Tvrdě vydřená korunka: Co se skrývá pod pokličkou nemilosrdného světa soutěží krásy?

Reflektory potemní, hudba graduje, moderátor natahuje napětí k nevydržení. Tři z pěti dívek, které se probojovaly do finále, už dostaly korunku a v ústraní si utírají slzy. Uprostřed jeviště zbyly v kuželu světla jen dvě mladé ženy a drží se za ruce, zatímco dav skanduje jméno své favoritky. A pak to přijde: Vrchol kariéry, na níž dotyčná pracovala řadu let, se zhmotní v jediné vteřině, kdy zazní jméno absolutní vítězky. Obecenstvo vybuchuje nadšením a dokonalý okamžik štěstí nemůže nic pokazit. Zrodila se nová miss.

Přesně tak vypadalo loňské vyhlašování vítězek nejsledovanější světové soutěže krásy Miss Grand International v Indonésii, odkud si hlavní titul odnesla Brazilka Isabella Menin. Ohromnou show, v níž se jako čtvrtá vicemiss umístila také Češka Mariana Bečková, sledoval na YouTube zhruba milion diváků. Ačkoliv má řada soutěžících už před samotným finále na Instagramu statisíce sledujících, po vítězství může počet obdivovatelů poskočit na miliony. Isabellu čeká hvězdná kariéra. „Je super, že vyhrála právě ona. Kromě toho, že je nádherná, má taky zlaté srdce,“ líčí česká modelka Lenka Vomočil, nositelka světového titulu Mrs. National Universe 2022.

Krása na obtíž?

Je zlaté srdce skutečně důležité? Podle Lenky Vomočil jde u budoucí miss o klíčovou kvalitu. „Jsem staromódní, věřím, že by dobří lidé měli vyhrávat, nesnáším pomluvy a boje v zákulisí. A těch je na světovém finále víc než dost. Loni Marianě Bečkové na Miss Grand International zatápěly ostatní holky hodně, protože patřila k favoritkám. Je veganka, proto jí schovaly jediné veganské jídlo, které organizace přichystala, takže byla o hladu. Trhaly jí šaty, snažily se ji vyprovokovat, aby se začala hádat, což majitel soutěže nemá rád. Ale Mariana to ustála a skončila jako čtvrtá vicemiss, což znamená ohromný úspěch,“ myslí si její kolegyně.

Soutěžím krásy vládne tvrdá konkurence. Vizi toho, že jim jednou na hlavě spočine korunka miss, obětují mnohé dívky všechno. Trend vstoupit do popsaného světa brzy je patrný hlavně na tzv. globálním jihu, v zemích jako Filipíny, Thajsko nebo Venezuela. „Tam holky často začínají ve dvanácti nebo třinácti letech. V Evropě o tom přemýšlejí třeba až v osmnácti, protože u nás se preferuje hlavně vzdělání. Krása může být dokonce na obtíž, jelikož lidi mají pocit, že být hezká a inteligentní se vylučuje, což je samozřejmě nesmysl,“ vysvětluje ředitelka Miss Czech Republic Taťána Makarenko, která se sama zúčastnila řady mezinárodních soutěží. „Holky z latinskoamerických zemí jsou dobré. Mají tam nižší životní úroveň a krása je může dostat ve společenském žebříčku nahoru. Pokud uspějí, živí celou rodinu – takže se velmi snaží a dřou.“

Krev, slzy a make-up

Zvnějšku se soutěže krásy zdají jako jednodenní pohodlná promenáda, při níž mají účastnice jediný úkol, a sice vypadat přitažlivě. Ve skutečnosti se však příprava budoucí miss podobá spíš životu profesionálního sportovce a její trénink také nikdy nekončí. Dívky z globálního jihu dominují soutěžím krásy mimo jiné proto, že absolvují nespočet kurzů, které je na roli miss a případně i modelky připravují.

