Pěvci (Passeriformes)
  • Čeleď: Ťuhýkovití (Laniidae)
  • Velikost: Tělo dlouhé od 16 do 18 cm, hmotnost v rozmezí 22–34 gramů.
  • Hnízdění: Hnízdí od nížin až po hory (v Česku byl zastižen i v Krkonoších v nadmořské výšce 1 420 m n. m.). Samička snáší 4–6 vajíček, která mohou mít zelenavý, žlutavý nebo hnědavý podklad a jsou hnědě skvrnitá (u tupého pólu tvoří věneček). Na vejcích sedí pouze samička, inkubační doba je 14 dní.
  • Stěhovaví ptáci: Zimují až ve východní a jižní Africe. K nám se vracejí koncem dubna nebo nejčastěji v květnu. Mají ovšem nakvap, protože už v srpnu či v září se s námi rozžehnají a opět odlétají za moře.
  • Poddruhy: U nás se setkáváme s ťuhýkem obecným evropským (Lanius collurio collurio), který obývá většinu Evropy a západní Sibiř. Ťuhýk obecný asijský (Lanius collurio kobylini) žije na Krymu, Kavkaze, v severním Íránu a dále na východ. Za samostatný poddruh Lanius collurio pallidifrons bývají někdy ornitology považovány populace ťuhýků žijících v severní Asii od západní Sibiře na východ.
  • Věk: V přírodě až 7 let, v zajetí max. 8 let.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Jakýkoliv pokus o dodatečnou úpravu, umazání části textu nebo jeho vyškrábání perořízkem po sobě na ovčí kůži zanechal viditelnou vadu na povrchu. (ilustrační foto: PixabayCC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907