Uhlíková stopa umělé inteligence je pětkrát vyšší než uhlíková stopa auta

12.06.2019 - Stanislav Mihulka

Neurální sítě potřebují brutální výpočetní sílu. A to si žádá spoustu energie

<p>Umělá inteligence bývá náročná na hardware</p>

Umělá inteligence bývá náročná na hardware


Reklama

Umělé inteligence teď pronikají do řady odvětví lidské činnosti. Podílejí se na všem možném, od dopravy, přes medicínu, až po vojenské technologie. A jak se zdá, v dohledné budoucnosti bude umělých inteligencí skutečně všude plno. Jak ale ukazuje nová vědecká studie amerických odborníků, technologie umělých inteligencí má jednu dost nepříjemnou stinnou stránku.

Ukázalo se totiž, že vytrénování průměrné současné umělé inteligence, které je nezbytné k jejímu fungování, vytvoří průměrnou uhlíkovou stopu, čili celkový úhrn veškerého vypuštěného skleníkového plynu oxidu uhličitého, ve výši 284 tun. To je zhruba pětkrát více, než kolik vypustí za celou svoji dobu životnosti dnešní průměrný automobil. Trénování umělé inteligence je totiž velmi náročné na počítačový provoz.

TIP: Bitcoin spotřebuje více energie než Slovensko nebo Srbsko

Do budoucna by se ale mohla situace kolem energeticky náročného trénování umělých inteligencí podstatně změnit. Například technologičtí giganti Google a Amazon budou podle všeho nabízet tvůrcům umělých inteligencí cloudové služby, které umožní trénování umělé inteligence na dálku. To by mohlo energetickou náročnost vývoje inteligencí snížit.

 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907