„Někde jsou tím totálně posedlí, kromě Filipín třeba ve Venezuele, ale v Evropě to moc lidí nezajímá. Tím pádem málokdy uvidíte evropské vítězky, protože tu nerostou opravdoví trenéři, kteří soutěžím rozumějí a holky by na ně připravovali. Dokud nepřišla na trh paní Makarenko, byly naše dívky pěkné, ale nikdo je neuměl nachystat – jezdily do světa a neuměly správně chodit, mluvit, šaty si vybíraly příšerné, všechno špatně. Vyžaduje to intenzivní práci předem, protože nevyhrávají ty nejhezčí, ale ty nejlépe připravené. Teď se to však obrací a naše holky se umisťují,“ myslí si Lenka Vomočil.

Kdo chce uspět, musí trénovat chůzi, jazyky, společenské vystupování, veřejný projev, pilovat dovednosti jako tanec či zpěv, a především mít přehled o světovém dění. Každá soutěž si totiž žádá jiný přístup a nároky rozhodně nejsou identické. Makarenko popisuje: „Na různé soutěže se hodí jiné typy jak vzhledem, tak povahou. Miss World je hodně charitativní, dívka musí být poslem dobré naděje, měla by být pozitivní a doslova zářit. Japonská Miss International zase preferuje typ gejši, dívka musí být klidná a roztomilá, tak jak to Japonci mají rádi. Naopak na Grand International z Thajska vládne spousta pozlátka, make-upu, honosné šaty, všechno je hodně sexy – dívky nesmějí být stydlivé, musejí zaujímat vyzývavé pózy. Vyžaduje to dravost a ostré lokty.“ Do výčtu předních soutěží, jimž se přezdívá „Velká pětka“ nebo „Grand Slam“, patří ještě Miss Supranational a Miss Earth, která se zaměřuje především na ekologické vystupování kandidátek.

Mluvit hlavně opatrně

Na světovou soutěž však vede dlouhá a trnitá cesta, jež obvykle trvá rok. „U nás se začíná v létě přihláškami na webu a běžně se přihlásí zhruba čtyři tisíce dívek ve věku sedmnáct až pětadvacet let. Poté máme dvanáct castingů ve velkých nákupních centrech, kam si pozveme asi třetinu přihlášených. Do podzimního výběru jde sto padesát až sto sedmdesát dívek, z nichž vybereme pětadvacet semifinalistek. Ty už podstupují vědomostní test, psychotesty, rozhovor v angličtině a dalším světovém jazyce,“ přibližuje Makarenko. „Spousta lidí si myslí, že stačí vypadat dobře v plavkách. My ale máme zájem o inteligentní slečny, které navíc dostaly do vínku krásu. Můžou se pak živit nejen jako modelky, ale třeba i jako herečky nebo moderátorky.“

Národním kolem přitom pro vítězky všechno pouze začíná. Makarenko v současnosti vlastní licenci na tři z pěti „grand slamů“. Může tedy miss a vicemiss odeslat na světovou soutěž, kde bude mít daná dívka největší šanci na umístění. V konkurenci 60–80 adeptek totiž rozhodují i naprosté detaily, jak potvrzuje Lenka Vomočil: „Musíte si zjistit všechno o historii soutěže, a především o jejím majiteli – co má rád a co ne, jaké má osobní založení, politické názory a víru – protože když budete mluvit, musíte ho potěšit a vyhnout se pohoršení. Musíte si osvojit politicky správné odpovědi, protože nevíte, kdo je v porotě a nebude s vámi souhlasit. Když jsem třeba byla na Miss National Universe a v porotě byli muslimové, dostala jsem otázku týkající se potratů. Přestože věřím, že má každá z nás právo si o svém těle rozhodovat sama, musela jsem odpověď formulovat tak, že má žena k podobnému kroku přistoupit, pokud je to opravdu vážné – jestliže ji znásilnili nebo by dítě ohrozilo její zdraví.“ 

Existují tedy „jediné správné“ odpovědi? Lenka Vomočil tvrdí, že i v rámci mantinelů může být dívka originální: „Hrozně mě nudí holky z Latinské Ameriky, protože to vypadá, že všechny chodí ke stejnému plastickému chirurgovi a mají nastudované tytéž odpovědi – připomínají mi Barbie z jedné fabriky. Být jedinečná znamená výhodu, ale je také třeba být opatrná. Třeba na Miss Grand 2016 v USA jistá slečna vedla až do doby, než se jí zeptali, jestli bude volit Donalda Trumpa, nebo Hillary Clintonovou. A ona řekla, že Trumpa, protože každý má možnost se zlepšit. Myslela si, že jde o chytrou odpověď, jenomže ji celý sál vybučel a tím skončila“. 

Kdo vybírá vítězku?

Co tedy o umístění skutečně rozhoduje? Vzhled? Inteligence? Šarm? Kombinace všeho? Odpověď zní trochu překvapivě: Záleží, zda se dívka hodí do marketingu. Podobně jako sport, i soutěže krásy představují především byznys. A jejich cílem je hledat typy, které chce obecenstvo vidět a jež se později stanou tvářemi reklamních kampaní velkých značek. Smyslem není udělat jednorázovou show, ale umožnit nástup nové hvězdy, kterou budou lidé sledovat – a současně půjde o profesionálku, s níž bude radost pracovat.

Vítězka se tak nevybírá při finálové promenádě v plavkách, jak by se mohlo zdát, ale už dlouho předtím. Zcela zásadní je názor majitele soutěže, který se později stane zaměstnavatelem nových miss. Taťána Makarenko přiznává: „Naprosto otevřeně všude říkám, že mám vítězky vybrané den před finále. Aby se holky dostaly do užšího výběru, přijedou na místo tři týdny až měsíc předem a pak spolu soutěží. My je celou dobu sledujeme a vybíráme si, s kým chceme později spolupracovat. Nerozhoduju se podle osobních sympatií, snažím se být objektivní – dívka musí mít titul k užitku a my užitek z toho, že ho nosí. Poskytneme jí kontakty, urychlíme kariéru, dáme práci.“

Lenka Vomočil její slova potvrzuje: „Ve většině soutěží je porota spíš na okrasu, body od ní tvoří podle mého odhadu tak třicet procent výsledku. Většinou organizace rozhoduje dopředu, kdo vyhraje. Protože vy můžete vidět krásně namalované holky na pódiu, ale nechat je na základě toho vyhrát je dobré tak pro rok 1950. Takhle nepoznáte jejich původ, rodinu ani osobnost. Rozhodování organizace je výhodnější – ti lidé s nimi stráví moře času na tréninku a soustředění, mají čas je pozorovat. Například Nawat Itsaragrisil, šéf Miss Grand International, je známý tím, že má špiony všude. A o chování soutěžících mu může podávat report třeba i uklízečka. Protože spousta holek se tváří laskavě, před porotou tvrdí, že dělají charitu, a když se pak nikdo nedívá, chovají se otřesně.“

Jako sportovní kluby

Makarenko dodává, že se s porotou radí a k tříštění názorů běžně nedochází, protože ostatní obvykle její pohled na vhodnou kandidátku sdílejí. Opatrnost při výběru je namístě: Úspěch zastřešující agentury totiž stojí a padá s tím, jak dobře se dívkám později vede ve světě médií.

Cílový trh preferuje určité typy tváří a na něm také dávají majitelé dívkám práci. Lenka Vomočil k tomu uvádí: „Majitel soutěže v zásadě potřebuje vítězku, která je v dané oblasti marketingově použitelná a bude zajímavá pro sponzory a byznys. Třeba já žiju v Thajsku a tady nikdy neuvidíte v reklamě blondýnu, ty tu vydělávají jen malé peníze. Ale jelikož mám tmavé vlasy a světlou pleť, tak vypadám, že jsem trochu namixovaná s Asiatkou, tudíž jsem byla vždycky dobře placená. Pro místní soutěž je naprosto ideální, pokud je holka namixovaná z evropských a asijských genů. Nejvíc tady frčí japonský mix, takže letos na místní Grand International pomáhám připravit finalistku Miss České Republiky Sophii Osako, která je česko-japonského původu. Má velkou šanci se dobře umístit.“

Ani Makarenko nijak neskrývá, že byznys je na prvním místě: „Ve sportu představuje produkt klubu sportovec, kterého vytrénují a při prodeji z něj mají peníze. Podobně my školíme dívky v kurzech na veřejné vystupování, etiketu, marketing, zkrátka věci, které se jinde nemají šanci naučit. Když potom uspějí, podepíšou s námi na několik let smlouvu. Aktuálně pro moji agenturu pracuje okolo čtyř set dívek. Některé dělají modeling v zahraničí, jiné moderují zprávy. A já mám zhruba dvacet procent z jejich výdělků, tudíž mi záleží na tom, aby byly vidět.“

Sociální sítě vládnou

Dívky se přitom nevěnují jen klasickému modelingu, ale vytvářejí si rozsáhlé sítě fanoušků například na Instagramu. Přes uvedené kanály poté dělají reklamu sponzorům, kteří financují přípravu finále, nebo propagují další produkty. „Organizace za dívky utrácí spoustu peněz: tréninky, cesty do Dubaje – to všechno něco stojí, a samotné finále vyjde na miliony. Holky to tudíž musejí agentuře nějak vrátit. Musejí zveřejňovat posty o sponzorech, kteří jí dávají peníze, protože na nich všechno stojí,“ vysvětluje Lenka Vomočil. A Makarenko potvrzuje, že soutěže krásy závisejí na sponzorech podobně jako sportovní kluby.

Do rozhodování o vítězkách se však promítají i politické trendy. V roce 2019 ovládla Miss World Jamajčanka Toni-Ann Singh s indo-africkými kořeny. O rok později, kdy Spojenými státy nejvíc hýbaly nepokoje způsobené policejní brutalitou vůči černochům, získala korunku miss USA Afroameričanka Asya Branch a na Miss Grand International zvítězila černoška Abena Appiah. Nyní jsou však opět na koni dívky z Latinské Ameriky. Stránka Missosology.org, která sleduje výsledky ve všech velkých soutěžích, ohodnotila jako nejúspěšnější zemi loňského roku Kolumbii: Tamní krásky se možná nestaly absolutními vítězkami, ale nejvíckrát se umístily jako vicemiss.

Plastikou k dokonalosti

Nicméně pokud jde o krásnou tvář, dámy rozhodně nic neponechávají náhodě. Plastická chirurgie tak k dnešním soutěžím patří stejně jako korunky. „V Evropě se k tomu nikdo moc nehlásí, všichni by chtěli přirozenou krásu, ale všude jinde jde o standard. V Thajsku mají plastiku všechny dívky, dostanou body za to, že pracují na svém zlepšení. Kliniky tu nabízejí úpravy zdarma výměnou za propagaci. Osobně nejsem proti malým úpravám – mně je čtyřicet a během covidové pandemie jsem zhubla, tak jsem si nechala trochu vyplnit obličej,“ popisuje Lenka Vomočil a Makarenko souhlasí: „Po celém světě i u nás přibývá žen, které se nechávají vylepšovat. Botox, kyselina, výplňové materiály, estetická chirurgie – to všechno je na vzestupu a miss na tom nic nemění, soutěž jen kopíruje trend.“ 

TIP: Krása jako kapitál: Atraktivní vzhled je spolehlivým žebříkem k úspěchu

Jaká je tedy budoucnost miss? Díky neustálému růstu sociálních médií na globálním jihu, kde většinu populace tvoří mladí lidé, zřejmě dosah podobných soutěží poroste – a s ním i prestiž vítězek. Pro dívky z chudých zemí, jež jinak nemají velké šance prorazit, představuje účast ve volbě miss splněný sen. V posledních letech se také rozšiřuje zaměření zmíněných klání a zcela běžně se jich účastní i muži, transgender lidé nebo hendikepovaní.